Na jihoanglickém letišti Goodwood se začátkem prosince sešel dav lidí. Všichni netrpělivě vzhlíželi k nebi, mezi nimi i bývalý jezdec formule 1 David Coulthard nebo herec Taron Egerton. A také světlovlasá dáma, která v náručí držela miminko. Nikkolay Jamesová prosebně vyhlížela návrat letadla, se kterým se před čtyřmi měsíci její milý vydal na jedinečnou misi.
Pak ho všichni konečně spatřili. Stříbrný Spitfire prosvištěl nad jejich hlavami, ještě jednou se otočil ve vzduchu a nakonec přistál na trávníku. Pilot Matt Jones otevřel kokpit a vyskočil, aby objal Nikkolay i svého devět týdnů starého syna Arthura. "Byla to velká jízda," vydechl pětačtyřicetiletý Jones. Za sebou měl cestu dlouhou 37 500 kilometrů a přelet nad čtyřiadvacítkou zemí.
Ikonickou stíhačku vyrobenou v roce 1943 nepilotoval sám, v řízení se střídal se Stevem Brooksem. A oba se shodli, že technici a restauratéři odvedli na stroji skvělou práci. Jejich letoun se během druhé světové války účastnil 51 bojových misí, pak ale až do roku 2017 odpočíval v nizozemském muzeu. Když padlo rozhodnutí se na jedinečnou misi vypravit, nastoupili mechanici a kompletně ho rozebrali. Zkontrolovali a vyčistili všech 80 tisíc dílů, některé opravili, odebrali zbraně a nabarvili ho nastříbrno. Následovaly dlouhé měsíce tréninku, ladění a plánování, až 5. srpna 2019 odvážná mise nazvaná Stříbrný Spitfire − Nejdelší let odstartovala.
Nejprve zamířili na sever, přes Island se dostali až nad Grónsko, překonali Atlantik, proletěli se nad sochou Svobody, z výšky si vychutnávali krásy kanadské přírody, přes Aljašku a Rusko zamířili do tajfuny sužovaného Japonska, přeletěli Asii a vyhnuli se smogem zamořenému Dillí, aby nakonec přes arabskou poušť a egyptské pyramidy doletěli zpátky do Evropy.
Nejdelší let ve Spitfiru
Historický letoun zvládl cestu mimořádně dobře. "Ale z některých oblastí jsme měli obavy, zejména přelety nad zmrzlou vodou, jako byla část mezi Islandem a Grónskem. Nechtěli jsme plavat s ledovci," vysvětlovali nám e-mailem piloti po přistání. Největší komplikace jim ale způsobila až zastávka v Rusku. Kvůli zdlouhavým procesům v tamních bankách se zdržela platba pro spolupracovníky, kteří jim pomáhali s úspěšným průběhem ruské části mise. A odmítali je pustit na cestu, dokud nedostanou zaplaceno. Na poslední chvíli se ale převod peněz podařil zprocesovat, aniž by tým nabral kritické zpoždění.
Mají ale i krásné vzpomínky. "Bylo jich tolik… Třeba Grónský ledovec, Manhattan, let nad pyramidami, to byly opravdu výjimečné momenty," zavzpomínali piloti. A ještě jednu věc ocenili: kolik přihlížejících s nimi sdílelo nadšení z mise. Od začátku toužili ukázat Spitfire co nejvíce lidem, třeba v Japonsku je vítalo deset tisíc nadšenců. "Reakce lidí byly neuvěřitelné," pochvalovali si.
Hladkému průběhu letu pomohlo i to, že jednomístný Spitfire po celou dobu doprovázelo druhé letadlo, v němž mohl jeden z pilotů odpočívat. Brooks i Jones navíc dostali na cestu speciální hodinky od vyhlášené švýcarské značky IWC, která byla partnerem cesty a díky jejímuž kusu Pilot's Watch Timezoner Spitfire Edition mohli snadno přeladit na časové pásmo, v němž se zrovna nacházeli, a hlídat si tak rytmus dne.
I tak ale pokorně připustili, že cesta to byla těžší, než původně očekávali. Ač jsou oba dobře trénovaní − Jones létá se Spitfiry běžně, Brooks je zároveň automobilový závodník, tak je náročná mise vysílila. "Kombinace únavy a logistických výzev nám to celkem ztížila," uznali a zpětně trochu zalitovali, že cesta nebyla kratší.
Jedinečné vzpomínky jim ale zůstanou. "Bylo to neuvěřitelné dobrodružství. Nezapomenutelný zážitek," pochvaloval si Brooks. "Všechny ty scenérie, místa, co jsme navštívili, lidé, které jsme potkali… Změnilo mi to život."
Nejdelší let ve Spitfiru
