Příprava na rozhovory s designéry není snadná. Přečtete spoustu článků plných slovních spojení jako "skulpturální a dekorativní" či "estetičnosti vyjádření". Většinou vás to ale nepřipraví na to, koho při rozhovoru potkáte. U Lucie Koldové se to dalo trochu odhadnout. Pokud se někdo v roce 2009 přestěhoval do Paříže a v roce 2012 tam založil vlastní studio, pokud byl někdo přijat na Royal College of Art v Londýně, ale nenastoupil tam, protože ho víc zajímala praxe, a nakonec se přestěhoval zpět do Prahy (a během toho jen tak mimochodem získal dvě ceny na Czech Grand Design), pak se dá čekat, že ten někdo bude schopný, sebevědomý a bude vědět, co chce. Což Lucie Koldová ví. Působí tvrdě, až ostře, ale to proto, že svoji práci bere vážně. Zároveň s manželem vychovává dvě malé děti a je ve věku, kdy každá žena, která chce zůstat stoprocentní v pracovním i osobním životě, je pod největším tlakem. A Lucie Koldová chce zůstat stoprocentní. To je jisté. Bývalá úspěšná sportovkyně, která se stala úspěšnou designérkou, působí žensky, chvílemi křehce a jindy zase neuvěřitelně hravě. Mimochodem, poprvé v historii 66 otázek se někdo pokusil některé otázky otáčet.
Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.
1. Jak se máte?
Mám se dobře, dobře jsem se vyspala, což u mě není normální.
2. Jak byste popsala svůj přístup k designu?
Důkladný, lehce experimentální… ale prostě zvláštní.
3. Jaká je nejhezčí věc, kterou znáte?
Nejhezčí věc? Tak to mě zaskočilo. (pauza) První, co mě napadlo, je výtvor mého syna. Ale pak jsem se v tom trochu ztratila. Vlastně nic konkrétního.
Lucie Koldová o sobě v některých rozhovorech říká, že je posedlá detailem a dokonalostí výsledku. Tady se to projevilo už ve třetí otázce. Je první věc, která ji napadne, ta nejlepší?
4. Studovala a pracovala jste dlouho ve Francii − je něco, co vás ta země naučila?
Asi nebrat sebe a život až tak fatálně. Byl to pro mě trochu očistec.
5. V čem je francouzský design jiný než ten český?
Je o dost hravější, poetičtější. Je víc formální.
6. Je podle vás design něco, co má být více estetické, nebo více funkční?
Já se snažím o harmonii a myslím, že jedno bez druhého by nemělo být.
7. Je design luxus?
Ne.
8. Jak se podle vás pozná dobrý designér od špatného?
Dobrý design vás buď osloví, nebo o něm vlastně nevíte, používáte ho denně a je vám příjemný.
9. Mnoho lidí má design spojený s věcmi, které jsou zajímavé, ale zbytečné − co byste jim odpověděla?
Že je to bullshit!
Změna tónu hlasu z přemýšlivého na jasný a pevný byla v téhle otázce jasně patrná. Má ráda to, co dělá, a nemá nejmenší pochybnosti o tom, že její práce má smysl.
10. Kdo je podle vás nejzajímavější český designér?
Hmm… pro mě býval hodně zajímavý Bořek Šípek. Kvůli tomu, jak přistupoval k designu a celkově jakou nonšalanci měl. A vážím si také Jiřího Pelcla.
11. Je designér spíše umělec, nebo řemeslník?
Měl by být obojí. Ale já třeba řemeslník nejsem. Tím chci říct, že by designér neměl být někdo, kdo si jen něco skicne a pak se o to nestará. Měl by vědět o technologiích a chápat je. Musí vědět, proč věci navrhuje a k čemu budou sloužit.
12. Navrhujete hodně svítidla, proč vás právě světlo a sklo baví nejvíc?
Světlo je vibrační energie. Je to něco, bez čeho nemůžeme žít. Bez hmotných věcí lépe nebo hůře žít můžeme, beze světla ne. A když je světlo dobře udělané, přináší atmosféru, což židle nebo stůl nedokážou.
13. Jako mladá jste byla úspěšná atletka, proč jste sportu nechala?
Na vrcholový sport jsem byla stará. Já když něco dělám, tak to dělám naplno. A když jsem ve sportu dosáhla svého maxima, vrhla jsem se na design. A pak už nebylo co vybírat.
Tohle je Lucie Koldová v kostce. Když něco dělá, chce to dělat naplno.
14. Věnujete se i designům interiéru − jak se podle vás změní to, jak budeme bydlet během následujících let?
To se musím zamyslet podle toho, co navrhnu. Ale možná se musí něco stát, aby skončila masová produkce. Protože se prostě topíme ve věcech. A já si vybírám jen práci pro firmy, které nechtějí trh zahlcovat. Firma Brokis, se kterou pracuji, se mnou dělá jednu kolekci za rok a všichni víme, proč to děláme. Chceme být navíc udržitelní, naše sklo se recykluje atd. Podle mě nejde o to, že přestaneme létat a začneme jezdit na lodích, ale o to, aby si člověk uvědomil to měřítko. Kdy jsou věci důležité a kdy je to plýtvání. Já si pořád myslím, že lidé musí vyrábět a tvořit, protože lidská práce má hodnotu. Takže nevěřím, že za nás budou dělat roboti a my budeme mít nohy na stole. To je taky bláznivé. Takže já si vybírám firmy, které si váží lidské práce, ať už jsou to skláři nebo firmy jako TON, která pracuje se dřevem, a mmcité street furniture, která vyrábí městský mobiliář. Každý designér má podle mě volbu. Zda chce vyrábět v Číně, nebo dělat tady a vyrábět kvalitní produkt.
15. Představte si, že přijdete do práce, otevřete internet a nejdete na Aliexpressu svůj design. Co uděláte?
Já se naštvu. A budu mít špatný den. Ale pak to musí člověk rozdýchat a vzpomenout si na slavný citát Philippa Starcka: Když vás začnou kopírovat, je to známka úspěchu. Ale bojujeme s tím. Kontaktuju firmu a řešíme to s právníkem. Už se nám to stalo. Bývají to zahraniční firmy, ale stalo se nám i v Česku, že si nějaký prodejce koupil kopie a dal si je do showroomu nebo je prodal někam do restaurací. My to samozřejmě poznáme, protože buď je to nekvalitní, nebo je třeba dřevo nahrazené plastem a tak dál.
16. V módě, ale i dalších oblastech jsou běžné módní trendy. Jak trendy probíhají v designu a jaké podle vás momentálně jsou?
Já se trendy snažím nesledovat, abych nebyla moc zanešená, takže na internetu moc nebrousím a na veletrzích jsem většinou jen na půl dne a dívám se jen na to, co potřebuju. Ale momentálně je třeba trendem sklo. Hodně firem s ním začalo pracovat, hodně firem se inspirovalo. V nábytku je určitě trendem masiv, ale ten byl v kurzu snad vždycky. Jak říkám, já to moc nesleduju.
17. V jakém uměleckém díle byste chtěla strávit den?
A musím být konkrétní? V nějakém vášnivém filmu… V nějakém tanečním asi.
Pokud řeknete u Lucii Koldové, že působí na první pohled tvrdě, pak ignorujete fakt, že je to jen obal, který skrývá zjevně velkou vášeň pro vše, co dělá. Což, myslím, tahle odpověď prozrazuje.
18. Kdybyste nebyla designérkou, byla byste…?
Tanečnicí.
19. Jakou pohádku máte nejraději?
Malý princ.
20. Jakou písničku jste si naposledy zpívala nahlas?
Já mám koně, vrané koně.
Asi logická odpověď od někoho, kdo má doma tak malé děti a tráví s nimi většinu času.
21. Češi nemají obecně cit pro design, protože jsou příliš praktičtí a skeptičtí k jeho výhodám − souhlasíte?
Já se snažím optimisticky myslet, že se to transformuje. Ale ano, myslím si to.
22. Pracovala jste dlouho v Paříži. Jaké místo tam máte nejraději?
Le Marais.
Pařížská čtvrť tradičně velmi živá, v poslední době jedno ze zásadních center kulturního života pařížské metropole.
23. Vybíráte si věci spíše podle toho, jak vypadají, nebo kým byly vyrobeny?
Jak vypadají.
24. Jak byste popsala váš styl?
Senzuální a elegantní.
25. Dokážete držet v hlavě víc kreativních nápadů najednou, nebo musíte být stoprocentně soustředěná na jeden, který právě děláte?
Víc nápadů najednou.
26. Kdybyste mohla být na 24 hodin neomezenou vládkyní Česka, co byste udělala jako první?
Asi… vyměnila bych současnou vládu a zavřela je někam hodně daleko.
27. Jedním z největších úspěchů ve vaší kariéře byla vlastní verze projektu Das Haus na veletrhu Imm v Kolíně nad Rýnem. Zkuste mi jako laikovi přiblížit, proč právě tohle je ve světě designu taková událost.
Byla to ohromná příležitost, protože to byla věc na mezinárodní úrovni. A Imm Cologne je jeden z nejdůležitějších veletrhů designu na světě. Primárně v nábytku. Otevírá na začátku ledna sezonu. Měla jsem k sobě tým lidí z PR a marketingu, kteří chtěli celou věc propagovat. Což byly všechno věci navíc k tomu, že jsem mohla dělat nějaké nové produkty. A já jako designér vždycky zahořím, když můžu vyvinout nové věci. Takže pro mě to byl hrozně kreativní impulz − vymyslela jsem například chips chair a nová světla pro Brokis. Moje srdce designéra bylo naplněné. Mohla jsem vyvinout nové věci k nějakému deadlinu. Což je pro mě právě ten impulz, to šimrání. Máte zakázku a máte termín. Protože nápady mi vždycky přicházejí v presu. Tenhle projekt trval devět měsíců, je to takové malé dítě.
Das Haus na veletrhu Imm bývá popisován jako zásadní událost v kariéře designérky. Instalace zahrnovala několik místností určených k denním aktivitám. Rozhodně si ji najděte na internetu. Stojí to za to.
28. Máte vlastní ateliér. Jak vlastně funguje váš byznys, kdo jsou vaši klienti?
Já pracuju pro firmy a jednou za čas si udělám nějakou věc pro sebe. Klienty si vybírám. Vymýšlím věci do prostoru a světla. Plus jsem umělecká ředitelka firmy Brokis, která dělá právě svítidla. Ze své funkce tam ale dělám prakticky všechno. Plus můžu sem tam pracovat pro jiné klienty, když mám dobrý nápad. Což mi dává stabilitu. Můžu mít malý tým, to je ideální. Asi bych se jako studio mohla rozrůst, ale nechci. Mám ráda tu dynamiku a kreativitu malého týmu, kde jsme přátelé, máme se rádi, vycházíme si vstříc a já jsem pořád autorkou věcí, které odtud vyjdou.
29. Je někdo, pro koho byste nepracovala?
Pro cigaretové firmy a pro lidi, kteří nesmýšlejí stejně jako já.
30. Jak byste odpověděla někomu, kdo tvrdí, že design je samoúčelný?
Že neví, o čem mluví, a že jeho moudra rozhodně nikomu nepomůžou.
31. Co podle vás znamená slovní spojení "mít dobrý vkus"?
Obecná orientace, schopnost rozumět věcem a mít určitý styl estetiky.
32. Jaký film si vždycky budete pamatovat a proč?
Film Fontána, protože mám ráda Darrena Aronofského. A protože je to film o lásce a o energii.
Hodně zajímavý film amerického režiséra, který bývá označován za sci-fi, fantasy nebo také new age romanci.
33. Letos jste se stala na Czech Grand Design designérkou roku mimo jiné za svá křesla pro firmu TON. Dokážete si představit, že se tenhle design bude vyrábět třeba ještě za čtyřicet či padesát let?
To doufám!
34. Kdy jste se naposledy opila?
Předevčírem. Ale pro mě opít se znamená dát si dvě plné skleničky vína. Jsem doma se dvěma malými dětmi, takže je to trochu jiné opití než to, že bych protancovala noc někde v baru.
35. Co děláte, když je vám nejhůře?
Mám silný pud sebezáchovy, tak se z toho snažím vyhrabat hodně dynamicky a možná až příliš intenzivně.
36. Když vám řeknu "nadčasový design", co se vám vybaví jako první?
Charles a Ray Eamesovi.
Manželský pár, který navrhl například ikonické Eames Chair z portfolia značky Vitra.
37. Co je nejhorší na vaší práci?
Ta nejistota a nervozita, že mě nenapadne ten správný nápad.
38. Kdy jste si naposledy opravdu nevěděla rady?
Asi před půl rokem po narození dcery.
39. Jaký nejdivnější dárek jste dostala a jaký nejdivnější jste dala?
Dostala jsem od manžela krém na ruce. To mě trochu překvapilo. A můj nejdivnější dárek… Já si na to dávám pozor a vždy vybírám fakt pro toho konkrétního člověka. Takže se snažím být hodně empatická a každého člověka nacítit.
40. Kde sama sebe vidíte za sto let?
Pod drnem. Nebo možná nějaká nová dušička někde jinde.
41. Kdybyste měla z Francie do Česka přenést tři věci, jakékoli, které by to byly?
Víno už tu máme… Ale takovou tu obecnou nonšalanci. Smysl pro užívání si. Ten nenucený přístup k času. A stolování venku.
42. Porsche, nebo Ferrari?
Porsche.
43. Kecky, nebo lodičky?
Chtěla bych lodičky, ale nosím kecky.
44. Off-White, nebo Gucci?
Off-White.
45. Madonna, nebo Billie Eilish?
Madonnu určitě ne.
46. Damien Hirst, nebo Banksy?
Banksy.
47. Josef Bolf, nebo Pasta Oner?
Josef Bolf.
48. PSH, nebo Tomáš Klus?
Tomáš Klus.
49. Londýn, nebo New York?
New York.
50. Levý břeh, nebo pravý břeh?
Pravý.
51. Supermodelky, nebo superpotraviny?
Superpotraviny.
52. Jakou aplikaci ve svém mobilu používáte nejčastěji?
Foťák.
53. S jakou známou osobou byste chtěla mít selfie?
To je blbé, že mě nikdo teď nenapadne… Dalajlama?
54. V rozhovorech často opakujete, že jste zaměřena na detail. Kdy naposledy vás tahle vaše vlastnost otravovala?
Každý den! Furt! Kdyby mě toho chtěl někdo zbavit, tak bych se nechala!
A znovu ta změna tónu. Tohle je určitě něco, o čem Lucie Koldová přemýšlí poměrně často.
55. Na jakou věc se nejraději díváte?
Věc, nebo člověka? Věc? Asi na svůj telefon. Ale to nevím, zda ráda, ale určitě nejčastěji… věc, věc… abychom tady nebyli dvě hodiny. Já si nemůžu vzpomenut… možná to nevymyslím… (dlouhá pauza) Na co se nejraději koukáte vy? Dejte mi příklad… (říkám několik věcí, které mě první napadnou) O. K., já se ráda dívám na nebe s hvězdami. Protože mám ráda noc.
To se mi ještě nestalo. Poprvé v historii rozhovorů 66 otázek někoho napadlo, když si s nějakou otázkou neví rady, zeptat se, jak bych odpověděl já. Koldová se zeptala ze zvědavosti jen částečně. Spíše chtěla napovědět, jakým způsobem má o odpovědi přemýšlet. Když jsem řekl svoje, okamžitě se chytla a přišla s vlastní odpovědí, která je skvělá. Potřebovala jen okamžitou inspiraci. Vlastně to byla dokonalá ukázka toho, jak funguje kreativní složka osobnosti některých zajímavých lidí.
56. Kdybyste zítra měla přijít o všechny své věci, ale mohla si tři nechat, které by to byly?
Telefon, počítač a klíče od bytu.
57. Kdybyste si musela vybrat: měla byste raději strašné tajemství, o kterém nikdo neví, nebo aby se o vás říkalo něco strašného, co ale není pravda?
Já bych umřela v obou případech. Ale asi bych nepřenesla přes srdce udělat něco opravdu negativního. Takže to tajemství by bylo horší.
58. Je nějaká značka, kterou vyloženě milujete? A jde podle vás vůbec značky milovat?
Nejsem fanatik. Mám ráda některé značky kvůli jejich tvorbě a jejich stylu. Takže ano, jde milovat značky. Ale nijak zvlášť to neprožívám.
59. Jak vypadá váš běžný den?
Momentálně máme s dětmi dlouhá rána. Když vstáváme, tak je to většinou divočina plná emocí, protože nikdo neposlouchá. Žádný den není stejný, buď hlídám děti já, nebo manžel. Když je mám já, jdeme na procházku, pak spí, takže trochu pracuju. Nebo je má manžel a já obíhám schůzky. A to letím sem a jsem "hyper hyper", abych všechno stihla. Zrovna tahle část života je teď pro mě nejnáročnější kvůli tomu, že nemám čas sama pro sebe. Nebyla jsem cvičit dva roky, což je moje rozhodnutí, protože mám priority teď v práci a rodině, ale hledám nějaký balanc a harmonii.
60. Kdy jste byla nejšťastnější?
Když jsem potkala svého muže.
61. Co je podle vás smysl života?
Najít sám sebe a být dobrým člověkem.
62. Co byla nejhorší věc, kterou vám někdy někdo řekl?
Že jsem tvrdá a namyšlená.
Věřím, že tak na někoho může působit. A asi i chápu proč. Ale jak bylo řečeno, myslím, že je to velmi povrchní soud.
63. Jaké bylo vaše největší životní zklamání?
Žádné to úplně největší životní zklamání jsem, myslím, zatím neprožila. Ale určitým zklamáním pro mě bylo, když jsem teď s narozením druhého dítěte zjistila, že i já mám nějaké hranice.
Lucie Koldová v kostce: Její nároky na ni samotnou jsou ohromné.
64. Kdybyste si mohla vybrat jednu už neexistující bytost a přivést ji zpět k životu, kdo nebo co by to bylo a proč?
Tak teď mám blackout. Teď jsem samozřejmě ve stresu, že musím odpovědět a nemůžu si vzpomenout. (smích) Dobře, uděláme to jako prvně: Koho byste si přivedl zpět vy? (Zase říkám, co mě napadne…) No, možná Václava Havla. Když umřel, tak jsem brečela. Přitom jsem se s ním nikdy osobně nepotkala. Ale cítila jsem něco hlubšího. Vidíte, vy mě inspirujete!
Stejný princip. Využila mé odpovědi vlastně jen proto, aby se dostala ze svého blackoutu, a okamžitě přišla s dobrým nápadem.
65. Kam teď půjdete?
Do salonu! Jdu na beauty proceduru! A strašně se těším.
66. Jste zamilovaná?
Ano!
66 otázek Luďka Staňka: Lucie Koldová
