Zapadající slunce barví bílé plachty stanů dorůžova. Nůž cinkne o hrdlo lahve, proběhla prvotřídní sabráž a už se rozlévá prosecco. Nožky sklenic si označíme stéblem trávy, kvítkem nebo náramkem. Tady, na louce pod širým nebem, kterou osvětlují jen desítky malých žárovek, strávíme dnešní večer. Vzduch voní kouřem, úplně stejně jako tenkrát, když jsme jako děti jezdili na letní tábory. A podobně jako tehdy i teď vedoucí zavelí: Ruce opláchnout v potoku a hurá do polní kuchyně! Právě začíná Fuego, kurz vaření na otevřeném ohni.