Všechno to začalo smskou od Tomáše Čupra. Psal mi, jestli bych se nechtěl podívat na jejich novou službu Rohlík Bistro a třeba ji podpořit a tím pomoct českým restauracím, které přes tuhle službu nabízejí svá jídla. Líbilo se mi, že mají férovější marže, začínají na nějakých deseti dvaceti procentech, což je pořád méně než u přímých delivery služeb.

Odepsal jsem mu, že to nejdřív vyzkouším. Objednali jsme si domů pár jídel z The Eatery, platil jsem asi 750 korun plus jsem dal padesát korun jako dýško. Jídlo přivezli šokově zachlazené, tak jsem ho musel ohřát, ale bylo to super. Napsal jsem k tomu recenzi na Gastromapu a tak trochu z hecu jsem Tomášovi ještě nadhodil, že bych mohl dělat kurýra a zachraňovat ty restaurace vlastně dvakrát. V nabídce je totiž celkem dost podniků, které mám v knize 365 a chci pochopitelně podporovat hlavně je. Chci, aby mi vydržely.

Na Rohlíku se toho hned chytli a rozjeli jsme to. Beru normálně plat jako kurýr, dostávám bonus za doručenou objednávku a k tomu máme placené partnerství na Instagramu, kde to celé promuji.

První směna

Ve čtvrtek jsem rozvážel poprvé. Vyrazil jsem ve svém červeném "listovacím" Opelu. Sraz řidičů na základně byl v 9:30 a první slot začínal už za půl hodiny. Během té jsem dostal přesné instrukce, co, kdy a jak, a protože rozvoz Bistra jede přes Liftago, mám tak v mobilu už i jejich aplikaci pro řidiče. Vlastně kdyby si mě teď někdo objednal, tak ho můžu normálně někam odvézt.

Lukáš Hejlík jako kurýr Rohlík Bistra

Získal jsem svůj první rozvážecí slot na hodinu a půl. Šest předání po celém Smíchově. Naložil jsem termoboxy se zachlazeným jídlem a tašky popsané jmény. Někdo si objednal jen jedno nebo dvě jídla, další jich měl rovnou šest. A dvě předání jsem vezl jenom 186 metrů od sebe! Bylo to přímo na Plzeňské, další zákazníci ale čekali na podstatně zajímavějších adresách. Taková až milá zákoutí Prahy, kde jsem v životě nebyl, a ani netušil, že vůbec existují.

Poslední předání proběhlo na poslední chvíli, za tři minuty končil můj slot a já byl u zákazníka až skoro u Jinonic. Měl jsem radost, že jsem to napoprvé stihl, ale v centrále mě hned upozornili, že jsem za tu hodinu a půl měl být zpátky na základně a už nabírat termoboxy na další slot. Ten jsem teda nestihl a čekal hodinu na další, byla to jen tři předání: panelák na Libuši, rezidenční čtvrť za golfem v Hostivaři a nakonec objednávka ve Slušticích.

Brno, těš se!

V posledním slotu jsem měl čtyři objednávky a další zajímavá místa. Nejdřív Hlubočepy, pak Petřiny, satelitní městečko anglická čtvrť ve Stehelčevsi a úplně nakonec jsem jel do Slaného. To mě překvapilo, netušil jsem, že Rohlík rozváží až tam.

Lukáš Hejlík jako kurýr Rohlík Bistra

Zákazníci byli fajn, někteří mě hned poznali. Třeba to úplně první milé setkání. Paní byla doma v karanténě, vrátila se ze zahraničí a objednala si jídlo na moji pobídku na Instagramu. Ale někdo mě nepoznal vůbec, jiný sotva pozdravil. A rozkošné bylo i setkání v tom paneláku na Libuši, kde si paní hned fotila selfie. Neměl jsem s tím problém, udělal jsem si s ní selfie taky.

Taky ve Slaném paní hned odpovídala na moje Instastories, měla připravenou knížku k podpisu a ještě jsem od ní dostal chleba, který upekla podle Esky - před měsícem odtajnili recept na svoji slavnou 33 a stejně ho v Karlíně i tady na Rohlíku každý den totálně vyprodávají.

První den mám tak za sebou a už se těším na další službu. Příští týden mě čeká Brno!