Zdeňka Imreczeová

Byl rok 2018, blížily se Vánoce a v pražském hotelu Hilton se vyhlašoval Sportovec roku. Zdánlivě šlo o svět, se kterým Zdeňka Imreczeová nemá příliš společného, a přece právě ten večer, 21. prosince, ji proslavil jako málokterý jiný. Na závěr vyhlašování totiž na pódium nakráčela Ester Ledecká, dvojnásobná olympijská vítězka, a upoutala černými šaty s krajkou a průsvitnou horní částí. Jejich autorkou byla právě Imreczeová. "Ester tu byla den před vyhlášením, dostala na mě doporučení od své vizážistky," vzpomíná návrhářka ve svém vzdušném vinohradském ateliéru. "Vyzkoušela si několikery šaty a ty, které vybrala jako poslední, jí perfektně sedly."

Populární lyžařka a snowboardistka vychválila Imreczeovou i na sociálních sítích − a nejlepší možná reklama byla na světě. "Tehdy jsem měla asi největší zpětnou vazbu," pokyvuje Imreczeová. "Třeba i po čtyřech měsících ke mně chodily klientky, chtěly šaty a říkaly, že si mě všimly díky Ester." Módní svět přitom tuto návrhářku původem z Brna zná už dlouho − však také na scéně působí již třináct let.

Zastavují se u ní i známá jména: Její šaty oblékly Ester Ledecká, Jitka Čvančarová či Ester Geislerová.

Zviditelnění na fashion weeku

V začátcích tvořila i pánskou módu, v posledních letech se již profiluje jen s návrhy pro ženy. Patří k nim minimalistické, elegantní a pohodlné šaty, které nechávají vyniknout ženskosti. Mezi její klientky patří lékařky, architektky, designérky, grafičky i manažerky. A zastavují se u ní i známá jména: kromě Ledecké její šaty oblékla třeba Jitka Čvančarová, Ester Geislerová nebo Lenka Krobotová. Však na sebe také Imreczeová pravidelně upozorňuje na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Teď se na něm ukáže již posedmé a slibuje řadu nových siluet a zimních kabátů s jejím typickým rukopisem. "Hlavní inspirace, která mě tentokrát výrazně ovlivnila, je designový nábytek z 20. století, konkrétně způsob čalounění," říká Imreczeová. V jednotlivých modelech nové kolekce se objevuje prošívání s knoflíky, evokující právě rastr čalouněného nábytku. Velké množství ruční práce se odráží v každém z nich.

"Vnímám, že se značka při každé přehlídce zviditelní novým klientkám, které o mně dříve neslyšely. Každým fashion weekem zájem o moji značku roste. Například české klientky, které žijí v zahraničí, se ke mně dostanou díky fotkám z přehlídky a obratem se zajímají o šaty, které se jim líbily. Jakmile pak přijedou do Prahy, objednají se na schůzku, šaty si vyzkoušejí a následně je uděláme na míru," líčí.

Přehlídku nové kolekce Imreczeové doplňují šperky a brýle Grand designérky Nastassie Aleinikavy.
Přehlídku nové kolekce Imreczeové doplňují šperky a brýle Grand designérky Nastassie Aleinikavy.
Foto: Ivan Kašša

Daní za každou takovou "reklamu" jsou perné měsíce před přehlídkou, kdy kolekce vzniká a celá show se chystá. "Jste ve velkém napětí, aby se vše stihlo. Nejvíc nervózní pak jsem dvě hodiny před přehlídkou, než mi ukážou kadeřníci a vizážisté první nalíčenou a učesanou modelku," říká Imreczeová. "Během přehlídky se pak bojím, aby nikdo nezakopl, nespadl. Ale uteče to strašně rychle. Po přehlídce si to užívám, chodí mi zpětná vazba a spousta krásných fotek."

Dominantní introvert

Cit pro umění a krásu prý měla v rodině. Odmala se spíše držela stranou kolektivu a raději si sama kreslila. "Byla jsem takový dominantní introvert. Byla jsem ráda sama a zároveň jsem byla dost tvrdohlavá a urputná," ohlíží se. Brzy v ní zahořela touha tvořit nové oblečení, ale doma měli jen starý polský šicí stroj, který moc nefungoval. A tak se s ním trápila, občas prosila o pomoc starší sestru, jindy si musela dodělat věci ručně. Už tehdy se svým oblečením vyjímala: v šesté třídě třeba přišla do třídy v kratších šatech z bavlny s lodičkovým výstřihem a širokými rukávy. Z jejího módního nadání těžily i kamarádky, s nimiž se koukala do skříně a radila jim, jak originálně zkombinovat své oblečení. "Přemýšlely jsme, jak se dá oblečení nabarvit nebo ustřihnout. Byla jsem takovým stylistou na míru," usmívá se.

Dotazník

Poznávací znamení: Prošívání
Nejoblíbenější materiál a barva: Hedvábí a černá
Návrhářská ikona: Issey Miyake
Módní sen: Aby člověk mohl svobodně tvořit a ještě ho to uživilo. To se mi snad teď daří.
Chtěla bych jednou obléknout: Herečku Tildu Swintonovou

V patnácti dostala nový šicí stroj a pak už byla cesta k budoucí kariéře poměrně přímočará. Vystudovala UMPRUM se zaměřením na módní tvorbu pod vedením Josefa Ťapťucha a v rámci rozšíření obzorů zamířila na roční stáž na École supérieure des arts appliqués Duperré v Paříži. Francouzská epizoda ji naučila především přemýšlet o tvorbě jinak. "Na UMPRUM jsme řešili, jak vyjádřit svou myšlenku v ilustraci, zatímco v Paříži jsme k tomu přistupovali spíše z filozofického hlediska. Učili nás, že je důležité kolekci myšlenkově podložit, pak se s ní pracuje lépe," říká.

V roce 2007 založila svou značku a začala se objevovat na prvních přehlídkách: Designbloku, DesignSupermarketu nebo na veletrhu Styl-Kabo v Brně. Hned rok poté získala nominaci v rámci cen Czech Grand Design na Objev roku. A letos je mezi módními designéry nominována znovu.

"Moje první kolekce byly hodně expresivní, studentské. Stylisté si je docela často půjčovali na focení do magazínů, dala jsem první rozhovory a s tím se objevily i první klientky," vybavuje si. Zprvu si ještě přivydělávala v kavárně jako baristka a láska ke kávě se jí drží dodnes, poté však klientů a především klientek postupně přibývalo, a tak se mohla zaměřit čistě na módní tvorbu.

První ateliér měla spolu se Sistersconspiracy v pražském Karlíně, pak se na devět let přesunula na Letnou, kde při práci zvládla vychovat i dvě děti. "Když byly malé, tak jsem pracovala, když usnuly. Dala jsem je do kočárku na zahradu před okno a otevřeným oknem jsem na ně dohlížela," popisuje.

Na Letné dál bydlí, ale ateliér už přesunula na Vinohrady. S nárůstem objemu tvorby − dříve dělala kolekce jednou ročně, nyní dvakrát − potřebovala i větší prostory. Párkrát týdně do práce dál chodí pěšky, což jsou zároveň chvíle, kdy čerpá inspiraci pro další tvorbu. "Trvá mi to asi 45 minut. Zjistila jsem, že chůze je úžasná na rozproudění krve, dobře vám to pak myslí," tvrdí. "A tak chodím a zapisuju si, co mě napadá. Poslouchám u toho hudbu, občas se zastavím v kavárně. Pozoruju lidi, poslouchám různé podcasty, čtu si inspirující rozhovory. Někdy mě to dovede k dalším inspirujícím knihám či filmům. Z toho všeho čerpám."

Nad oblečením důkladně přemýšlí. Nechce vytvářet prvoplánové záležitosti. Touží navrhovat šaty, které překvapí na první i druhý pohled. Však si sama ohromně užívá chvíli, kdy se jí zrealizovaný model dostane do rukou. "Když přebírám hotovou věc od švadlenky, je to ohromná euforie. Říkám si: Wow, to je dobré, takhle jsem si to představovala. Hrozně příjemný pocit," vysvětluje. A i kvůli němu ji vášeň pro její práci rozhodně neopouští.


Lukáš Krnáč

Na molo vypouští modelky s přivázanou atrapou bomby k noze, s figurínou na zádech nebo s kusem kožešiny na vodítku. Dráždí zářivými barvami, kombinuje všemožné materiály a nenápadně komentuje aktuální dění. Lukáš Krnáč je v módním průmyslu teprve pár let, přesto každou jeho přehlídku provází napětí: čím překvapí tentokrát?

"Je hezké odprezentovat v rámci show módu, ale já tomu rád dávám i další rozměr v rámci toho, co se děje kolem nás. Chci ponoukat lidi k zamyšlení," říká sedmadvacetiletý slovenský návrhář. Nejde přitom o nijak komplikované metafory. Krnáč reaguje na globální problémy a témata jako terorismus, ekologie či vegetariánství. "Přijde mi to přirozené. Všichni vnímáme, co se zrovna děje. A já mám pocit, že se k tomu můžu nějak vyjádřit. Přehlídka je můj prostor, kde to můžu výtvarně ztvárnit," říká. Vztahuje se ale i k osobním problémům každého z nás, což byla záležitost právě figuríny na zádech jedné z modelek. Ta se objevila loni na podzim na jeho přehlídce v pražské Invalidovně, kde nakráčela na stage v doprovodu zneklidňující hudby. "Byla to asi moje nejtemnější kolekce. Přemýšlel jsem o nějakých démonech a nakonec jsem skončil u těch, se kterými zápasí každý sám v sobě," popisuje Krnáč. "Figurína, kterou si nesla modelka, tak byla něco jako její neviditelná kamarádka."

Dotazník

Poznávací znamení: Otevřenost
Nejoblíbenější materiál a barva: Dnes peří a fialová
Návrhářská ikona: Vizuálně Raf Simons, obsahově Vivien Westwoodová
Módní sen: Ten ještě přijde!
Chtěl bych jednou obléknout: Herečku Jessicu Langeovou

Marnivost a kýč

Takže se nabízí otázka: Co si Krnáč přichystal na letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week? "Tentokrát to nebude klasická přehlídka. Bude to spíš taneční a barevné, bude tam svítit hodně krystalů od Preciosy a celkově to bude mít hodně energie," láká diváky. Přehlídka se totiž ponese v duchu burlesky a Krnáčovy modely předvedou tanečnice, které se burlesce profesionálně věnují, včetně známé Terézie Bělčákové alias Miss Cool Cat.

"Oslovila mě minulý rok, když chystali Prague Burlesque, jestli bych jí neudělal jeden z kostýmů," vypráví Krnáč. "A když jsem na tom začal dělat a byl jsem se podívat na její show, tak jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé pracovat s tím tématem, s charaktery a jednotlivými čísly." Postavil na tom tedy celou show, během níž se na jevišti vystřídá pět čísel: od tajemného růžového úvodu se přejde k drsnější kovbojce, následně zatančí mladší sexy verze Marge Simpsonové, pokračovat se bude basketbalovým číslem a finiš, ten bude nejokázalejší.

"Bude to Marie Antoinetta v současném looku. Trochu marnivé, trochu kýčovité a každý dostane kus 'koláče' v duchu její nejznámější hlášky 'Ať jedí koláče'," slibuje Krnáč.

V médiích bývá označován jako drzý provokatér, ovšem on sám se tak nevnímá. "Pracuji se satirou, karikaturou, ale to mi přijde normální. Jen ilustruji, co se děje," říká. Ale nezastírá, že měl před první samostatnou přehlídkou obavy z přijetí. "Byl jsem dost zdráhavý a čekal jsem, co si o tom lidi budou myslet. V zásadě však byly reakce vždy pozitivní. Tedy aspoň ty, co se ke mně dostaly."

Přehlídka je show, kde to můžu přestřelit. Ve skutečnosti to ale jsou často jednoduché věci k běžnému nošení.

Největší radost má pak z toho, když publikum ocení nejen jeho modely, ale pochopí i to, co chtěl říct. Výklad každé show přitom nechává na divácích, vysvětlující texty jim dávat nechce. "Pro mě je důležité, že si to lidé rozluští sami. Když se to povede, tak je to asi dobře udělané," doplňuje. "Nejvíc mě potěšilo, když za mnou před přehlídkou, kde jsem řešil otázku životního prostředí, přišla modelka těsně předtím, než vyrazila na runway. Řekla mi, že to pochopila a že to je skvěle vizuálně zpracované."

Pochybovačné hlasy však namítají: K čemu je model s výbušninou pod šaty, když si ho nikdo neoblékne? Tomu se Krnáč jednoduše brání. Své kolekce v rámci show ozvláštňuje těmito doplňky, ale prodává je samozřejmě bez nich. "Přehlídka je zkrátka show, kde to můžu přestřelit a přitáhnout pozornost. Ve skutečnosti to jsou ale často fakt jednoduché věci k běžnému nošení," vysvětluje.

Právě fakt, že na sebe dokáže upozornit, je pro Krnáčovu kariéru důležitý. Nejen prodejem oblečení je živ, všímají si ho i velké značky a chtějí s ním navázat spolupráci; dohodl se takto třeba s Preciosou či Tatra bankou. "Show přesvědčí klienty o tom, že jsem schopný tvořit, a nakonec mě osloví třeba pro něco úplně jiného."

Nová kolekce Krnáče vznikla pro Prague Burlesque. Tanečnice oblíbené pražské show se objeví také na jeho přehlídce během MBPFW. Zleva: @nevrlamonina, @angela_nw, @miss_cool_cat a @neobitchajna_ginger.
Nová kolekce Krnáče vznikla pro Prague Burlesque. Tanečnice oblíbené pražské show se objeví také na jeho přehlídce během MBPFW. Zleva: @nevrlamonina, @angela_nw, @miss_cool_cat a @neobitchajna_ginger.
Foto: Ivan Kašša

Extravagantní babička

Kořeny Krnáčovy extravagance sahají zřejmě do jeho dětství a vyrůstání na venkově, kde jeho vnímání formovala babička. "Měla velmi eklektický vkus a zvláštní pohled na kombinování materiálů, barev a vlastně čehokoliv. Asi mě to dost ovlivnilo," uznává.

Tvořivým činnostem se věnoval odmala, ale o kariéře módního návrháře zprvu nijak nesnil. Studoval animaci a přemýšlel, že by se věnoval třeba filmu. Nakonec zvolil disciplínu, která naplňuje jeho umělecké a komerční ambice zároveň. A tak se vydal na přijímačky na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně na módní tvorbu. Tehdy ani nevěděl, jak by mělo vypadat portfolio, dával jen na své pocity. Ale vyšlo mu to, už v druháku uvedl kolekci na MBPFW v rámci talentové soutěže Van Graaf Junior Talent. Tím se mu otevřela cesta ke kariéře módního návrháře.

Nyní prodává své věci v Česku i na Slovensku a mluví se o něm, připouští ale, že se profesi návrháře nemusí věnovat do konce života. "Záleží i na tom, jestli v tom budu vidět smysl. Kdybych měl pocit, že to nefunguje, tak půjdu dělat něco jiného. Třeba film."

Supervize a styling: Patrik Florián

jarvis_5e664196498e40c80a4d223f.jpeg
Foto: Ivan Kašša