Jeho jméno provází generaci dnešních čtyřicátníků, tedy i mě, celý život jako velmi solidní jistota. Müller nikdy nebyl hvězda pro teenagery, možná jen na začátku kariéry, kdy s kapelou Banket představili megahit Po schodoch. Tehdy byly ještě jeho hlas a přirozené cítění písniček zastřeny chytrým módním elektropopem. O pár let později skladba Štěstí je krásná věc ukázala Müllera už jako toho, kým následně bude − skvělého sólového zpěváka. Devadesátky přinesly spolupráci s multitalentem slovenského showbyznysu Jarem Filipem. Jejich tři společná alba LSD, Nočná optika a Koniec sveta jsou vrcholem Müllerovy sólové tvorby a obsahují jeho nejlepší texty. Přelom tisíciletí nachází zpěváka v brutální krizi. Série drogových excesů a následný rozvod z něj dělají terč bulváru. Teď se spojil s Michaelem Kocábem a Ondřejem Soukupem a před pár dny vyrazili na turné, které pojedou až do Vánoc. I proto náš rozhovor probíhal na dálku, zpěvák nahrál odpovědi a poslal. Z nahrávky je přitom patrné, že jakkoli ho nemoc připravila o jeho milované skládání textů (minimálně dočasně), je stále připraven koncertovat, protože hudbu nadevše miluje a zajímá ho.