Tohle byl jeden z nejdivnějších rozhovorů za celou dobu 66 otázek. A vůbec nešlo o Přemka Forejta. Ten byl uprostřed svého království v olomoucké restauraci Entrée skvělý. Zábavný, vtipný, skromný. V černém oblečení před začátkem směny spíš rocková hvězda než jeden z nejslavnějších českých kuchařů současnosti a porotce v pořadu MasterChef. Divné byly okolnosti. Rozhovor jsme dělali v pondělí 9. března, o týden později byl v Česku vyhlášen nouzový stav a všechny restaurace byly nařízením vlády uzavřeny. A tak i když platí většina otázek, je to spíš rozhovor dvou lidí, kteří ještě netuší, jaká vlna se na ně řítí. Když jsem později Forejtovi volal, jeho hlas zněl daleko méně uvolněně než na nahrávce z března. Prozrazoval strach o to, co bude. Zatím se mu podařilo naprostou většinu svých zaměstnanců udržet (v Entrée společně vaří obědy pro záchranáře), je ale dost nervózní z budoucnosti. "Asi to bude nový začátek, budeme se muset vrátit do bodu nula, udělat jednoduché menu a vlastně dělat vše, jako bychom právě otevřeli," říká. Na druhou stranu, jak z rozhovoru pochopíte, Forejt není zvyklý se vzdávat. Takže pokud to někdo dá a dokáže i podruhé vybudovat fantastickou restauraci, bude to právě Forejt. Tím jsem si celkem jistý.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Skvěle. Včera večer jsem s kámošema v Havířově zkoušel. Oni mají kapelu, a dokonce mě pustili za bicí. A hrozně mě to chytlo. Potom jsem se vrátil do Olomouce, šel jsem ještě na hokej. A teď tady sedím s vámi.

2. Jaké je nejhorší jídlo na světě?

Jakékoli špatně udělané jídlo.

3. Je gastrokultura jiná v Česku než jinde? Pokud ano, v čem?

V zahraničí se bere jídlo jako slavnost a tady to dlouho tak nebylo. Ale mění se to. Vidím to na našich hostech, kteří si jídlo víc užívají, víc o něm přemýšlí a mluví. V televizi, na Instagramu. Všude. Díky bohu za to, že lidi myslí na to, jak se dobře nakrmit. A neojebávat se.

4. Poměrně rychle jste se stal kuchařskou superstar. Nemáte dojem, že ve třiceti to je příliš brzy?

Myslím, že co se má stát, se stane. Já se od svých jednadvaceti do jídla doslova zažral. Šel jsem si za svým, a tak logicky řeknu, že to není špatně. Ve světě máte spoustu mladých šéfkuchařů − dneska dostávají michelinské hvězdy kluci, kterým je dvacet sedm, dvacet osm. A dostávají je za to, že vaří fakt dobře.

5. Je větší zábava být kuchař, nebo být celebrita?

Být kuchař. Slavnej.

Forejt má jemný a suchý smysl pro humor. Někdy nepoznáte, kdy mluví ironicky a kdy ne. I když si troufám tvrdit, že jemu sláva rozhodně nevadí.

6. Dokážete určit, jak vaše sláva pomohla vaší restauraci?

Máme restauraci v Olomouci, takže to nebylo tak, že bychom otevřeli a bum, bylo hotovo. Postupně se každý rok děly věci, které byly správné. Mluvilo se o nás víc a víc a lidé si nás začali víc všímat a oceňovat to, co děláme. Všechno na sebe tak hezky navazovalo. Takže ano, ta sláva přinesla víc hostů z celé země. Což je skvělé.

7. Je logické, že si teď otevřete vlastní podnik pod svým jménem?

Já mám tuhle restauraci jako své dítě. Pro mě je tohle splněný sen a svoje jméno na něm mít napsané nepotřebuju, protože je tady vlastně ve všem. On tu restauraci navíc dělá celý tým.

Poprvé, a ne naposled Forejt zmiňuje své spolupracovníky s pokorou, která je na téhle úrovni celkem vzácná.

8. Co je nejotravnější na tom být slavný?

Na tom není nic otravného. Je hezké, když vás někdo pozná nebo se na vás usměje. To je přece hrozně fajn.

9. Díky různým reality show tušíme, jak zákulisí restaurací vypadá. Jaký největší mýtus o těch upmarketových restauracích panuje?

To já nevím. Ale my to bereme naopak. Snažíme se i pomocí sociálních sítí a dalších nástrojů lidem naopak sami co nejvíc ukazovat, jak to tady vypadá, co se děje a jak to celé funguje. Protože víme, že to lidi zajímá. Nevím, co si lidé můžou myslet, že tady děláme… Ale počkejte, někteří si asi můžou myslet, že vymýšlíme vzdušné lodě a tak. Což není pravda. Snažíme se dělat naopak věci maximálně jednoduše a často děláme jen věci už dávno vymyšlené.

10. Jakého českého kuchaře nebo restauratéra si nejvíc vážíte?

Těch je víc. Je hodně lidí, se kterými jsem pracoval nebo od kterých jsem se učil. Třeba Michal Göth, který i tak trochu může za to, že jsem tady. Vážím si Jirky Nedorostka, který mi dal takový nákop do toho odjet z České republiky. Vážím si Jirky Dittricha, který mi tu dělal tři roky zástupce a pravou ruku. Vážím si Martina Baránka, který tu se mnou pracuje teď. Vážím si všech, kteří to nějakým způsobem posouvají dál. Ale hrozně se mi líbí i to, co dělá Roman Vaněk. Ostatně my sami používáme spoustu postupů z jeho kuchařek. Jasně, jsme mladí a rádi zkoušíme, ale když potřebujeme něco základního, často jdeme do jeho kuchařek, protože jsou naprosto skvěle napsané, hrozně jednoduše. Nerad bych na někoho zapomněl… Třeba Zdeněk Pohlreich udělal a dělá fantastickou práci! Jako první ukázal Česku, co se doopravdy v kuchyních děje.

Michal Göth je legenda, která mimo jiné "udělala" restauraci Miura v Čeladné. Jiří Nedorostek působil třeba v brněnském Koishi a dlouho pracoval pro Gordona Ramseyho v Anglii nebo v restauracích v Japonsku. A Roman Vaněk, šéf Pražského kulinářského institutu, je díky svým kuchařkám dnes už legendou.

11. Proč tak moc dobrých a luxusních restaurací nepřežije?

To já nevím, to se musíte zeptat jich.

12. Kolik má podle vás stát dobré jídlo?

Musí stát za to a musí zaplatit ty, kteří ho dělají. A musí zaplatit suroviny a ty musí být dobré.

13. Na jaký svůj recept jste nejvíc pyšný?

Nevím, na jaký NÁŠ recept jsem nejvíc pyšný… Ale já jsem fakt pyšný na svůj tým.

Slovo náš je zvýrazněno schválně. Forejt na něj skutečně položil nevšední důraz, když ho pronášel.

14. Kdy vám bylo v životě nejhůř?

Já takovéhle chvilky nemám.

15. Začínal jste v Londýně. Proč jste se vrátil?

Nedokázal jsem si představit žít v Londýně. Je to skvělé město pro mladé lidi, ale žít tam? Na mě je to moc hektické. Mám kolem sebe rád klid a pohodu. Navíc se v České republice cítím bezpečně. Mám šestiletou dceru a vím, že v Londýně bych o ni měl hrozný strach. A pak je tu ta věc, že jsem si chtěl splnit svůj sen. A nevím, kdo by mi v Londýně nabídl pozici šéfkuchaře.

16. Co je váš největší sen?

Nemám největší sen. Můj velký splněný sen je tahle restaurace. Pak mám spoustu malých snů − chci se naučit hrát na violoncello a na bicí, chci zpívat, chci umět surfovat…

Přemek Forejt
Přemek Forejt
Foto: Everbay.co

17. Kdy jste naposledy jako host vrátil jídlo a proč?

Já to nedělám. To by asi musel být echt průser, abych vrátil jídlo. Nic takového si ani nepamatuju. Já si naopak užívám, když pro mě někdo vaří. Jsem easy strávník.

18. Patříte do nové generace kuchařů, kteří jsou tak trochu jako rokenrolové hvězdy. Je to podle vás nevyhnutelný trend, že by kuchař "měl být vidět"?

To zní hezky, když to takhle říkáte. A asi ano. Lidé vám pak víc věří, snaží se vás víc poznat. Možná rádi chodí za nějakou tváří. Ale bez kapely to neuzpíváte.

19. Co vše byste byl ochoten udělat pro zisk michelinské hvězdy?

Já ji dřív chtěl, toužil jsem ji získat do třiceti, opravdu hodně. Ale když se to nestalo, tak jsem to hodil za hlavu… Teď si to víc užívám. Užívám si, že to tady funguje, a užívám si pokec s lidmi, kteří mi řeknou, že sedli do vlaku a jeli sem čtyři hodiny, jen aby se tu najedli. To je víc než nálepka na dveřích. Nechci to ale hanit, dostat hvězdu je zatracený wau a je to znak toho, že věci děláte dobře. Ale… řekl bych, že jsem teď ve stavu, kdy si říkám "nikdy neříkej nikdy" a mezitím dělej věci nejlíp, jak to jde.

20. Jsou michelinské restaurace obecně lepší než ty bez hvězdy?

Asi jo. Já jsem v michelinské restauraci dělal, takže vím, jaké jsou tam standardy, na co se dávalo pozor, že ven nešlo jídlo, které by bylo špatné. Ale to neznamená, že nemůžete chodit do své restaurace v baráku na jedno jídlo, které milujete.

21. Co pro vás je konečnou metou v restauračním byznysu, které byste chtěl dosáhnout?

Takhle jsem to nikdy neměl.

22. Na první pohled to vypadá, že každý, kdo v Česku prošel kuchyní, vydává kuchařky, od celebrit přes televizní kuchaře, majitele restaurací až po foodblogery. Kolik by podle vás měla mít běžná rodina doma kuchařských knih?

To taky nevím. Tady v Entrée máme spoustu kuchařek a je to pro nás inspirace. Moje máma má spoustu kuchařek, nasbírala je během celého života. Ale máte pravdu, v Česku je hromada kuchařek.

23. Na svých stránkách říkáte, že jste otevřený reklamním spolupracím − jakou nejabsurdnější nabídku jste kdy dostal?

Pár blbin tam bylo, ale já si je nepamatuju. Když nějakou spolupráci dělám, tak chci, aby mě to bavilo a abych tomu výrobku nebo službě věřil. Spolupracuju momentálně třeba s LG a to je skvělá práce po všech stránkách. A taky s Renaultem a Makrem. Kdybych tomu nevěřil, bude to na mně vidět. A to nechci.

24. Jaké tři nejdůležitější věci vás život naučil?

Být přirozený. Víte, a teď se trochu vrátím k tomu, o čem jsme se už bavili, mně je teprve třiatřicet, pořád se učím a pořád jsem vlastně trochu miminko. Dlouho jsem byl ze všeho strašně doprděný. Takže si teď říkám, že je asi důležité se z věcí nepodělat. Pak je důležité mít v sobě pokoru, uvědomit si, že všechno, co člověk má, má jen díky lidem, kteří jsou okolo něj. A třetí věc − když nevíš co nebo se cítíš trapně, tak se prostě usměj a ono to nějak dopadne.

25. Představte si, že do vaší restaurace zavolají z Pražského hradu, abyste udělal tříchodové menu pro prezidenta a jeho spolupracovníky. Co byste jim připravil?

To vůbec nevím… to není jen tak…

A zase Forejtův smysl pro humor. To, jak řekl poslední větu, se dalo interpretovat asi pěti různými způsoby. Já si vybral ten, že se nechce bavit o politice, ale on se přitom tak poťouchle usmál, že si vlastně nejsem jistý.

26. Kdo je podle vás nejlepší food kritik v České republice?

Vyvařený kuchař, člověk, který se vyzná. Protože nejtěžší je vařit pro kuchaře. Ti vědí, kde se v jídle dá udělat chyba.

27. Opsal jste někdy vědomě podstatnou část cizího receptu na menu své restaurace?

Nebudu říkat, že ne. Spoustu věcí jsem si přinesl z míst, kde jsem dělal dříve. A spousta věcí už je vymyšlená. Ale zároveň se snažíme tyhle věci předělávat a dovymýšlet. Na druhou stranu, i když je u nás někdo na stáži a poté, co odejde, se naše jídla objeví někde jinde, tak je mi to jedno. Ať to klidně použije. Pro mě je to znak toho, že to děláme dobře. Navíc, když dva lidé dělají totéž, není to totéž. Naše jídlo tady bude chutnat úplně jinak než stejný recept v jiné restauraci, protože hodně dělá atmosféra a další věci okolo. Ale přiznávám, že dřív jsem to řešil docela dost. Jenže dřív jsem byl taky asi trochu kokot…

Chcete lepší důkaz, že Forejt stojí nohama pevně na zemi, než poslední větu?

28. Kdy jste byl naposledy na jídle v restauraci nějakého svého kolegy a jaké to bylo?

Naposledy jsem byl v Taro v Praze a bylo to geniální! A pak jsem byl mega překvapený v restauraci Výčep v Praze. Tam jsem vlezl, říkám si: hm, pivnice, O. K. Nic jsem nečekal a jejich jídlo bylo neuvěřitelné. Jednoduché a sakramentsky dobré. A v Nejen bistru, kde vaří můj kamarád Péťa Brňák.

29. Jste v Olomouci, stranou od pražského provozu. Nemáte dojem, že kdybyste byl v Praze, byl byste teď daleko úspěšnější?

Já jsem spokojený. Stačí mi, jak to funguje tady. Že sem lidé chodí.

30. Co nejčastěji děláte, když nejste v práci?

Snažím se nenudit. Chodím cvičit, do sauny, hraju hokej. Učím se na kytaru a na violoncello.

31. S jakou největší útratou vám někdo utekl bez placení?

My jsme ho vždycky chytli!

32. Pro mnoho známých kuchařů je vstup do mediálního světa možností utéct z pekelného drilu kuchyně či později managementu restaurace. Proč jste v médiích začal dělat vy?

Já se rád ukazuju, jsem extrovert. Původně jsem chtěl být herec, takže pro mě je to tak trochu splněný sen. Do MasterChefa jsem šel navíc s kolegy, se kterými mě to hodně baví.

33. Do kolika let se podle vás dá ve špičkové kuchyni vydržet, aniž by se z toho člověk zbláznil?

Nevím. Mě to teď strašně moc baví. A mám taky velké štěstí na lidi kolem sebe.

Přemek Forejt
Přemek Forejt
Foto: Everbay.co

34. Co je vaše největší rozmařilost?

(pauza)… Snažím se uchopit slovo rozmařilost… Ale já to mám obecně tak, že když mě něco chytne, tak tomu úplně propadnu. Chytil mě hokej, tak jsem nakoupil okamžitě vybavení. Chytil mě fotbal, tak jsem si koupil kopačky a gel na vlasy a mohl jsem jít hrát. Teď to mám s violoncellem nebo s hraním na kytaru. Jak jsem beran, tak jdu do všeho strašně po hlavě.

35. Za co se vám nechce utrácet peníze?

Já nevím… Já si to nakonec vždycky zdůvodním tím, že ty věci využiju. Takhle jsem si kupoval třeba to violoncello. Dva měsíce jsem kolem toho obchodu chodil a pak jsem si ho koupil, ale musel jsem si slíbit, že na něj fakt budu hrát.

36. Popište mi prosím nejbizarnější interakci s hostem, kterou jste ve své restauraci zažil.

Nepamatuju se. Nic strašného.

37. Jak moc ovlivnil restaurační byznys Tripadvisor a další podobné služby?

Já tohle vůbec nesleduju, takže nevím. My po tom moc nejedem.

38. Jak byste definoval svůj osobní styl?

Já nevím. Teď si asi tak nějak vágusím. Mám rád pohodlné věci. Ale ono když řeknu cokoli, bude to znít strašně onanisticky…

39. Avicii, nebo Coldplay?

Coldplay.

40. Salát, nebo steak?

Hmmm… no… steak asi. Ale paradoxně miluju vařit ze zeleniny.

41. Sahajdák, nebo Punčochář?

(dlouhá pauza)… Hmmmm… To je těžké. K oběma vzhlížím. Ale Honzu Punčocháře znám lépe… Ne, to nejde takhle říct. To je strašně zlá otázka! To nejde nijak zodpovědět. Oba fakt obdivuju. Takže neodpovím.

42. Alain Ducasse, nebo Heston Blumenthal?

Blumenthal.

43. SUV, nebo supersport?

Cha! Já mám velký pick-up a miluju velká auta. Ale je pravda, že mám i takové malé ereso… Takže obojí.

44. Kryštof, nebo PSH?

Asi PSH.

45. Je něco, co neumíte uvařit?

Toho je hrozně moc. Lidé si určitě myslí, že když jste šéfkuchař, umíte uvařit všechno. Ale každý šéfkuchař je primárně dobrý v tom, co dělá ve své restauraci. Kdybych si stoupnul vedle někoho, kdo celý život vaří klasickou českou kuchyni, tak mě setře jak sopel. To samé s asijskou kuchyní.

46. Kdy jste se chtěl naposledy poprat?

Já se neperu. A když se se mnou někdo chtěl prát, tak si většinou hodně rychle uvědomil, jak vypadám, že mám 65 kilo a že by mě asi musel vzápětí dávat do stabilizované polohy. A protože to spousta lidí neumí, tak to asi ani nezkouší.

47. Kam byste mě vzal v Londýně na večeři?

Asi do Roganicu nebo do jedné restaurace na Leicester Square, kde měli naprosto neuvěřitelná žebra. To bych si chtěl zopakovat.

48. Kdy jste naposledy nahlas fandil u nějakého sportu?

Asi u hokeje. Ale na to je expert můj otec. Vždycky když jsme spolu na hokeji, tak se už ve druhé třetině ohlížím, jestli nás někdo neslyší, protože táta vždycky všem hrozně nahlas radí, jak to mají hrát.

49. Je nějaký signature dish, který byste chtěl udělat, ale už ho vaří někdo jiný?

Jo, určitě… Párkrát mě to napadlo, ale co konkrétně to je, si teď nevybavím.

Přemek Forejt
Přemek Forejt
Foto: Everbay.co

50. Proč je podle vás v poslední době tolik kuchařů zároveň celebritami?

Lidi to zajímá. Dřív byli kuchaři zavření ve sklepě a měli jediný úkol mimo vaření − neukazovat se lidem. Já když jsem někde řekl, že jsem kuchař, všichni jenom: "Hmm." Ale pak jsem odjel do Anglie, někde jsem řekl, že jsem kuchař, tak kolem mě najednou začali všichni zvědavě kroužit a vyptávat se a koukat se na mě jako na poloboha. A já si nejdřív přísahám bohu myslel, že si ze mě dělají srandu! Tam jsem si uvědomil, že to je fakt wau. A tady se to pomalu děje taky. Je to hlavně proto, že se lidem ukazuje to zákulisí. Je to těžká práce. Jasně, nejsme doktoři, nezachraňujeme životy, ale pořád je to poctivá práce rukama.

51. Co si myslíte, když sám sebe vidíte v televizi?

Já se na sebe moc nekoukám, a když jo, tak se trochu stydím.

52. Doplňte prosím větu: Lidé by měli jíst víc dobrého jídla, protože…

Život je příliš krátký na to se ojebávat.

53. Dokážete odhadnout módní trend v české gastronomii řekněme za rok?

To já nevím. Ale bude to možná něco, co už tady bylo.

54. Kdy jste si naposledy řekl, že jste měl dělat něco jiného?

Ono je to těžké, protože já nic jiného neumím. Mě by bavilo hrozně moc věcí, chtěl bych být profi hokejista, ale profi hokejista nemůže ručkovat podél mantinelu. Nebo bych chtěl mít slavnou kapelu, ale na kytaru umím dva akordy. A o IT vím úplnou tužku… To je celý.

Forejt se umí skvěle shodit, aniž by to vypadalo, že se snaží shodit. Tohle je podle mě odpověď, která ho vystihuje dokonale. Tahle a ta následující…

55. Jaký nejostřejší konflikt jste kdy zažil v kuchyni?

Když mě šéfkuchař v Anglii držel pod krkem. Když na mě z pěti centimetrů řval, když mi vyházel celou přípravu z lednic na zem a řekl, že začínám znova. To bylo zlý. To se přiznám, že jsem se rozbrečel, jak mi to bylo líto. Odešel jsem do šatny s tím, že odcházím, ale tam se mi to rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že tu radost mu neudělám, neodejdu. Že jsem tam nešel proto, abych teď odešel s brekem.

Ano, vypadá jako rocková hvězda, ale umí se zjevně opravdu zabejčit, když o něco jde.

56. Co budete mít dnes k večeři?

Nevím, nějakou hotovku. Ale počkejte, přemýšlím, co mám v lednici. Já vždycky zaklepu na okno lednice a ono mi to řekne, co tam je… Mám tam chobotnici, ale vlastně to je na večer asi blbost. Takže možná nějakou zeleninu.

57. Myslel jste někdy na to, jaké by mělo být poslední jídlo, které v životě budete jíst?

Chtěl bych mít mateřské mléko. Tam, kde to začalo, by to mělo skončit.

58. Jaký dobrý vtip jste naposledy slyšel?

My máme jednu barmanku, která pořád vypráví vtipy, ale má jich pět dokola. A upřímně, nejsou úplně vtipné.

59. S jakým slavným člověkem, živým nebo mrtvým, byste chtěl strávit osm hodin v letadle?

Takových lidí je hrozně moc. Momentálně asi Johnny Depp.

60. Doplňte prosím větu: Kdybych nebyl kuchařem, byl bych…

(pauza) Asi bych chtěl být malíř… něco uměleckého.

61. Momentálně se nejvíc těším na…

Dovolenou.

62. Nejlepší věc na světě je…

Taková není. Já to takhle nemám. Nejlepších věcí na světě je strašně moc.

63. Co je smysl života?

Rovnováha.

64. Jaká věc se vám naposledy líbila tak moc, že jste ji prostě musel mít?

Když se nebudeme bavit o ženách, tak… (smích)… Hrozně se mi líbila jedna věc, kterou jsem chtěl k nám do kuchyně. Máme tady takový rituál − vždycky před začátkem směny si kluci pouští nahlas pushing tunes, skladby, které je nakopnou do práce. Takže jsem chtěl nějaký ohromný reprák, na kterém by to dobře znělo. Protože nám všechny repráky odešly po půl roce. Takže jsem si našel jeden takový veliký od LG a ten jsem musel mít.

65. Jakou aplikaci na telefonu používáte nejčastěji?

Momentálně Instagram.

Jako typický představitel své generace jede Forejt Instagram ve velkém. Momentálně tam hlavně a často vaří, když je jeho restaurace zavřená.

66. Jste zamilovaný?

Neustále.

Supervize: Patrik Florián