Dokonce i v tak polarizovaném, do sebe zahleděném a osobních animozit plném prostředí, jako je česká módní scéna, existuje jedno jméno, které má respekt. Liběna Rochová je určitě první dáma české módy. Tvoří ji, učí ji, žije ji. A její zákazníci ji milují, studenti obdivují a konkurenti respektují. 66 otázek jí jdeme položit do jejího přirozeného prostředí, do studia vytvořeného z bytu v historickém činžáku na jedné z nejlepších pražských parcel. Je to přesně takové, jako byste čekali. Stylové, čistě kombinující staré a nové. Když už jsme u toho, asi vás bude zajímat, co má Liběna Rochová na sobě − ano, jednoduché černé šaty. Ale k tomu se ještě dostaneme. Ve studiu je teď, kolem šesté hodiny vpodvečer, klid, nelétají tu zběsilí asistenti ani vážně se tvářící spolupracovnice. Rochová nám sama otevírá dveře a sama nám přinese vodu, ve skvěle vypadající sklenici jednoduchého, ale na první pohled hodně promyšleného tvaru, samozřejmě. Takže buď je zvyklá pracovat hodně sama, nebo je zvyklá pracovat déle než její spolupracovníci. Obojí jen potvrzuje to, co se říká o jejím pracovním nasazení...

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Nádherně a harmonicky.

Tohle je Liběna Rochová. Navenek silná a elegantní žena, u které ale máte dojem, že tam někde uvnitř je svět velmi, velmi barevný a velmi, velmi rozsáhlý. Je to jasné už z toho, jak mluví. Často dlouho hledá slova, vhodnou formulaci, která by přesně vyjadřovala, co cítí. Jako by její éterický vnitřní svět nemohl najít vyjádření ve slovech. A možná proto tak nutkavě tvoří vizuálně.

2. Když jste začátkem sedmdesátých let směřovala k návrhářství, hlásila jste se tehdy neúspěšně na UMPRUM, o čem jste snila?

Vždycky jsem tíhla k výtvarnému pojetí oděvů… vlastně to, co dělám teď, je to, o čem jsem tehdy snila.

3. O čem sníte teď?

O čem sním? (pauza) Těžká otázka, protože já sním pořád. Teď jsem jela z nějaké schůzky a uvědomila jsem si, jak mi je nádherně, právě tak, jako bych neustále snila. Ale vedle toho prožívám i normální život.

4. Jaký moment vaší kariéry byl pro vás nejvíce určující?

Rok 1991, kdy jsem byla vybrána na Světový veletrh módy do Düsseldorfu. Tam jsem poprvé okusila, jak chutná světová móda.

5. Nejste jen návrhářka a designérka, ale také pedagožka. Co by měl váš student umět?

Pro mě je důležité, aby to byl slušný člověk s respektem k okolí a skvělý designér. Musí mít drajv. Já jsem vypracovala manuál, ve kterém se snažím popsat, co by dobrý designér měl mít. Je známá věta od Armaniho, že 80 procent úspěchu je nasazení. Já mám v tom manuálu, že 20 procent úspěchu je talent, 60 procent je pracovitost a 20 procent je štěstí. Ale štěstí, jak známo, přeje připraveným.

6. Móda je o moci a egu − kdo je nejmocnější osobou českého módního světa?

Nejmocnější (jemný smích)… To slovo je divné. Mocný… (přemýšlí) Nevím, nebudu odpovídat, protože opravdu nevím.

7. Kdo je největším egem českého módního světa?

Myslím, že vím, ale nepovím. (smích)

8. Kdybyste si mohla na den vyměnit život s jedním módním návrhářem živým nebo mrtvým, kdo by to byl?

Já bych asi měnit nechtěla. Jsem spokojená tak, jak jsem. Ale kdybych se mohla podívat na den někomu do hlavy? Pak by to byl Helmut Lang. A Issey Miyake, se kterým jsem se potkala. To by mě bavilo, Japonsko je mi hodně blízké. I když Helmut Lang už vlastně není návrhář, už je jen malíř a farmář na Long Islandu. Takže Miyake.

9. Co podle vás momentálně nejvíce schází české módě?

Aby začínající čeští návrháři měli větší drajv a více se ukazovali světu. Je to těžké, ale jde to.

10. Jakou knihu jste naposledy dočetla do konce?

Já čtu pořád dokola Deepaka Chopru. Zajímá mě souznění těla a ducha.

Deepak Chopra, známý propagátor celostní medicíny a oblíbený autor mnoha lidí, kteří hledají, jak co nejvíce harmonizovat svůj vnější a vnitřní svět.

11. Jakou knihu by podle vás měl přečíst každý?

Bibli.

12. Co je podle vás univerzální oblečení dnešní doby, tedy něco, co by slušelo každému?

Já nevím… svetr a kalhoty. Ale slušelo by to každému? Na to nejde odpovědět.

13. Dodává podle vás móda sebevědomí zevnitř, nebo zvenku?

Samozřejmě zevnitř. Sebevědomí vychází zevnitř, ne?

14. Na jakou část oblečení se poprvé podíváte u člověka, který vejde do místnosti?

Zajímavé je, že v prvním okamžiku mě oblečení často vůbec nezajímá. Kdybyste se mě zeptal, co měli na sobě nějací lidé, se kterými jsem se v poslední době potkala, nedokázala bych odpovědět. Mě zajímá, co člověk vyzařuje, a teprve pak se případně dívám, jak je oblečený.

15. Proč všichni módní designéři tak rádi pracují s barvami a zároveň tak rádi nosí černou?

Pro mě osobně je to jednoduché. Často říkám, že jsem barevná uvnitř (smích), ale jinak mě černá zklidňuje. Když jsem v černé, mám dojem, že jsem víc sama v sobě. Opravdu jsem tak klidnější. Jednou jsem potkala jakousi šarlatánku, co mi říkala, že bych měla mít nějaké barevné kousky oblečení, že mě černá dělá smutnou. Ale já se přitom považuju za člověka veselého, radostného a harmonického.

I když otázka byla vnímána obecně, Rochová ji pojala osobně. Zajímavé.

16. Jaké je vaše nejoblíbenější místo?

Příroda, domov a pak tady.

17. Jaké místo vás nejvíce inspiruje?

Já jsem inspirována všude. V tomhle bytě je třeba nádherná energie, ale moje inspirace určitě není vázána na místo.

18. Na co se ráda díváte?

Na oblohu, do přírody, na řeku.

19. Jaký je podle vás největší módní zločin?

Zločin v módě podle mě neexistuje.

20. Kdybyste nebyla designérkou a pedagožkou, byla byste…

Baletkou, režisérkou, kameramankou a fotografkou. A ještě bych psala scénáře a cestovala.

21. Hedvábí, nebo bavlna?

Obojí.

22. Umělá kůže, nebo přírodní kůže.

Přírodní. Je udržitelnější než kůže umělá.

Oděvní designérka Liběna Rochová
Oděvní designérka Liběna Rochová
Foto: Pavel Hejný

23. Může podle vás móda měnit svět i jinak než vizuálně?

Móda je odraz doby. A je s dobou provázána. Třeba teď je velký společenský trend udržitelnost. A myslím, že móda by měla tenhle apel vysílat do společnosti také.

Liběna Rochová se velmi angažuje ve věcech udržitelného rozvoje, ale nejen v nich. Spolupracuje s nadacemi v nejrůznějších oblastech, a pokud byste hledali člověka, který se opravdu snaží, aby móda nebyla vnímána jen povrchně, pak je to ona.

24. Popište prosím jednou větou následující období: móda šedesátých let.

Úžasné, úžasné… konec šedesátých let znamenal uvolnění i v Československu, navíc to bylo moje mládí, to vás prostě ovlivní.

25. Móda sedmdesátých let.

Také ještě dobré, byly tam trochu dozvuky těch šedesátých let, pořád tam byl nějaký duch.

26. Móda osmdesátých let.

Nerada na to vzpomínám, bylo dost těžké tvořit, existovala tehdy sice setkání zajímavých lidí od módy jednou ročně na Bertramce, ale jinak to byla blbá doba.

27. Móda devadesátých let.

Trošku zmatek.

28. Jste spoluautorkou designu nového looku soudců Ústavního soudu. Jakým způsobem navrhujete něco takového jako talár − kolik času to zabralo a co všechno jste si předtím musela zjistit a načíst?

Byla to pro mě velká výzva, dělala jsem si rešerše z různých ústavních soudů po celém světě. A dobré bylo, že jsem měla od zadavatele volnou ruku. S důvěrou a respektem k vaší práci se vždycky dobře pracuje. Měla jsem tam tři základní myšlenky. Talár má rovná ramena, na srdci má červený proužek, protože rozhodovat se má i srdcem, nejen rozumem, a ty výrazné bílé manžety jsou čisté ruce.

29. Co je nejlepší lék na zlepšení nálady?

Meditace a najít sebe sama a něco, na co se budu těšit.

30. Jak se podle vás na módě podepsal nástup módních řetězců a následně rychlé módy? Kam podle vás tenhle vývoj dál povede?

Já jsem od roku 1994 odpůrcem masové produkce. Tehdy jsem po čtyřech letech na prestižním světovém veletrhu v CPD a Idego v Düsseldorfu, kdy jsem byla úspěšná a mé kolekce se prodávaly po celém světě, usoudila, že nechci být obchodník s oděvy, ale chci být tvůrce. A především že nechci zahlcovat svět dalšími oděvy. A to ještě masová produkce oblečení nebyla tak rozšířená, jako je teď. Ale už tehdy jsem si říkala, že nechci na trh vrhat dvakrát ročně pravidelně celé kolekce. A to jsem měla stálého odběratele, pana Linderse, majitele luxusního paláce módy v Antverpách. Tehdy to ještě bylo dvakrát ročně, dnes už je to třeba u Chanelu osmkrát. Proč bych si měla dvakrát ročně kupovat oblečení a pak ho vyhodit, když vyjde z módy? Já se považuji za minimalistu v tvorbě i ve spotřebě, můj šatník je opravdu poměrně malý. Apeluji na to, aby si lidé uvědomili, že nepotřebují tisíce hadrů, které se rozpadnou. Šije se to v šílených podmínkách, sklady jsou plné použitého oblečení, které už nikdo nechce. Ostatně Česko je skladištěm secondhandového oblečení z Německa a Anglie.

31. Není podle vás zbytečné studovat v Česku oděvní design, když jako módní návrhář máte jen minimální šanci prosadit se jako individualita s vlastní značkou a prakticky nejlepší možnost je pracovat pro nějakou velkou zahraniční značku?

Pracovat pro velký oděvní dům ale není jen tak. Já studentům radím, aby začali studovat tady a pak na magisterské studium vyrazili třeba do Londýna. A samozřejmě když člověk studuje v zahraničí na dobré škole nebo se zúčastňuje soutěží, má rozhodně větší šanci. Ale na druhou stranu, fashion svět se teď poněkud uvolnil a dá se do něj proniknout snáz, souvisí to i s tím, jak se móda zrychlila.

32. Opakovaně jste tvrdila, že poté, co jste v první půlce devadesátých let nahlédla do světa "velké mezinárodní módy", jste na módní byznys prakticky zanevřela a začala se byznysové stránce tvorby prakticky vyhýbat. Proč?

V roce 1995 jsem dostala od jednoho kanadského byznysmena nabídku otevřít si obchod na 5. avenue. Byla na to vypracovaná i studie pro společnost, která nastartovala kariéru Donny Karan. Ale pak to padlo. Nijak jsem tím netrpěla. Pro mě bylo nejdůležitější uchovat si svobodu a kreativitu.

V devadesátých letech stála Rochová zjevně na křižovatce, ze které jedna cesta vedla k pokusu vybudovat mezinárodní značku a druhá k osobní nezávislosti a práci v Česku. Rozhodla se pro tu druhou. I proto, že jak říká "už jí nebylo dvacet". Rozhodně ale někde v paralelním vesmíru je její značka prvním velkým světovým módním brandem z Česka.

33. Kdo je podle vás nejlépe oblékaná módní celebrita?

Třeba Tamara Kotvalová. Teď jsem s ní zrovna mluvila.

34. Nemáte někdy pocit, že je móda vlastně bezcenná? A pokud ano, jak se tomu pocitu bráníte?

Asi před půl hodinou jsem o tom přemýšlela! (smích) Ale jak jsem řekla, pro mě je dobrá ta svobodná, individuální cesta.

35. Co je smyslem života?

(pauza) Žít plnohodnotný život.

36. Jaké tři kusy oblečení by měl mít každý v šatníku?

Kalhoty a sako, žena šaty.

37. Jak mezi svými studenty poznáte opravdový talent a jak dlouho vám to trvá?

Když je to výrazný talent, tak to poznáte hned. A pak jsou adepti toho oboru, kteří mají talent třeba v menší míře, ale doženou to pracovitostí.

38. Proč mají Češi podle vás k módě tak přezíravý vztah, respektive mají stále tendenci posouvat praktičnost před vizualitu?

V Česku není zcela zakořeněné, že oděv patří ke kultuře člověka. Jako součást rozhledu osobnosti. Jako stravování nebo bydlení, prostě životní styl.

39. Zcela spontánně − jak by podle vás vypadal ideální zimní kabát pro Andreje Babiše?

Měl by být ze železa, s kapucí, bez knoflíků… Neměl by se dát sundat.

40. Jak by vypadaly ideální šaty pro Aňu Geislerovou?

V barvě jejích vlasů a pokožky, magické, jednoduché… Já to úplně vidím! Mají jednu barvu, tak aby splynuly s její duší.

U obou otázek Rochová se zavřenýma očima okamžitě vypálila svoji představu, kterou pak dlouho převáděla do slov. Jako kdyby obojí okamžitě "viděla".

41. Kdo je vaše múza?

Nemám múzu.

42. Kdy jste si naposledy u nějakého slavného člověka při pohledu na jeho oblečení řekla: No to snad ne?

(Pauza) No, něco mě napadlo, ale nebudu odpovídat.

43. Jak byste definovala dobrý styl?

Když se znáte, dokážete se oblékat stylově. Styl je o souznění se sebou samým.

44. Jaké oblečení si vždycky zabalíte na cestu?

Svetr a kalhoty. Ale krásný svetr!

Oděvní designérka Liběna Rochová
Oděvní designérka Liběna Rochová
Foto: Pavel Hejný

45. Jeden z nejstarších sporů je o to, zda módu vytváří ulice, nebo módní domy. Na které straně v tomhle sporu stojíte?

Mně se líbí, že se módní domy inspirují ulicí.

46. Yves Saint Laurent, nebo Karl Lagerfeld?

Lagerfeld. Mně se vždycky líbila práce oděvního domu Yves Saint Laurent, ale v poslední době už ne. Takže Lagerfeld.

47. Jakub Polanka, nebo Josefina Bakošová?

Polanka.

48. Marc Jacobs, nebo Virgil Abloh?

Virgil Abloh.

U jména Virgila Abloha, majitele značky Off_White a kreativního ředitele Louis Vuitton, se Liběna Rochová zatvářila vyloženě spokojeně. Je vidět, že ji jeho věci opravdu baví.

49. Virginie Viardová, nebo Raf Simons?

Raf Simons.

Souboj mezi kreativní ředitelkou Chanelu a Simonsem, v současnosti jmenovaným jedním z kreativních ředitelů Prady, byl také zcela jasný.

50. Manolo Blahnik, nebo Supreme?

Manolo Blahnik. Když mám v nabídce jen tahle dvě jména.

51. Paříž, nebo New York?

Do New Yorku přes Paříž.

52. Jakou nejlepší radu jste v životě dostala?

Být svá. Být zodpovědná za svůj život.

53. Kdybyste mohla jeden módní trend posledních čtyřiceti let navždy vymazat z historie, který by to byl?

Nemazala bych.

54. Je podle vás důležité udržovat si svůj styl, i když se nikdo nekouká?

Určitě. Je to pořád něco, co dělám pro sebe.

55. Kdy jste naposledy cítila opravdu nutkavou potřebu něco vytvořit, aniž byste musela?

Pořád něco vymýšlím. Třeba před chvilkou, než jste přišli, jsem si kreslila.

56. Jaká nečekaná věc vás naposledy inspirovala?

Setkání se zajímavými lidmi v Tokiu.

57. Proč tvoříte?

Protože musím.

58. Kdybyste dostala na 24 hodin neomezenou vládu nad Českou republikou, co byste změnila nebo udělala jako první?

Poslala bych vládu do exilu. A hned potom bych nakazila všechny lidi bacilem pozitivní nálady, respektu ke druhým a pravdomluvnosti.

59. Co podle vás nosí ďábel?

Ďábel nenosí nic. Ani Pradu.

60. Jakou superschopnost byste chtěla mít?

Nechtěla bych mít žádnou, ale když bych si musela vybrat, chtěla bych umět létat.

61. Jakou písničku jste si naposledy zpívala nahlas?

Byli to Ovčáci čtveráci, zpívala jsem ji se svým vnukem. A hrála jsem přitom na xylofon.

62. Jakou barvu má štěstí?

Všechny.

63. Jakou barvu má kreativita?

Také všechny.

64. Kdybyste měla přijít o všechny své věci a mohla si nechat jen tři, které by to byly?

Socha Buddhy z vedlejší místnosti, kterou mám ze Srí Lanky, telefon s nabíječkou a blok s tužkou.

65. Jaká byla vaše nejlepší životní investice?

Děti.

66. Jste zamilovaná?

Ano.