Pavel Liška si se mnou dal sraz v jedné kavárně na Vinohradech, kde se s lidmi zdraví na potkání, zjevně sem chodí celkem často. Na sobě má tričko s nádhernou kresbou, které je součástí merchandise jeho partnerky, zpěvačky Báry Polákové. Jinak si oblékl to, co byste čekali od motorkáře: kapsáče a bundu. Ostatně právě tím Pavel Liška momentálně je. Kromě toho, že je herec, je i motorkář. Jasně, v kinech má zrovna premiéru film Teroristka, v němž hraje, ale daleko víc ho teď pohlcují besedy, které objíždí s Janem Révaiem u příležitosti seriálu Vandráci − natočili ho společně s Hynkem Bernardem při cestě Střední Amerikou na motorkách. Právě cestování Pavla Lišku zjevně hodně nadchlo. Stejně zapáleně mluví o natáčení s Bohdanem Slámou a dostávání se do rolí jako o průjezdech údolími ve Střední Americe.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říci nevím. Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Dobře.

2. Na co se momentálně těšíte?

Momentálně se těším na chalupu, na které jsem dlouho nebyl, a těším se, že budu mít čas a udělám tam verandu.

3. Proč je motorka lepší než auto?

Já nikdy neřekl, že motorka je lepší než auto! Ale máte pravdu, je.

4. Kterou roli z těch, které jste hrál, byste už nechtěl znovu hrát?

Myslím, že žádnou, protože už jsem je hrál. Ale je to vlastně jedno, protože stejně všichni říkají, že hraju pořád jednu a tu samou.

Liškův herecký rejstřík je zjevně široký, ale stejně ho to nakonec vždycky stáhne k nervózním mimoňům. Dokonce i v reklamách.

5. Kterou roli z těch, které jste hrál, byste chtěl hrát znovu, protože víte, že byste ji zahrál lépe?

To už se mi stalo. S rolí Idiota od Dostojevského. Bylo to v HaDivadle. Hned po JAMU jsem tam dostal možnost hrát Myškina v Idiotovi v režii Arnošta Goldflama. A jak jsem takový nejistý, tak jsem se s tím dost trápil. A když už jsem opravdu nabyl jistotu a začal se v té roli cítit dobře, tak byla najednou derniéra. Fakt. V den derniéry jsem si to zahrál fakt s chutí. No a po letech jsem měl možnost si tu roli zopakovat v Divadle Husa na provázku u Vladimíra Michálka. A myslím, že podruhé jsem si to opravil. Takže mně se tohle už stalo.

6. Je něco, co vás nepříjemně překvapilo během vašeho posledního mototripu, který jste absolvovali s Janem Révaiem a Hynkem Bernardem po Střední Americe?

No, vlastně mě překvapilo, jak lidsky těžké je být ve třech takhle dlouho spolu. Já věděl, že to bude těžké, věděl jsem, že přijde ponorka. A když to přišlo, tak jsme to elegantně vyřešili tak, že jsme se na čtyři dny rozdělili, a zafungovalo to. Jenže pak přišla druhá, horší ponorka a to bylo těsně před koncem, kdy nemělo smysl se rozdělovat. A navíc jsme zrovna stoupali do 5000 metrů nad mořem a den předtím se opili, takže já stoupal s tou kocovinou a v příšerné depresi, protože jsme se den předtím ještě i pohádali a vyříkávali si to, do toho výšková nemoc. To byla čirá hrůza. Ale myslím, že to bylo vlastně ve finále zdravé a očistné. Jen hodně nepříjemné.

7. Kdy jste naposledy někoho poslal do háje?

Nedávno. Svého synka.

8. Je lepší sláva, nebo peníze?

Asi peníze. Protože za peníze si můžeš splnit spoustu snů. A co se slávou?

9. Kdybyste mohl spáchat jeden zločin s vědomím, že za něj nebudete potrestán, co byste udělal?

Na to jsem už myslel. Respektive myslel jsem na to, co bych udělal, kdybych se ocitl u kolébky Adolfa Hitlera. Jestli bych to miminko neviňoučké dokázal uškrtit. Asi bych si předtím pustil film Obchod na korze.

10. Kdy jste naposled někomu něco záviděl?

To si nevybavuju, ale vlastně pořád něco někomu. Naposled Honzovi Révaiovi. My se teď vídáme, protože objíždíme besedy po republice a on mi vždycky vypráví, jak si byl zajezdit na motorce, jak chodí na kondiční tréninky pro lepší rovnováhu na krosku. A vždycky mi o tom vypráví a pak řekne "tak pojď někdy se mnou". A to mu vždycky závidím, že na to má čas, a já ne.

11. Co je nejotravnějšího na tom být slavný?

Nejotravnější je to, když tě zastavujou lidi, který to myslí dobře, mají tě rádi, a ty na ně vůbec nemáš náladu, jsi unavenej a máš pocit, že jsi nepříjemnej, a pak tě to mrzí. Ne proto, že si řeknou, že jsi pičus, ale prostě proto, že víš, že tě mají rádi a ty prostě zrovna nemáš náladu.

12. Jakou nejdivnější věc z těch, které jste zažil, si vybavíte jako první?

To je hnedka ta první, která mi naskočí, a to je zrovna ta, kterou nemůžu nikomu říct.

13. Jakou hudbu jste naposledy poslouchal?

Maxe Richtera a jeho úpravu Čtyř ročních období od Vivaldiho. Ale na motorce muziku neposlouchám. To dělá Honza, já se bojím.

Max Richter je německý hudebník, pracující hlavně s propojováním vážné a elektronické hudby.

14. Jakou aplikaci v mobilu používáte nejčastěji, když vynecháme sociální sítě?

To by se asi zjistit… esemesky jsou asi taky sociální síť… Ale vlastně Pinterest! Kvůli té verandě. Já totiž bojuju se svým kamarádem architektem. On mi to chce udělat takové moderní a já to chci postaru. A on mi pořád říká, že je jiná doba.

15. Jak byste vysvětlil to, co děláte v práci, běžnému člověku?

Mám strašně divné zaměstnání, protože moje práce je hrát si na jeho běžný život. A snažit se ho zachytit jedna ku jedné. A čím víc se to podobá realitě, tím je to lepší. Divné, co?

16. Nemáte dojem, že díky vašemu hereckému výrazu dostáváte stále stejný druh rolí?

Dříve jsem tím trpěl, teď už ne. Jednak to mám ve svých rukou a role si velmi pečlivě vybírám. I proto tak málo hraju ve filmu. Ale taky jsem si to zdůvodnil. Říkám si, že i když ta role třeba patří do toho ranku "podivných rolí", tak já mám vlastně tyhle role rád. Jednak i těch podivných duší je celkem široká škála. A pak… napodobovat obyčejné lidi není zdaleka tak zábavné jako zkoušet napodobit ty podivné.

17. Kterou knihu jste naposledy dočetl do konce?

Asi biografii Miloslava Stingla.

jarvis_5cbf079c498e11e9de30228c.jpeg
Herec Pavel Liška
Foto: David Turecký

18. Lhal jste někdy o tom, že jste viděl/absolvoval nějaké umělecké dílo, jen proto, abyste získal převahu v debatě?

Myslím, že určitě.

19. Čeho se bojíte?

Bojím se, abych nezlenivěl, co se týče práce sám na sobě. Člověk by se měl snažit být lepší a lepší, takže se bojím, abych na to někdy v tom životním zmatku a spěchu nezapomněl a nezlenivěl.

20. Máte opravdu upřímně rád nějaký sport?

No jasně! Já sportoval do osmnácti, pak jsem šel na JAMU, takže místo sportu přišly divadla a hospody. Ale miluju nohejbal. Fotbal ne, já neumím běhat. Tenis mám rád. Ale ten už taky moc nehraju.

21. Myslíte si, že je momentálně v Česku nějaká umělecká generace, která má nějakou společnou ideu nebo zájem?

Nevím… Vy se ptáte, jako by neměla být...?