Karlos Terminátor Vémola je momentálně nejznámějším českým zápasníkem MMA. Původně se věnoval řeckořímskému zápasu, pak odjel do Anglie, kde dělal vyhazovače, prošel si tamní scénou nelegálních zápasů, až se mu nakonec jako prvnímu Čechovi podařilo proniknout do slavné organizace UFC, největšího promotéra klecových zápasů. Doma chová krokodýly a žraloky, vůbec hodně toho je na Vémolovi přesně takové, jaké byste čekali. Vyzařuje téměř hmatatelnou auru alfasamce, zároveň je veselý, příjemný, bez problémů se fotí s číšníky a jako profesionál je bezchybný. Na rozhovor dorazil v padnoucím obleku, dobrých botách, a dokonce i výrazný pásek Hermés v jeho podání nevypadá nijak nepatřičně. Doprovodila ho přítelkyně se svým psem, žena, která hlídala, aby rozhovor proběhl svižně a mohli pokračovat dál bez zdržení, a jakýsi chlapík, který se nepředstavil, a těžko říct, co měl vlastně za úkol. Vémola je dva dny po zápase, nemusí si hlídat váhu, tak si rozšafně objedná hned dvě jídla najednou, rizoto a řízek s bramborovým salátem. Ostatně, o jeho hříšném vztahu k jídlu ještě bude řeč…

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říci nevím. Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Mám se fajn. To je první otázka? To bude rychlý. Mám se fajn. Furt.

2. Kdy jste se poprvé rozhodl, že budete zápasník?

Já jsem se nerozhodl. Já se narodil jako zápasník. Byl jsem k tomu předurčený. Můj táta byl trenér v zápasnickém klubu v Olomouci. Od šesti let jsem na zápas chodil povinně. Takže jsem to měl dané.

3. Pokud vím poslední zápas jste měl v sobotu, vyhrál jste v prvním kole, takže to bylo celkem krátké − jak dlouho se z takového zápasu dostáváte?

No, lidi říkají, že to bylo krátké, ale bylo to skoro pět minut. A zavřete se mnou někoho do klece na pět minut. Rozhodně mu to nebude připadat krátké. Pořád říkám, že mě za přesčasy neplatí. Zpět k otázce, o samotný zápas nejde, spíš se dlouho dostávám z oslavy. Vážně. Po tomhle zápase jsem byl v pohodě, žádné zranění. Po jednom low kicku mám trochu rozkoplou nohu, nic, co by mě omezovalo. Takže není čas ztrácet čas, a okamžitě se vracím zpátky do tréninku.

4. Jak vypadá váš běžný tréninkový den?

Je rozdíl, jestli jsem v Londýně, nebo v Čechách. Ale běžně mám dva hlavní tréninky denně. Když shazuju váhu před zápasem, tak mám ještě ráno a večer shazovací tréninky.

5. Začal jste s MMA až v Anglii, jak jste se tam vlastně dostal?

Odjel jsem tam za kulturistikou. Jak jsem říkal, původně jsem dělal zápas řeckořímský, pak jsem se zbláznil do kulturistiky. A našel jsem v Londýně posilovnu, kde trénovaly tehdejší kulturistické hvězdy, na které jsem se chtěl jet podívat. Původně na víkend. A z toho víkendu se stalo patnáct let.

6. Je pro vás jako člověka důležitější sláva, nebo peníze?

To patří k sobě. Člověk chce být slavný, aby vydělával peníze. Sláva bez peněz je vám asi k ničemu. Ale já to beru primárně z pozice rodiče. Já potřebuju zabezpečit svoji rodinu a tím, že budu slavný, děti neuživím. Takže já bych to chtěl ideálně nějak propojit.

7. Jaké místo v Londýně máte nejraději?

Dobrá otázka, ta mě zaskočila. Protože já mám Londýn primárně jako zaměstnání. Prakticky tam jen makám a dřu. Takže to nemám spojené s něčím… ale asi Nando's, kousek od tělocvičny, tam si po tréninku dávám kuřátko.

Vémola v Londýně prožil dlouhé roky, měl tam rodinu, práci, stále tam trénuje, ale zjevně mu k srdci nijak romanticky nepřirostl. Tohle je odvrácená strana jeho posedlosti kariérou, je zvyklý tvrdě makat a na nějaké dojímání se nezbyl v jeho životě čas.

8. Jak byste popsal sám sebe třemi slovy?

Karlos Terminátor Vémola.

9. Jaký je váš největší sportovní sen?

Já ho právě žiju. To, jak se daří budovat moji kariéru, i MMA jako takové. To je sen každého sportovce.

10. Mnoho zápasníků svou kariéru nezvládne a dostane se do konfliktu se zákonem − je těžké zůstat mimo problémy?

Je to komplikované a dost zápasníků si tím prošlo, možná všichni. Já mám štěstí, že jsem teď profesionál a nemusím mít vedlejší práce, které jsem dělal dřív a které spousta zápasníků musí dělat, aby se uživili. Typicky být někde na dveřích. A právě proto pokládám za důležité za MMA bojovat, aby se do něj dostaly peníze a počet plně profesionálních zápasníků mohl pořád růst. Myslím, že není fér, že je tu spousta fotbalistů nebo hokejistů, kteří se dokážou uživit jen sportem, ale zápasníky, kteří se živí jen sportem, byste spočítal na jedné ruce. Většina musí před tréninkem nebo po tréninku do práce, rvát se jako vyhazovači někde na diskotékách.

"Být na dveřích" nebo "dělat dveře" je mezi zápasníky výraz pro to dělat vyhazovače. Je to práce přirozená, ale velmi nevděčná. Hrozí zranění z konfliktů, otočený spánkový režim jim také příliš nepřidá.

11. Byl jste ve vězení − v Londýně jste si odseděl půl roku. Bylo to za pěstování marihuany, jak uvádí vaše Wiki stránka, nebo za daňový nedoplatek, jak tvrdíte vy?

Vidíte, tu stránku na Wikipedii jsem ani nečetl. Ale to pěstování marihuany byla zpráva, která se objevila v britském bulváru. Pravda je, že když jsem šel tehdy před soud, měl jsem asi sedm obvinění. Odsouzen jsem byl pouze za ten daňový nedoplatek.

Bulvár tvrdil, že se Vémola zapletl do pěstování marihuany se svojí tehdejší partnerkou a s jejími postaršími rodiči.

12. Bylo složité odsedět si trest v cizí zemi?

Londýn je můj druhý domov. Těžké to bylo spíše pro moje děti a blízké. Když jsem přišel do vězení, poměrně rychle jsem si získal respekt od spoluvězňů i vychovatelů. Dal jsem najevo, že nebudu dělat problémy a budu to chtít mít rychle za sebou. Okamžitě jsem dostal na starost tělocvičnu, protože věděli, že mám nějaké trenérské kurzy, a pochopili, že když mi dají něco na starost, budou mě mít z krku. Což se stalo. Já byl v posilovně od rána do večera a ten půlrok byl pro mě vlastně takový tréninkový kemp. Já možná nikde v Čechách neviděl takovou tělocvičnu, jakou jsme měli tam, a byla to určitě jedna z největších tělocvičen, v jakých jsem kdy byl. Plus tři tenisové kurty, fotbalové hřiště. To vše pro stovky vězňů. A o to jsem se musel starat. Takže jsem od rána do večera trénoval a rozděloval hodiny v posilovně… Takže samozřejmě kuchaři dostali víc hodin v posilovně a já dostal víc jídla (smích). Jen to byla hrozná ztráta času, na kterou rozhodně nejsem pyšný. Možná bych to přirovnal k vojně. Můj táta byl na vojně dva roky, já půl roku.

13. Proč jste vlastně v Londýně nezůstal a vrátil se do Česka?

Já se nevrátil, pořád žiju napůl tady a napůl tam.

14. Pamatujete si nějaký oblíbený vtip?

Že bych měl nějaký oblíbený, to ne… ale jeden mám. Přijde pár k doktorovi a říká: Pane doktore, my máme hroznej problém, děláme všechno, abychom měli děti, vysadili jsme antikoncepci, máme pravidelný sex, nepijeme, nekouříme, cvičíme. A pořád nic. Doktor se na ně podívá a povídá: Chlapi, vy jste fakt kreténi.

15. Momentálně jste legendou MMA. Kolik lidí kolem sebe musíte platit na malém českém trhu, abyste se udržel v tréninku?

Mám manažera. Trenérů mám několik, s těmi jsem třeba deset let… Funguje to tak, že já jsem členem London Shootfighters, což je klub, který mi dodává svoje zázemí a trenéry. Mám tam jednoho na stand-up, tedy boj v postoji, trenéra na jiu-jitsu, kondičního, dva hlavní trenéry. A je už pak na mém týmu, koho mi dodají. Teď jsem si našel manažera, protože… To je tak. Než jsem se stal profíkem, dělal jsem pro lidi hodně individuální tréninky, doporučoval jsem diety a podobně. Vždycky jsem měl vše vyzkoušené. Pak jsem si řekl, že po konci kariéry už se k tomu nechci vrátit. Prostě proto, že jsem byl pořád v tělocvičně, pořád na žíněnce. Moji trenéři jsou v gymu od deseti ráno do deseti večer. A to já v důchodu dělat nechci. Raději se chci věnovat manažerské práci, doporučovat lidem, jak postavit kariéru, s kým zápasit. Tak jsem si to chtěl zkusit. Dlouho jsem si sám domlouval smlouvy, sbíral kontakty… Osahal jsem si to, vím, co to obnáší. Ale na druhou stranu teď mám před sebou poslední část kariéry, kdy se potřebuju soustředit jen na zápasy. Takže jsem si našel manažera.

Vémola nikdy neměl malé ambice. Nemá je v kleci a nemá je ani pro svůj život po kariéře.

16. Kdy jste měl naposledy strach a z čeho?

Já strach nemám.

17. Jakou nejcennější věc vlastníte?

To bychom tady byli dlouho. Pro mě jsou všechny věci cenné.

jarvis_5ca32268498ec24571431d71.jpeg
Zápasník MMA Karlos Vémola
Foto: Libor Fojtík

18. Co vás odlišuje od ostatních českých MMA zápasníků?

Jdu dál. Na hranici možností nebo za ni. Nemám talent, všechno, co jsem dokázal, je spíš vydřené. V gymu zůstanu déle, nakládám si navíc. Plus se snažím neodmítat rozhovory, komunikuju s médii. A to je něco, co lidi ocení a co mají rádi. Komunikace s fanoušky a novináři je myslím v Čechách mezi zápasníky dost podceňovaná věc. Oni si opravdu neuvědomují, že bez nich by ten sport byl tam, kde ještě před pár lety byl − někde v sokolovnách, a ne v O2 areně. Pořád se mě někdo ptá, jestli není otravné fotit se s fanoušky. Ale ono je to fakt důležité. Nedávno jsem v Londýně strávil večer s Petrem Čechem a Jaromírem Jágrem. Jaký asi na ně musí být tlak?! A když to zvládnou oni, být profesionální a propagovat svůj sport, být jeho tváří a dobrým příkladem, proč bych to neměl zvládnout já? Mít pár vyhraných zápasů dneska už opravdu nestačí. Nemůžete se soustředit jen na sebe.

19. Co je podle vás největší překážkou vašeho návratu do UFC?

Já žádnou nevidím. Z posledních sedmnácti zápasů jsem šestnáct vyhrál. Takže podle mě je to otázka času. Teď mám nějakou rozdělanou práci. Řekl jsem, že porazím Prince Aounallaha, Piráta (Samuela Krištofiče) a Attilu Végha. A když to splním, tak se tam dostanu. Je to cíl, který je kousek dál, než na co můžu momentálně dosáhnout, a to je pro mě důležité. Ve všech organizacích v Anglii jsem byl. A všude jsem vyhrál titul. V Čechách to samé.

20. Kdy jste se naposledy popral mimo klec nebo trénink?

To už bude hodně dávno, asi někde na dveřích. Takže to byla práce. Stejně jako zápas. Klec je moje práce a já se v práci rvu. Na ulici nikdy. Když někde hrozí konflikt, vždycky odcházím. Nebojím se toho člověka, ale sebe. Buď tomu člověku ublížím a budu mít problémy, nebo si o něj něco udělám, případně na mě naskáče pět jeho kamarádů a zraní mě. Vyhýbám se i konfliktům v autě − když mi někdo nadává nebo na mě troubí, odjíždím. Jednou se mi to za volantem vymstilo a od té doby si dávám pozor.

21. Pokud vím, děláte on-line koučink na diety… dokázal byste mě donutit shodit deset kilo on-line?

Jedním z mých nejúspěšnějších svěřenců je Pepa, který se mnou za tři měsíce shodil 34 a půl kila. Je to o tom, že těm lidem dáte nějakou motivaci. Snažím se jim vysvětlit, že se na ně lidi budou koukat líp, že pokud nemají ani takovou vůli, aby neotevřeli ledničku, jak chtějí dokázat něco v práci… Nicméně, a to jim neříkám, samozřejmě mě těší, že když shazuju do zápasu a sám jsem na přísné dietě, tak vím, že nehladovím sám…

Jedním z hlavních problémů v bojových sportech je váha. Běžně se shazuje "do vážení" těsně před zápasem, aby se zápasník vešel do kategorie, ale zároveň nebyl slabší než soupeř. Děje se to pomocí drastických diet či odvodňování, vše za plného tréninku.