Jak se chystáte na znovuotevření?
S našimi stálými klienty jsme se snažili být v kontaktu a jsme rádi, že jsou zákazníci nažhavení a těší se, až otevřeme. I když jsme měli zavřeno, mohli si u nás hodinky objednávat na dálku. Taková forma prodeje je ale samozřejmě na míle vzdálená tomu, jak by měl podle nás klientský servis probíhat. Zabalit hodinky a dát do tašky opravdu není způsob, jakým bychom v Carollinu chtěli hodinky prodávat. Chceme si o hodinkách povídat, sdílet se zákazníky jejich nadšení a emoce. Ale doba je zkrátka taková, jaká je, a my už se nemůžeme dočkat, až budeme moci zákazníky přivítat zase v butiku.

Dal se čas uzavřených obchodů nějak dobře využít?
Vášeň pro hodinky je stejná jako každá jiná. Těm, kdo ji v sobě mají, je jedno, zda jsou doma, nebo ne. A když je takový nadšenec do hodinek v situaci, že nemá co dělat, probouzí se v něm jeho vášeň ještě víc. Měli jsme tak více času na to, abychom si s klienty a přáteli povídali a diskutovali, vyptávali se jich na různé hodinky. Především jsme ale pracovali na webovém katalogu hodinek.

Jak bude fungovat?
Takový katalog je věc, která se v hodinářském světě ještě před pár lety netěšila velké oblibě – a jsou značky, které se toho drží dodnes a v žádném případě nechtějí prodávat digitálně. My se ovšem snažíme usnadnit klientovi jednotlivé kroky k jeho vysněným hodinkám. Když se o ně začne zajímat, chceme mu dát šanci si je u nás vyhledat on-line a něco se o nich dozvědět. To je důležité hlavně pro ty zákazníky, kteří nestojí o to, někam chodit. Stále ale usilujeme o zachování finální fáze nákupu, a to přímo u nás v butiku. Myslíme si totiž, že značky, které nabízíme, si zaslouží víc než neosobní posílání poštou.

Posloužilo vám uzavření i k přehodnocení byznysových plánů, přemítání o další strategii?
Měli jsme čas na revizi provozních nákladů, personální struktury, optimalizovali jsme firmu. Dlouhodobě jsme tyhle věci plánovali, ale během posledních pěti let na to nezbýval čas, firma rychle rostla. Ještě v lednu jsme plánovali velké investice, a koronavirus nás zastavil, finanční polštář na rozvoj jsme tak použili na překlenutí doby, kdy jsme byli zavření.

A jak předpokládáte, že se u vás projeví zavřené hranice?
Dočasně se původ návštěvníků v Pařížské ulici změní, to je jasné. Vždycky jsme si zakládali na tom, že nejsme nijak výrazně vychýleni k zahraniční klientele. Dvacet let si budujeme vztahy s lokálními zákazníky, tomu také odpovídaly i naše eventy a společenské akce. Na české klienty jsme spoléhali a oni spoléhají na nás. Teď bude ještě víc času se jim věnovat a ocení to všichni, my, zákazníci i značky, které zastupujeme.

Liší se čeští klienti od zahraničních?
Když přijde zahraniční klient, tak obvykle ví, co si chce koupit. Český klient bývá zvídavý, což nás mnohem víc baví. Rádi si s ním třeba hodinu dvě povídáme a zjišťujeme, o co má zájem, vytváří se přátelský vztah a buduje důvěra, ta nás postupně přivádí k hodinkám.

Co byste tedy zvídavému českému klientovi po otevření doporučil?
Těsně před uzavřením butiku k nám přišel unikátní limitovaný model Master Compressor Extreme Lab 2 od Jaeger-LeCoultre. Je na něm spousta věcí, které se často nevidí, třeba sčítač minut umístěný na dvanáctce. Taky mě na něm zaujalo ovládání přes korunku, které neprovádíte jako obvykle jejím vytahováním, ale jejím mačkáním posouváte ukazatel toho, co zrovna nastavujete. A řada dalších podobných detailů, které ocení hlavně zarytí fanoušci hodinek. Nejsou to hodinky, které byste si koupili jako své první. Spíš třetí nebo čtvrté, protože už dokážete ocenit věci, které jsou nováčkům skryté.

Hodinky bez kompromisů…
Je evidentní, že každý detail prozkoumal expert, který určil, proč musí vypadat a fungovat právě takhle. Jsou bytelné, ale ne mohutné. Příjemně sedí na ruce. Je na nich zajímavá komplikovanější spona, kterou můžete zamknout a pak hodinky nemůžete sundat z ruky. Také se u nich dají elegantně měnit řemínky. Je na nich zkrátka spousta věcí, které mohly být jednodušší, aby se hodinky daly prodávat levněji nebo aby se na nich dalo víc vydělat. Ale v Jaeger-LeCoultre to udělali nejlépe, jak uměli. I to je podle mě jedno z poselství hodinařiny. Dělat věci na maximum, a ne jen proto, aby se vešly do daného finančního rozpočtu.

Jak jste se k nim v Carollinu dostali?
Prodali jsme podobný model, ovšem z jiného materiálu. Naši dodavatelé vědí, že česká klientela je zvídavá a oceňuje tyhle drobné vychytávky. Při exkurzích do manufaktur se prý nikdo tolik nevyptává na detaily jako klienti z Carollina. A tak když jsme se dozvěděli, že jsou tyhle hodinky z limitované edice 150 kusů ještě volné, domluvili jsme se s dodavatelem, ať nám je pošle, a my jimi zkusíme zaujmout toho, kdo je dokáže ocenit.

Ještě nějaké doporučení?
Máme limitovanou edici od Breitlingu, model Navitimer ref. 806 1959. Jde o reedici, která se ve stejné podobě, tedy jedna ku jedné, vyráběla v 60. letech. Jen sklíčko není safírové, ale hesalitové, chod hodinek zajišťuje stejně jako kdysi ruční nátah. Strojek je ovšem moderní, vyvinutý speciálně pro tuto reedice. Navrženy byly společně s významným sběratelem hodinek Breitling. Ten doporučil, aby se právě tyto hodinky dočkaly dokonalého remaku. Šlo totiž o úžasný kus. I když jde o historický model, na ruce vůbec nepůsobí staře. Je to retro v tom nejlepším slova smyslu. Koupil si je i můj kolega, který v Carollinu prodává hodinky už šestnáct let. Když si je poprvé nasadil na ruku, rozzářily se mu oči a řekl: taková věc už nebude.