Zapadající slunce barví bílé plachty stanů dorůžova. Nůž cinkne o hrdlo lahve, proběhla prvotřídní sabráž a už se rozlévá prosecco. Nožky sklenic si označíme stéblem trávy, kvítkem nebo náramkem. Tady, na louce pod širým nebem, kterou osvětlují jen desítky malých žárovek, strávíme dnešní večer. Vzduch voní kouřem, úplně stejně jako tenkrát, když jsme jako děti jezdili na letní tábory. A podobně jako tehdy i teď vedoucí zavelí: Ruce opláchnout v potoku a hurá do polní kuchyně! Právě začíná Fuego, kurz vaření na otevřeném ohni.

Tempo celého večera si každý zvolí sám. Nikdo si neklepe na hodinky a nemává nervózně vařečkou. Kdo chce, může jen tak posedávat u ohně a popíjet. Oheň, náš dnešní sluha, se ale musí nejdříve založit. Fasují se smolná dřívka neboli fatwood, někteří kapesním nožíkem strouhají hobliny a ze škrtadel létají jiskry. Zkušenější lektoři pomáhají přikládat třísky, a když se postupně plameny přesunou do ohniště, účastníci zamíří k dřevěným stolům.