Představte si, že je rok 1930. Zbrusu novou, moderní terasu Mánesu hladí pozdně odpolední paprsky. Architekt Adolf Loos sedí v pohodlné židli a pije mattonku ovoněnou plátkem citrusu. Do stověžatého města přijel pracovně, západ slunce, tak zářivého na pozadí impozantních Hradčan, si však nikdy nenechá ujít. Stará Praha vyzařuje nostalgii, ale ve vzduchu je cítit příslib nových zítřků. Jak jen uzavřít tento moment do lahvičky parfému? Zkuste si přivonět k Ad Libitum neboli "podle libosti".

Jakub Florian Hiermann a Tomáš Ric tento jedinečný parfém uvedli loni v říjnu pod hlavičkou Pigmentaria, nového českého parfumérského domu. Naskočili tak na trend vůní nesoucích označení niche, tedy parfémů mimo střední proud, oblíbených hlavně fajnšmekry, kteří se nebojí odvážných kompozic. Na každém a každému voní trochu jinak − namísto lehce dostupných ingrediencí totiž obsahují velmi vzácné a tak trochu podivné složky. Třeba cibet (pižmově zapáchající látku z řitního otvoru cibetky), mošus (látku z pohlavních orgánů samce kabara pižmového) nebo ambru (šedá hmota z trávicího ústrojí vorvaně), všechny vysoce ceněné ve vysoké parfumeřině. To se samozřejmě promítá do ceny, na druhou stranu pravděpodobnost, že potkáte někoho s podobnou vůní, je dost malá. A pokud ano, možná to ani nebude člověk stejného pohlaví, niche parfémy překračují genderové škatulky a obvykle jsou unisexové.

"U komerčního parfému hodnotíte voní/nevoní a tím to končí," vysvětluje Tomáš Ric. "Mají často stejný základ, jsou podobné, jde se v nich na jistotu. Když si ale přivoníte k niche parfému, nabíhají vám vzpomínky a asociace. Hodnotíte spíš to, jestli jsou pro vás tyto obrazy příjemné, jestli vás takové dobrodružství láká."

Tomáš s Jakubem v srpnu oslavili čtvrté výročí. Z partnerů životních se ale díky Pigmentariu stali i partneři obchodní. Rozvážný Jakub z pozice mistra parfuméra tvoří v bytě kousek od Jeruzalémské synagogy vonné kompozice. Výbava, kterou je každý den obklopen, připomíná hodiny chemie − na stole leží lahvičky s esencemi, pipety, váha a laboratorní sklo. "K vůním jsem se dostal přes svoji babičku. Milovala výlety do zahraničí a jako suvenýry si vozila parfémy. Ať už to byl Chanel, Guerlain nebo Dior," začíná vyprávět. "Naprosto mě to fascinovalo, protože v 90. letech se spousta lidí teprve seznamovala s deodoranty a já už jako malý kluk věděl, jak voní Shalimar."

Ve dvaceti se nejdříve zajímal o aromaterapii, mimo to měl v plánu studovat italštinu a historii v Olomouci, odkud pochází. Tento obor ale otevírali jen jednou za dva roky, v mezičase se proto vydal za prací do Londýna. Britská metropole mu učarovala a zůstal tam šest let. "Pracoval jsem jako visual merchandiser, tedy něco jako stylista produktů, pro značku COS a díky tomu jsem strávil i půl roku v Hongkongu a rok v Miláně. Takže jsem se k té italštině přece jen dostal," pokračuje. Pracoval i v butiku Prada v obchodním domě Selfridges a ve volném čase se zapsal na parfumérský kurz. Kupoval si staré knihy slavných parfumérů a učil se sám míchat vzorky, tak aby ho zaujaly. Zkoušel je pak na sobě nebo je věnoval jako dárek. Nakonec se mu začalo po Praze stýskat a vrátil se domů. A potkal Tomáše.

Made in Česko

Zatímco Jakub je talentovaným nosem značky, ambiciózní Tomáš s podnikavým duchem ji řídí. Nějakou dobu si všímal pochvalných komentářů na Jakubovy kreace, a když se ho někdo zeptal, jestli voní něčím z vyhlášeného pražského butiku Ingredients, v hlavě mu uzrála myšlenka. Začneme parfémy vyrábět!

S nápadem posunout Jakubův koníček dál a vytvořit vlastní parfumérský dům přišel jeho životní partner Tomáš Ric.
S nápadem posunout Jakubův koníček dál a vytvořit vlastní parfumérský dům přišel jeho životní partner Tomáš Ric.
Foto: Daniela Pilná

"Šlo to ale všechno velmi pomalu. Nejdřív jsme začali zkoumat možnosti − co naše republika nabízí, jak je to s ingrediencemi, jestli jsou tu dodavatelé na jednotlivé díly, lidé, kteří nám pomohou s legislativou, ale i lidé, kteří umí namíchat a vyrobit finální parfém. Tohle všechno trvalo třeba rok a půl a Jakub zatím připravoval první parfém," vysvětluje Tomáš a Jakub dodává: "Vypadalo to nereálně, ale věřil jsem, že se to podaří."

Když měli o trochu více jasno, spočítali, kolik by to všechno mohlo stát, a pustili se do budování značky. Prvotní investice byla kolem půl milionu, celá produkce se odehrává v Česku. Vizuální identita od grafika Jana Nováka vznikla v pražském paláci Lucerna, papírová krabička ve Studiu Činčera v Modřanech a samotný parfém v laboratoři severně od Prahy. Jen ingredience získává Jakub od dodavatelů z celého světa, na to je naše republika přece jen krátká.

Parfuméři často umí "cítit v hlavě", přesto jde však o takřka alchymistickou práci. Namíchat konečnou kompozici může trvat klidně déle než rok a i finální produkt nakonec minimálně šest týdnů zraje. Nejkratší doba produkce je tři měsíce, většinou ale spíš půl roku. Parfém se musí navíc testovat na alergeny, aby prošel evropskou legislativou. To všechno je potřeba udělat v kontrolovaném laboratorním prostředí, které je vybavené speciálními přístroji a splňuje hygienické předpisy. Najít takové místo k výrobě luxusního parfému se v našich geografických šířkách může zdát nemožné, po dlouhém hledání ale Tomáš s Jakubem přemluvili možná trochu netradičního dodavatele. Tato konkrétní laboratoř se věnuje výrobě potravinářských a průmyslových aromat. "Produkci outsourcuje většina niche parfumérských značek na světě. V laboratoři nejdřív moc nevěděli, co si o nás myslet, ale teď už jsou nadšení, že se na Pigmentariu mohou podílet," říká Tomáš.

Za humny a ještě dál

"Launchovali jsme s jedním parfémem, což není úplně obvyklé, většinou přijde nová značka aspoň se třemi. To ale upřímně nebylo v našich finančních možnostech, tak jsme to zkusili s jedním a soustředili se hlavně na kvalitu," popisují. A vyšlo to, o netradiční novinku made in Česko se hned začala zajímat média a butik Ingredients jí uvolnil místo na poličce mezi světovými niche velikány. Druhý parfém Erotikon, inspirovaný stejnojmenným filmem Gustava Machatého, spatřil světlo světa letos v dubnu. Na rozdíl od chypré vůně Ad Libitum, ve kterém dominuje mech (od něj název kategorie "chypré"), citrusy a květy jasmínu, je mnohem smyslnější a svého nositele nebo nositelku má učinit neodolatelnými. Zázvor, čokoláda, růžový pepř, santal a tonka fazole jsou asi nejvýraznějšími prvky této kompozice. Oba parfémy stojí kolem tří a půl tisíce korun a na trh se dostalo čtyři sta lahviček. "Teď už Pigmentarium nedotujeme, to, co se vydělá, putuje na produkci dalších parfémů. Jakub pracuje na projektu na plný úvazek, já se věnuji i jiným věcem. Třeba doktorátu z ekonomie," přibližuje Tomáš.

Třetí parfém mohou zákazníci očekávat už v říjnu, čtvrtý je v procesu již od loňského listopadu. "To už bude ucelená kolekce a s ní se otevírají nové možnosti. Už teď prodáváme na Slovensku a v Miláně a chceme obsáhnout evropský trh. Řešíme Londýn, Berlín, Lisabon. V zahraničí o nás mají zájem, potřebují ale vědět, že je značka stabilní, portfolio kvalitní a procesy zvládnuté," doplňuje.

Konkurencí jsou pro Pigmentarium převážně jiní světoví niche hráči. Mezi hvězdné nosy odvětví patří třeba Švéd indického původu Ben Gorham tvořící pod značkou Byredo, excentrický Ital Alessandro Gualtieri a jeho Nasomatto, dědic koňakového impéria Kilian Hennesy nebo třeba kultovní newyorské Le Labo. "Světový trh je otevřený čemukoliv, co je kvalitní, konzistentní, zná to samo sebe a je za tím sdělení. Před deseti lety by taky nikoho nenapadlo, že bude třeba švédské Byredo konkurovat francouzským a arabským parfémům. Globalizace svět zmenšila a už je jedno, odkud produkt pochází," vysvětluje Jakub. Snem je pro Pigmentarium vytvořit alespoň dvanáct parfémů, v následujících letech ale tohoto cíle už rozhodně nechtějí dosahovat v takovém tempu jako doteď.

Čokoláda, zázvor, růžový pepř, santal a tonka fazole. Druhý parfém nazvaný Erotikon slibuje svému nositeli neodolatelnost.
Čokoláda, zázvor, růžový pepř, santal a tonka fazole. Druhý parfém nazvaný Erotikon slibuje svému nositeli neodolatelnost.
Foto: Daniela Pilná

"Niche je o kreativitě, volnosti a řemesle. O parfémech, které nejsou primárně finančním kalkulem," osvětluje Ric. "Je to klišé, ale pro nás je to cesta, která nás baví, neděláme to pro peníze. Velké kosmetické společnosti často vytváří vůně na základě analýz a zaměřují se na specifické trhy − hledají kompozice, které voní Asiatům nebo třeba Arabům. My máme volnou ruku."

Jakub je jako umělec, tvoří tak, aby to jemu samotnému vonělo, aby to chtěl nosit a aby to mělo hloubku. Oba muži se velmi zhlížejí v období první republiky, ze kterého si cíleně vybírají to nejlepší. Estetiku, design, architekturu, řemesla. "Líbí se mi, že jsme v té době byli konkurenceschopní světu. Svět koukal k nám, a nejen my ke světu. To, co se tady vyrábělo, mělo zvuk − automobily, sklo, kosmetika… Ve filmu Casablanca se jedna z postav chlubí manželem architektem z Československa," vypráví nadšeně Jakub. Celá vizualita a filozofie Pigmentaria vychází z této esence české kultury. Název Pigmentarium je z latiny a znamená místo, kde se v minulosti prodávala líčidla s parfémy dohromady. Písmo je inspirované fontem na českých bankovkách a na budově České národní banky, jen lehce upravené, a je vystavené jako pohled na pražské věže. Krabička parfému Ad Libitum je taková malá papírová funkcionalistická vila se žlutými detaily zmíněného Adolfa Loose. Kampaň nafotila česká fotografka Hana Knížová, která letos mimo jiné i za ni získala ocenění Fotograf roku na Czech Grand Design.

Přivonět si k emocím

S niche parfémy je to jako s vínem, aby člověk dokázal ocenit kvalitu, musí se k ní nejdříve pročichat. I u nás ale jejich obliba stále roste, o čemž svědčí i větší prostor, který se jim na trhu poskytuje. Novou a větší pobočku nedávno otevřelo Ingredients, niche parfémy prodává také Silk Ferries, Dea Orh, Egoist Royal Parfums, Myskino nebo brněnské Vavavoom.

"Pro parfuméra je nejdůležitější vytvořit nadčasovou vůni, ne sezonní výstřelek. Něco jako Chanel n. 5," říká Jakub. "Největší výzvou je, aby každý parfém byl na úrovni, aby byl něčím zajímavý. Spousta parfumérů má jeden dva takové a pak to najednou začne být nuda. Toho se bojím. Ale jinak jsem docela bezstarostný," přiznává Jakub.

Nadšenci do niche parfémů tvoří celý vlastní vesmír. Za gurmánské vůně utrácejí tisíce, a ucítí-li něco zajímavého, třeba na zastávce, nemají problém se nositele přeptat na značku. To se mimochodem stalo i Pigmentariu, turistka z Německa si od kolemjdoucího zjistila značku netradiční vůně a napsala si o vzoreček, který putoval až do Bayreuthu. "Niche parfémy nejsou pro všechny, ne každý je ocení. Ale o tom to právě je, že musí každý parfém najít svého nositele," uzavírá Ric. Jestli se i vy necháte zlákat afrodiziakální cibetkou, je tedy jen na vás.

Za poskytnutí prostoru k focení děkujeme salonu Stolen.