Tomáš Čupr má pověst tvrdého soutěživého chlápka. Zakladatel tří úspěšně rozjetých (Slevomat, Dáme jídlo, Rohlík) a dvou úspěšně prodaných (Slevomat, Dáme jídlo) projektů má na první pohled klasickou auru lidí ze start-upů. Nedokončil vysokou školu, dělal nejrůznější obskurní práce, pracoval v zahraničí, jako šéf je nekompromisní, s buldočí vytrvalostí a na sociálních sítích se nedrží zpátky… Něco, co je celkem běžné v Silicon Valley či Londýně, ale pořád dost vzácné v Česku. I kanceláře Rohlík.cz v pražském Karlíně tomu odpovídají. Velký open space, neformální sezení, všude skupinky lidí s počítači v rukou a vážnými výrazy a uprostřed toho vyběhne z nějaké schůzky Tomáš Čupr. Dokonce i jeho PR zástupce se tváří ustaraně. Tenhle rozhovor domlouval velmi těžce několik týdnů, protože prostě nenašel v Čuprově kalendáři volné okno na více než hodinu. Teď nervózně sleduje, v jaké je jeho šéf náladě. Přes všechno, co se o něm říká, to byl překvapivě milý rozhovor a Čupr na mě zapůsobil jako zábavný, vtipný a velmi chytrý společník, který má zjevně přehled a byznysové myšlení.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Dobře se mám.

2. Je čím dál těžší rozjet dobrý e-byznys, nebo je to stejné jako na začátku? A mění se jen specifika byznysu?

Já si beru větší sousta. Kdybych dělal teď znovu to samé, bylo by to jednodušší. Jednak jsem zkušenější, jednak srovnávat komplexitu Slevomatu a Rohlíku nejde. Rohlík je tak komplexní záležitost, že kdybych to dělal tehdy, tak bych to nedal. Emočně ani schopnostmi. Dneska už mám nějakou šanci, že by se Rohlík mohl povést.

3. Přijde mi, že v Rohlíku jste víc vidět a berete ho víc osobně, než tomu bylo v předchozích byznysech, je to pravda?

Není. Všechny byznysy beru osobně. Je to možná víc vidět, protože jídlo je téma, které společností rezonuje více než slevy na kryolipolýzu. Nesmějte se, toho jsme na Slevomatu prodali fakt hodně!

4. Občas o sobě dáte vědět velmi osobními výstupy na sociálních sítích a působíte právě, že věci kolem byznysu berete hodně osobně. Kontrolujete se na sociálních sítích?

(povzdech) Jestli se kontroluju, nevím. Ale já jsem přesvědčený, že věci prostě většinou myslím dobře a ze svého pohledu správně. Když jsem se dostal do sporu s paní Třeštíkovou o kvalitě našich služeb, prostě jsem jen ve své sociální bublině chtěl zjistit, jak by lidi ten problém řešili. Nešlo mi o to, nějak ji poškodit. A najednou to nabralo hrozný spád. Já byl tehdy na víkendu v Horní Malé Úpě, chtěl jsem si udělat klidný víkend a najednou jsem koukal, že se na sociálních sítích utrhla lavina… Pro mě to bylo složité, protože já se snažím skutečně dělat všechno s maximálním ohledem na zákazníka a najednou koukám, že jsem ten, kdo údajně svým zákazníkům nadává. Člověk se náhle dostane do nějakého defenzivního modu, kde už to možná nepůsobí úplně elegantně… Ale jinak bych řekl, že jsem daleko klidnější. Nějaké výbuchy na sociálních sítích jsem měl možná v době, kdy jsme dělali Dáme jídlo.

Řeč je o Radce Třeštíkové, se kterou si Čupr na Twitteru vyměnil pár peprných slov poté, co veřejně kritizovala Rohlík.cz.

5. Nepřemýšlel jste někdy o tom, že se ze sociálních sítí úplně stáhnete, jak o tom uvažoval třeba Elon Musk?

Musk to ale nikdy neudělal, ne? Dostal nařízeno, že někdo musí schvalovat jeho tweety. Ale já neporušuju zákony, Muskovi se to objektivně stalo tím tweetem o výkupu akcií. Ale vážně, přemýšlel jsem o tom, benefity sítí ovšem pořád převažují. Já tam dostávám tunu zpětné vazby na to, co děláme, která je smysluplná. Já to nepoužívám jen jako vysílací kanál. Chtěl bych být anonymní jako třeba Aleš Zavoral nebo Ivo Lukačovič, kteří se dnes už nenechají ani fotit? Asi ano. Ale to už se nepovede.

6. Kdo byl vaším životním mentorem?

Knihy. Já se hodně stěhoval. Gympl ve Svitavách. Pak Brno, pak Sheffield. Teď jsem devět let v Praze, což je nejdéle, co jsem kdy na jednom místě byl, když nepočítám dětství. A nikde jsem neměl megasilnou osobnost, která by mě formovala.

7. Když už mluvíme o tom Sheffieldu, co vás pobyt tam naučil?

Pobyt v nemetropoli vás formuje jinak. Před týdnem jsem se vrátil z New Yorku, to město je velké, anonymní. Londýn je stejný. Bariéry vstupu jsou tam paradoxně o dost nižší, na cizince jsou zvyklí. V Sheffieldu se nikde neschováte. Já tam přišel v roce 2005 a musel se naučit žít jako místní, protože EU teprve vznikala a na cizince tam nebyli ještě úplně zvyklí. Musel jsem se naučit zapadnout.

8. Brexit ano, nebo ne?

Ne.

9. Jaké své investice nejvíc litujete?

Já nelituju věcí zpětně. Vy se vždycky rozhodujete v čase na základě daných informací. Spíš lituju časových investic. Třeba kolem toho tweetování. Mohl jsem mít tři krásné dny, a místo toho jsem se dohadoval s lidmi na Twitteru.

10. Co podle vás dělá dobrého manažera?

Práce s lidmi a jejich hledání. A schopnost pochopit problém, téma, na kterém pracuju. Protože když kloužete po povrchu, nedokážete lidem dát dobré zadání. Nebo když jste superbedna, která téma pochopí, ale nedokáže najít lidi, kteří to zvládnou realizovat…

11. Když po nějakém prodaném byznysu přemýšlíte o tom, co dál, jakým způsobem se rozhodujete?

Když jsme prodávali Dáme jídlo, bylo mi 32 a věděl jsem, že do důchodu ještě nepůjdu. Myšlenkový pochod byl následující: chci dělat něco, čemu rozumím, takže zůstanu na internetu. Zároveň by to mělo být velké téma. A to jsou mimo internet finance a energetika, přičemž ani jednomu nerozumím, a pak potraviny. Proč velké téma? Mám za sebou dva úspěšné byznysy, tak to musí vyrůst do něčeho, co mě bude bavit a bude to výzva. Tehdy mi ze Slevomatu a z Dáme jídlo přišlo dohromady… řekněme nižší devítimístné číslo. A já uvažoval tak, že se musí přidat o řád víc, aby to bylo pro mě zajímavé, a fakt jsem se do toho položil. Když máte v bance milion, tak se kvůli desetikoruně nepředřete, ale kvůli sto tisícům už ano, kvůli milionu rozhodně a kvůli deseti milionům už fakt máknete. No a potraviny to splňovaly. Šlo to dělat on-line a je to trh o velikosti 500 miliard. Přidaný bonus byl to, že jsme tu poslední míli, tedy rozvážení, uměli už docela dobře v Dáme jídlo.

12. Elon Musk, nebo Mark Zuckerberg?

Musk.

13. Apple, nebo PC?

Apple.

14. Elektrokolo, nebo Vespa?

Hmm… Vysvětlím svoje váhání. Před pěti šesti lety bych řekl Vespa úplně jednoznačně. Ale v roce 2013 mě na ní srazili. Bylo to ošklivé, vlastně jsem rád, že chodím. Takže já Vespu miluju a hrozně bych si ji chtěl koupit, ale už jsem opatrnější. Takže bych asi řekl… elektrokoloběžka. (smích)

Ptal jsem se mimo záznam, zda ta dodávka nebyla náhodou jeho. Odpověděl s naprostou profesionalitou, že ne, byla kurýrní služby PPL.

15. Fotbal, nebo hokej?

Na mě je to moc široké. V Anglii fotbal, v Čechách hokej.

16. Uber, nebo Liftago?

Těžká otázka. Já jsem hodně globální člověk. Jako "go-to" aplikace je pro mě spíš Uber, protože je všude na světě. Ale to, co dělají kluci z Liftaga, je hrozně sympatické. Takže aplikace Uber, firma Liftago.

17. Facebook, nebo TikTok?

Hele, na TikTok jsem starej a na Facebook už možná taky.

18. Simpsonovi, nebo Teorie velkého třesku?

Obojí.