Upřímná, nezdolná, zapálená. Jaká byla ambasadorka umění Meda Mládková

„Být excentrikem v Georgetownu znamená mít bazén v garáži…” napsal v roce 1972 The Washington Post o domě Mládkových. Právě neobyčejný dům v USA je klíčový pro celou výstavu nazvanou Meda Ambasadorka umění. Ta je součástí celoročního programu v rámci Století Medy Mládkové.

Dům Mládkových ve Washingtonu byl místem setkávání umělců, intelektuálů, osobností, ale zároveň také mostem propojujícím Západ s kulturním bohatstvím zemí východního bloku. Navštěvovali ho slavné osobnosti jako například Madeleine Albrightová, Věra Chytilová, Henry Kissinger, Bohumil Hrabal a mnoho dalších. Mládkovi žili ve Státech od 60. let, kdy byl ekonom Jan Mládek povolán zpět do centrály Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu.

„Meda se nějakou dobu živila také tím, že zařizovala interiéry. Ve čtvrti Georgetownu, kde bydleli, udělala dvakrát do roka akci dům otevřených dveří, což je ve Státech obvyklá věc. Jste-li významný Američan a máte-li zajímavý dům, občas ho otevřete veřejnosti. Možná je to proto, že tam nemají hrady a zámky,” vypráví Jiří Pospíšil, správce veškerého majetku Medy Mládkové a předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových.

Z Medy se ve Státech stala salonnière, hostitelka salonů. „Na fotografiích na výstavě můžeme opravdu vidět fronty lidí, kteří si chtějí prohlédnout dům Medy Mládkové.”

Na návštěvníky čekají fragmenty slavného domu, defacto předchůdce dnešního Musea Kampa, kdy se umělecká díla prolínají s architekturou a designem. Třeba zářivě červená socha od Karla Nepraše vyzývající k interakci svým názvem Račte točit, která byla po desítky let součástí interiéru rezidence Mládkových.

„Dnes bychom Medu nejspíše nazývali influencerkou, protože by určovala trendy jak ve vystavování umění, tak ve vybavení interiérů,” říká jeden z kurátorů výstavy Robin R. Mudry. Druhý kurátor Pavel Liška dodává: „Medu lze charakterizovat slovy ambasadorka umění, protože celou svou bytostí žije pro jednotlivé umělce a umělkyně a jejich díla.“

Expozici doplňuje také kolekce oděvů předních významných haute couture domů ze 60. a 70. let, jejichž originální modely mecenáška nosila, archivní fotografie a alba a rodinné filmy, které Jan Mládek natáčel během společných cest po Asii, Evropě a Americe. Barevné snímky z 50. až 60. let zachycují běžný život Mládkových v kontrastu exotických krajin a měst. 

Přísná k sobě i k ostatním

„Medu Mládkovou považuji za jednu z mimořádných osobností českého národa a našich novodobých dějin. Dáma, která celý svůj život zasvětila prezentaci československého umění, renesanční osobnost, která má celou škálu zájmů od kunsthistorie, politiky, životního prostředí až po ochranu zvířat. Někdo, komu se díky obrovské houževnatosti a tvrdohlavosti podařilo splnit své vize,” popisuje mecenášku Jiří Pospíšil.

Připomíná hlavně završení její píle, když se v osmdesáti letech, už jako starší dáma, rozhodla založit Museum Kampa. Roky bojovala s magistrátem Prahy 1, aby se z areálu Sovových mlýnů na pražské Malé Straně nestal hotel nebo jiný komerční projekt. Nakonec z nich vytvořila stánek kultury a vybojovala i Werichovu vilu.

„Pro někoho byla Meda příliš tvrdá, ale ona byla vždy stejná i sama k sobě. Byť to byla dáma velkého světa, byla skromná. Tady v muzeu žila léta v jedné místnosti s postelí a sprchou. Peníze, které ušetřila, věnovala na ochranu zvířat,” pokračuje Pospíšil. „Většina lidí pracuje proto, aby se měla dobře, aby měla spokojený život. Ale Meda opravdu věřila v to, že se člověk nemá starat jen o své pohodlí, ale také o svůj národ. Proto také to heslo: Přežije-li kultura, přežije národ,” připomíná motto Musea Kampa.

Patriotka Meda Mládková žila desítky let v zahraničí, přesto si zachovala perfektní češtinu. Ona i její manžel ovládali pět jazyků, když k nim domů však přišli čeští emigranti, striktne se muselo mluvit rodným jazykem. Sama Meda pak přísně opravovala špatné skloňování. A nejen to – proslula také tím, že si nebere žádné servítky.

„Existuje historka o jednom významném českém herci, kterého, když dovolíte, nebudu jmenovat. Pán přišel, byl bělovlasý, měl elegantní šáteček, něco povídal, měl pocit, jak vypadá perfektně. S Medou se bavili o věku a on říká: To je hrozný, mně už je 60 let. A Meda říká: Vážně? Já jsem myslela, že vám je aspoň 80. A tím ho hrozně urazila!” směje se Pospíšil.

Svou přímočarostí a sebevědomím si kdysi získala srdce i Jana Mládka. V Paříži, kde v padesátých letech žila, provozovala české nakladatelství Editions Sokolova, což bylo její rodné jméno. Vydala například vůbec první samostatnou monografii malířky Toyen. Tehdy obeslala stovkou dopisů různé významné české emigranty s žádostí o příspěvek a Mládek jí poslal dva dolary. Pohoršená Meda nakráčela do jeho kanceláře a dala mu co proto. Nakonec se vzali. Ženou za plotnou ale česká vlastenka rozhodně nebyla.

„Přítelkyně a vrstevnice Medy kunsthistorička doktorka Pujmanová vzpomínala na návštěvu ve Washingtonu. Mládek jezdil přes poledne domů z úřadu na oběd a doktorka Pujmanová mu jednou ohřála nebo uvařila jídlo. Meda jí hrozně vynadala, že Mládka zkazí a aby si rozhodně nezvykal, že ona mu žádné jídlo dělat nebude a že si ty párky má ohřát sám,” líčí Pospíšil.

„Ta její tvrdá slupka byla dána hlavně tím, že měla těžké mládí. Jako děvčátko opustila Československo, otec byl tyran, citu moc nezažila. Pak se protloukala životem v západní Evropě, sama se o sebe postarala, naučila se několik jazyků, měla své nakladatelství. Normální člověk by se snažil nějak přežít, vytvořit si zázemí, pořídit si rodinu a děti…” říká Pospíšil a dodává, že Medu také fascinovala politika a často říkala, že kdyby byla mladší, kandidovala by na prezidentku. 

Sběratelka umění Meda Mládková má narozeniny 8. září. Kromě výstavy připravilo Museum Kampa také divadelní hru i další program. 

Meda Ambasadorka umění, 24. 6. - 30. 9. 2019, Museum Kampa, U Sovových mlýnů 503/2, Praha 1.