Během rozhovoru se Jaime Hayon uvolněně opírá o židli, nadšeně a často gestikuluje, dělá si legraci sám ze sebe i ze všech okolo. Mluvit o jižanském temperamentu je nesmírné klišé, přesto je Hayon jeho dokonalým zhmotněním. Hýří sebevědomím člověka, kterého potkal raketový vzestup kariéry a který si tu jízdu plnými doušky užívá. Energický Španěl jako by přebarvoval svět kolem sebe do excentricky zářivých barev a s drze nadzdviženým obočím se ušklíbal minimalistické černi, do které se halí zbytek designérské elity. Jak sám podotýká: "Někdy nejsem designér, ale kouzelník," a svá slova dokresluje ukázkami interiérů "před Hayonem" a "po Hayonovi".