Mistr světa elitní letecké série Red Bull Air Race, mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited − freestyle, člen reprezentace České republiky v letecké akrobacii kategorie unlimited. To je oficiální představení Martina Šonky. Co vám ale tohle slovníkové heslo neřekne, je, že je to především velmi příjemný a ohromně soutěživý chlápek. Když se mě hned na začátku zeptá, jak náš rozhovor bude asi dlouhý, řeknu mu nejkratší a nejdelší čas, za který kdy 66 otázek proběhlo. A on okamžitě podvědomě vymýšlí, zda to dokáže překonat, jedním či druhým způsobem. Jednačtyřicetiletý Šonka proslavil českou leteckou školu především ziskem titulu v Red Bull Air Race v roce 2018. Tento seriál nicméně loni skončil a je otázka, zda se na podobné úrovni, v zájmu médií a stovek tisíc diváků, bude ještě někdy létat. Nicméně i když o tom Šonka zjevně přemýšlí, pořád je striktní, relaxovaný a zároveň natěšený na létání jako nikdy předtím.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Jde to docela dobře, děkuji za optání.

2. Kdy jste chtěl poprvé létat?

Asi tak ve třech nebo čtyřech letech mě to, myslím, už lákalo. Odmalička jsem si listoval v knihách o létání.

3. Kdy jste poprvé chtěl v létání vyhrávat?

Já chtěl prostě létat. Nejdříve jsem toužil pilotovat stíhačky, tak jsem byl vojenský pilot. Pak jsem začal s akrobacií, a jak jsem se začal vrtět ve vzduchu, tak jsem chtěl závodit. Jsem dost soutěživý typ. Ve všem.

4. Kdy jste poprvé chtěl s létáním skončit?

Na to zatím čekám a doufám, že se to nedostaví. Od chvíle, kdy jsem poprvé letěl, jsem věděl, že to chci dělat.

5. Dají se ty fyzické věci, které souvisí s létáním, třeba že je vám špatně, překonat vůlí nebo se naučit, případně odnaučit?

Já jsem asi do osmi nebo deseti let zvracel na kolotočích. A můžu říct, že to minimálně do nějaké míry jde. Zrovna u nás akrobatických letců se stává, že když nelétáme během zimy, je pak některým klukům na začátku sezony špatně. A pak se to takzvaně rozlétá, tělo si zase zvykne. Na druhou stranu, když někdo trpí kinetózou do té míry, že s ním zatřesete a je mu špatně, tak to se asi už nezlomí. U velkých přetížení to jde částečně. Něco je dané fyziologicky, ale existuje určitá míra toho, jak přetížení vzdorovat − například správným zatínáním svalů, aby se udržela krev v hlavě, a dýcháním. Míra toho, co se dá ovládat, je také poměrně velká. Přirozená odolnost těla je, řekněme, vůči čtyřem až šesti G po dobu třeba i desítek vteřin. Když sedíte jako u televize, správně zatínáte svaly a dýcháte, můžete během závodů na krátkou dobu čelit až dvanácti G. Třeba u školení na pilotování stíhaček Gripen musíte udržet devět G po dobu patnácti vteřin. Prvních pět vteřin je to pohoda, druhých pět vteřin je protivných a těch posledních pět je fakt namáhavých, protože tam už musíte zatínat svaly na celém těle, včetně třeba svalů na chodidlech. Tohle zatínání se učíte klidně tři dny. Jenže sval udržíte zatnutý tak deset vteřin. A tím, jak povolujete, se uvolňuje krev a už to není sranda. Nad deset G pak vydržíte, řekněme, v jednotkách vteřin.

Géčka jsou největším nepřítelem pilotů. Brutální přetížení, kdy G označuje násobek váhy, kterou v tu chvíli kvůli tlaku máte, je nicméně zjevně něco, s čím piloti bez problémů umí žít.

6. Máte jako pilot něco, co většina lidí nemá?

Úžasnou rodinu. To nemá každý pilot. Když jsou na vás doma naštvaní, že jdete na letiště, tak nemůžete trénovat, jak byste potřeboval.

7. Kdy jste měl naposled v letadle strach?

V letadle na strach moc netrpím, ale pokud proběhly nějaké situace, které bych už nechtěl, aby se opakovaly, tak si je uvědomíte až zpětně. Byly to většinou technické závady. Když letíte nad mořem se závodním speciálem, který má jeden motor, a víte, že moře je studené, a nevidíte na břeh, tak posloucháte poměrně pečlivě každé cvaknutí motoru. A pořád jste připravený na to, co byste udělal, kdyby se něco stalo. Ale že bych se bál v letadle, to ne.

8. Kde je podle vás hranice možností v letecké akrobacii?

Hranice se dají posouvat. Já létám v kategorii unlimited, kde můžete mít letadlo silné, jak chcete, ale pravda je, že od určité chvíle už síla letadla není výhodou. Protože akrobacii předvádíte v takové pomyslné kostce kilometr krát kilometr krát kilometr a vy se tam musíte vejít. A když máte moc silné letadlo, máte příliš dlouhé linky a můžete nasekat opravdu hodně chyb. Ale zároveň se letadla staví lehčí a obratnější, tak se to pořád posouvá. Jako v každém sportu.

9. Jak moc vás mrzí, že seriál Red Bull Air Race skončil právě v okamžiku, kdy jste ho ovládl?

Mě to mrzí hlavně proto, že jsem v posledním závodě udělal chybu, překročil jsem povolené přetížení a spadli jsme na třetí místo. Mohl jsem celou věc hodit za hlavu a bojovat v nové sezoně. Navíc, když jste závodník, žijete v tom kolotoči a jezdíte ze závodu na závod, pořád na to myslíte, jste soustředěný na maximum, tak si zvyknete. A to teď najednou není. Já samozřejmě závodím v akrobacii pořád, ale to máte mistrovství republiky a pak mistrovství světa nebo Evropy. To jsou prakticky jen dva závody v sezoně. A navíc na Red Bull Air Race byla upřena velká mediální pozornost. Což bylo také příjemné.

Red Bull Air Race udělal z leteckého sportu sledovanou sexy show. Bohužel zjevně ne dost.

10. Myslíte, že se podobná soutěž ještě někdy objeví?

Já doufám, že ano, a odmítám si připustit, že by ten sport zmizel.

11. Co vlastně teď děláte?

Mimo té kávy, co tu s vámi piju? Děláme generálku akrobatického speciálu. A v sezoně přibude trénink, exhibice a do toho spolupracujeme s jednou firmou, která v Česku vyrábí malá letadla. Jsem jejich ambasadorem a pomáhám jim s nějakými věcmi.

12. Které z měst, v nichž se Red Bull Air Race létal, vypadá lépe ze vzduchu než ze země?

V roce 2010 jsme létali v Riu. Z letadla je to nádherný pohled. Ale když jste v tom městě, jsou hezké první dvě ulice u pláže.

13. Když jste závodil, opravdu jste si před tím vizualizoval trať se zavřenýma očima, jak to bývalo vidět v propagačních klipech? Je to bezpodmínečná součást přípravy?

Je to polovina úspěchu. Když jste na závodech letecké akrobacie a večer před startem vám rozhodčí dají sestavu, kterou nemáte natrénovanou, tak se ji musíte naučit. Figury jdou po sobě hrozně rychle. Každá chvíle v letadle musí být přesně popsaná, musíte ji mít v hlavě. Týmy si dokonce tisknou takové plachty tři na tři metry s leteckým snímkem krajiny. Nakreslí se na něj ten čtverec, ve kterém se létá, a koukáte se, kde je jaká cesta. Protože když letíte kolmo nahoru, nemáte před sebou žádné orientační body a musíte se dívat za sebe. V Red Bull Air Race to bylo podobné. Před závodem jsme měli krátké tréninky − na trati máte maximálně devět minut. A je třeba si neustále hlídat třeba směr větru. Takže si neustále musíte tu trať vizualizovat a promítat si do ní povětrnostní podmínky. V tu chvíli mám skutečně zavřené oči a představuju si, že jsem v kabině. A nikdo na mě nesmí promluvit, ta koncentrace musí být fakt stoprocentní. Představuju si třeba i pozadí každé brány, v jakém úhlu poletím, prostě všechno.

V záběrech z Red Bull Air Race byly přípravy pilotů včetně vizualizací dost časté. Až teď jsem pochopil, jak důležitá část přípravy to je.

Mistr světa elitní letecké série Red Bull Air Race, mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited – freestyle Martin Šonka
Foto: David Turecký

14. Jak se vlastně trénuje akrobatické létání?

Letecká akrobacie je pro většinu lidí koníček, já mám štěstí, že jsem profesionál, ale stejně musím dělat i věci okolo, takže najednou zjistíte, že máte třeba tři dny v týdnu trénink. V mém případě to znamená tři až čtyři dvacetiminutové lety za den, víc se fyzicky zvládnout nedá. Je to skutečně zátěž na tělo a jste pak velmi unavený. Optimální je, když si připravíte manévry, ideálně ty, které vám nejdou, a ještě s kameramanem, který vás natáčí. A trenér vám ze země říká, co vidí. Takhle si let předem připravíte, odlétáte, co máte, a potom se hodinu dáváte dohromady, podíváte se na video, analyzujete chyby a už si chystáte další let. Máte tři lety a večer jste úplně hotový. A do toho fyzická příprava. Protože při těch odstředivých silách, které na vás v kabině působí, pořád musíte řídit na milimetr přesně. Vezměte si: kolik váží ruka? Osm kilo? A při tom přetížení je třeba desetkrát těžší. A pořád s ní musíte to letadlo dokonale ovládat.

15. Když už o tom mluvíme, udržujete se v tréninku i teď, když už série Red Bull Air Race skončila?

Ano. Baví mě to. A navíc já potřebuju dril, režim a být na sebe přísný. Pořád věřím, že se zase bude létat. Jsem hodně vysoký, takže i těžký, a když proti mně létá nějaký o dvacet kilo lehčí Japonec, má ohromnou výhodu. Váží se sice pilot i s letadlem, ale díky tomu si zase on může do letadla přidat nějaké systémy, které mu pomáhají letadlo lépe ovládat. Zatímco já si vybírám nejlehčí ponožky.

16. Kdybyste nemohl závodit v létání, v čem byste závodil?

V čemkoli. Já jsem fanoušek všeho, co má motor, plus jsem dělal gymnastiku, se kterou jsem skončil v patnácti, takže třeba v ní.

17. Jak poznáte, kde končí zdravé a začíná nezdravé riziko?

To je věc zkušeností. Víte, co jste zažil, co zažili jiní, a dáte si to do takového balíčku, který vnímáte. Je také důležité být sebekritický. Vědět, na co mám, znát všechny scénáře toho, co se může stát.

18. Ještě k penězům − létání je dost drahý sport, co z něj podle vás mají sponzoři?

No, není to fotbal nebo hokej, je třeba tomu hodně pomáhat. Sponzoři jsou většinou nadšenci, kteří chtějí být spojováni s letadly.

19. Proč vlastně podle vás Red Bull Air Race skončil?

Dieter Mateschitz, šéf Red Bullu, je určitě pořád ohromný fanda létání. A já přesné důvody neznám. Jisté je, že kdyby to bylo nějak finančně ultravýhodné, tak seriál nezruší. Nedošlo ani k žádnému bezpečnostnímu problému. Ale asi se nepovedlo přitáhnout další sponzory. A během posledních dvou let začaly být problémy s kalendářem, nedařilo se sehnat atraktivní místa na létání.

20. Kdy jste měl v životě největší radost?

Mám tři děti, to je třikrát největší radost. To hlavně. A z těch "béčkových" radostí? Dělám, co mě baví.

21. Jaká je nejcennější věc, kterou vlastníte?

Moji rodinu.

Rodina se během rozhovoru opakuje často a pro Šonku je to zjevně zásadní životní kotva.

22. Ze kterého stroje máte takový respekt, že byste ho nikdy nechtěl ani zkusit ovládat?

Takový stroj není. Já jsem strašně moc soutěživý. Naopak, co je složité, to mě láká. Lákal by mě třeba raketoplán a vesmír.

23. Mluvil jste o tom, že jste se stal velmi rychle známým. Co vás nejvíce překvapilo při pobytu na mediálním výsluní?

Určitě bylo zajímavé vidět, kdo se najednou jak chová. Ale jinak si nemyslím, že bych byl nějak známý. Když jdu do obchodu a někdo mě pozdraví, je to fajn, ale není to tak, že bych nemohl vyjít z baráku.

24. Který známý člověk vám popřál po zisku titulu jako první?

Aleš Valenta mi psal, Lukáš Krpálek, Eva Samková. Ale v jakém pořadí byli, to nevím. Jsem vděčný za každé přání. Navíc já jim fandím také, takže si tak píšeme navzájem.

25. Fotbal, nebo hokej?

Já jsem členem Real Top Praha, takže bych měl říct fotbal, ale je to hokej. Ve fotbale je na mě strašně simulací.

26. Beatles, nebo Rolling Stones?

To je těžké. Asi Beatles.

Mistr světa elitní letecké série Red Bull Air Race, mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited – freestyle Martin Šonka
Foto: David Turecký

27. Porsche, nebo Ferrari?

Také těžké. Ale Porsche.

28. Týden v New Yorku, nebo týden na pláži?

Týden na horách někde na Aljašce. Nebo pláž, ale musí tam být vlny, aby se dalo surfovat. Já nedokážu jen tak ležet.

29. Večer jako host ve Všechnopárty, nebo večer doma s přáteli?

S přáteli samozřejmě. Ale ve Všechnopárty jsem byl také a byl to moc příjemný večer.

Šonka není radikální, je spíše přemýšlivý typ. Nerozhoduje se zbrkle a emotivně. Jak je vidět prakticky ze všech odpovědí.

30. Porto, nebo Budapešť?

No… obojí. V Budapešti bylo na závodech vždycky plno Čechů, mělo to téměř domácí atmosféru. A v Portu bylo vždycky narváno, naposled tam bylo 650 tisíc lidí a skvěle se tam létalo.

31. Silnice, nebo terén?

Motorky? Nejlépe obojí, vlastním silniční stroj. A mám rád rychlost.

32. Popište mi rozdíl mezi leteckou akrobacií a Red Bull Air Race?

Rozdíl je to ohromný. Pro Air Race potřebujete zkušenost z letecké akrobacie. Nemusíte se sice otáčet na pětníku, ale potřebujete mít cit pro stroj, který se nikde jinde než v akrobacii nenaučíte.

33. Co vás nejvíce baví, když nelétáte?

Motorky a sport. Děti dělají gymnastiku a mě baví podílet se na jejich tréninku.

34. Co je podle vás smyslem života?

Být dobrým člověkem, který se nepozvrací při pohledu do zrcadla.

35. Je podle vás těžší řídit formuli 1, nebo letecký speciál?

S formulí jsem nejel, ale věřím, že obojí má svoje. Ale myslím, že s formulí by většina řidičů po nějakém krátkém tréninku a zaškolení dokázala objet okruh. Většina pilotů s letadlem odstartuje a přistane. Ale to nejtěžší je samozřejmě být v tom nejlepší na světě. I když mě teda rozčiluje, že se řidičům formulí říká piloti… (smích)

36. Co vás naposledy rozbrečelo?

Já nevím, to už bude dávno… Nevím…

Není to póza. Šonka vypadá, že s emocemi umí velmi dobře pracovat.

37. Létáte někdy ve snech?

Často, prakticky každý den. Létám, nebo s někým válčím. Odmalička mám sen, kdy se rozběhnu a letím ve vzduchu a jakoby plavu. Jak jsem začal pilotovat letadla, tak se k tomu přidaly i sny z letadla. Ten plavací sen jsem vlastně už delší dobu neměl.

38. Jaké přetížení jste jako člověk schopný unést? Šel jste někdy záměrně na hranu?

Ono je to těžké, většina letadel na to není konstruována. Ale se závodním speciálem se mi to jednou stalo, byť neúmyslně. Zdědil jsem ho po Péteru Besenyeim, což je maďarská legenda létání. On měl jinak nastavenou citlivost řízení a já za to v prvním tréninku vzal a uuups, najednou tam bylo 14,6 G, takže to mám vyzkoušené jako maximum toho, co jsem v letadle dokázal. Moc se mi to líbilo, jak se to letadlo hezky rychle otočilo. A pak jsem se podíval na budíky a nestačil se divit. Akrobatický speciál má povolených jen 10 G buď plus, nebo minus. Buď dostředivých, nebo odstředivých. To znamená, když jste v letadle jakoby ven hlavou z toho manévru a krev se vám neodlévá z hlavy do nohou, ale z těla do hlavy. Takže se vám nafoukne hlava, natečou vám víčka, která jsou plná krve, natečou vám tváře… to jsem si párkrát zkusil, abych měl odfajfkováno, že jsem těch záporných 10 G udělal, ale není to nic příjemného. Pak už cítíte i pachuť krve v ústech, když vám někde praskne žilka. Ale to je extrém. Většinou se pohybujete kolem osmi G.

39. Vím, že vy i vaši kolegové často vozíte "komerční pasažéry". Jakou nejdivnější reakci člověka v letadle jste zažil?

Těch bylo. Zvracení nepočítám, to je běžné. Ale někdy mě překvapí, že třeba chlapi dokážou v prostředí, kde mají strach, opravdu hystericky ječet tak, že to připomíná ženský jekot. Ono je to logické, lidé jsou v prostředí, na které nejsou zvyklí a mají strach. Jednou jsem měl v letadle pána, který už při stoupání měl velký strach a strašně funěl, vyloženě hyperventiloval. A překysličil se, začala se mu motat hlava, brněly ho konečky prstů a povídá: "Pane Šonka, já už to cítím, mně se motá hlava, to je z toho přetížení, že jo?" A já mu říkám, že ne, že letíme zatím rovně. Pak se stává, že někdy lidé v kabině začnou panikařit, chytají se vám za řízení nebo vyšlápnou směrovku… ale to jsou všechno věci, se kterými musíte počítat. Také jsem vezl kolegu, bývalého stíhacího pilota, a seděl v kabině přede mnou, jak je běžné. A při nějakém záporném přetížení se mu spustila krev z nosu. Já to neviděl a najednou zepředu přilétl takový chlístanec krve, jako kdybych ho zabil. V kabině všude krev, bylo to jak ve válečných filmech a já mu říkám, jestli je O.K., a on neodpovídal, asi si něco řešil s tím nosem a já si říkal, že jsem ho zabil a budu ho muset vyklopit na nějakém přejezdu, aby to nebylo na mě… (smích) Pak se ozval, že je O.K., že se mu jen spustila krev z nosu. Musel jsem strašně dlouho čistit kabinu. Krev jde hrozně blbě dolů.

Veselá historka z natáčení je mezi piloty zjevně trochu svérázný žánr. Ale Šonka se u téhle vzpomínky docela dobře bavil.

Mistr světa elitní letecké série Red Bull Air Race, mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited – freestyle Martin Šonka
Foto: David Turecký

40. Mění se u vás zážitek z létání s věkem?

Ani ne. Létání beru jako sportovní výkon, ne jako stresovou situaci.

41. Jako člověk, co si myslí, že je dobrý řidič, nerad jezdím v autě, když řídí někdo jiný. Jak snášíte létání komerčním letadlem?

V běžném letadle mám svoje − musím třeba pořád sedět u okýnka a chci si užívat pohled. Ale v menších letadlech, když sedím vedle pilota, samozřejmě koukám, co dělá a jestli má všechno správně. Ve velkých dopravních letadlech to tak neprožívám. Oni vzlétnou, okamžitě zapnou autopilota a vypnou ho minutu před přistáním. Někdy si to vypnou nahoře, když si chtějí udělat radost, a letí takzvaně na ruku nebo se letí přibližovací manévr na nějaké méně vybavené letiště. Já samozřejmě čekám, jak se jim povede přistání. Nedávno jsem letěl a pilotoval kamarád a říká: "Hele, tak se stav po přistání." A při přistání s tím práskl tak, že mi bylo jasné, že bude vyplňovat nějaké papíry, protože letadlo má čidla a měří se síla nárazu při přistání. Tohle byla rána, že jsem šel málem k zubaři. Když jsme vystupovali, tak tam tak stál se sklopenou hlavou a já do něj nechtěl rýpat. Bylo vidět, že se mu to fakt nepovedlo…

42. Jakou aplikaci v mobilu používáte nejčastěji?

Těžko říct… asi WhatsApp. Máme různé skupiny. A jinak? Nevím. Hry nehraju… Jo, chůvičku!

43. Kdo je podle vás největší sportovec všech dob?

Těžko říct, nemám jednoho sportovce. Ale líbí se mi box, takže asi Muhammad Ali. Ale to se strašně těžko říká, ono jich bude určitě víc.

44. Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?

Jedna z těch důležitých bude, že bez práce nejsou koláče.

45. Dokážete si v době současného důrazu na ekologii představit letadla na elektriku?

Samozřejmě dokážu. Ale musí být lepší baterie, síť nabíjení… Je tam ještě spousta věcí k dořešení.

46. Co odpovíte člověku, který bude tvrdit, že akrobatické létání je neekologická a hyperdrahá zábava pro pár bohatých?

Z pohledu ekologie je to zanedbatelný problém. Akrobatický speciál žere 120 litrů benzinu na hodinu. Takže ano, uhlíkovou stopu zanechá. Ale snažím se to alespoň nějak kompenzovat, jsem celkem zodpovědný třeba v třídění odpadu.

47. Jakou první věc uděláte hned po probuzení?

Zamáčknu budík, pak znovu usnu. A to udělám dvakrát nebo třikrát.

48. Jakou nejdivnější věc jste o sobě slyšel a nebyla pravdivá?

Těch bylo…

49. Je nějaký rituál, který před letem máte?

Asi ne, nic speciálního, ale chci, aby se věci při nástupu do kabiny dělaly stejně. Nasedám stejně, na stejné místo sahám pro pás. Když se něco během toho rituálu stane jinak, dokáže mě to rozhodit.

50. Myslíte si, že rituály obecně dokážou zvyšovat sportovní výkon?

Určitě. Sporty jsou o hlavě, o psychice, a když nejste psychicky ok, jste rozhozený, nemůžete podat stoprocentní výkon.

51. Co toužíte udělat, ale zatím jste nemohl?

Letět do kosmu. Ale těch věcí je víc. A třeba to ještě zvládnu!

52. Je něco, co děláte, ale zároveň nesnášíte, když to dělají jiní?

Jsem tvrdohlavý, a když potkám dalšího takového vola, není to ideální.

53. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Podíval bych se do historických epoch, ale žít bych tam nechtěl.

Mistr světa elitní letecké série Red Bull Air Race, mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited – freestyle Martin Šonka
Foto: David Turecký

54. Za jakou věc osobní potřeby jste utratil nejvíce peněz, když nepočítáme dům a auto?

Dům ještě nemám, auto mám půjčené. (Dlouhá pauza) No, asi za letadla… Respektive za věci, které s ním souvisí.

55. Prosím doplňte větu. Létání je pro mě…

Život.

56. Soutěžení je pro mě…

Nutnost.

57. Vyhrávání je pro mě…

Droga.

58. Jaký je váš největší hřích ve smyslu, že to děláte, i když víte, že byste to dělat neměl?

No… Jo, čistím si zuby ve sprše. To je neekologické, ale dělám to.

59. Co podle vás odlišuje dobrého sportovce od skvělého?

Morálka. To, co tomu sportu dává, a zda je dobrým příkladem.

60. Jakou knížku máte rozečtenou?

Teď jsem rozečetl Moje cesty do hlubin mozku o neurochirurgovi panu Benešovi.

61. Kam byste mě vzal na večeři?

Máme skvělou hospodu v Táboře. A pak na grilovačku k nám na letiště. Tam je vždycky skvělá atmosféra.

62. Kdybyste mohl vlastnit jednu jakoukoli věc, jaká by to byla?

(Dlouhé ticho) Já bych asi potřeboval nějaké letadlo. Abych nemyslel jen na sebe, muselo by být velké, aby se do něj vešla má rodina.

63. Na co se teď těšíte?

Momentálně na oběd. A až začne sezona a budu naplno trénovat.

64. Jakou písničku jste si naposledy zpíval?

Své dceři. Ale jaká to byla? Něco od Keksu.

65. Kam odtud půjdete?

Na oběd a pak na další schůzku.

66. Jste zamilovaný?

Rozhodně.