Česká stopa v Kataru. Dagmar Štěpánová navrhla dvě bistra na přání manželky emíra

Minulý rok v lednu přistál v doručené poště pražského studia Formafatal mail s předmětem: Cooperation request. Poslal ho jistý Laurent Cartier z katarské adresy, což už samo o sobě znělo dost zajímavě. Dagmar Štěpánová, zakladatelka a srdce celého ateliéru, byla zrovna v Kostarice a zprávu si přečetla až s několikahodinovým odstupem. Stálo v ní, že se Její Excelenci šejce Džavaher líbí jejich práce a jestli by neměli zájem vytvořit pro ně design dvou kiosků. Nic víc. "Hned jsem začala na internetu hledat, kdo ta šejka je, a ukázalo se, že jde o první manželku současného vládce Kataru emíra Tamíma ibn Hamada Al Sáního! I když jsme o té zakázce nevěděli skoro nic, nechtěli jsme ji odmítnout," vzpomíná architektka. "Bylo to celé naprosto neuvěřitelné."

Sedíme v jejím ateliéru v Nuslích, v malém domku s pavlačí ve vnitrobloku mezi činžáky. Všude kolem jsou různé předměty, které dobře znám z jejich realizací. Stará školní kožená žíněnka, pletivo vyplétané různými pruhy látek, nespočet vzorků, kovových plátů, zrcadla, knihy a také nástěnka plná skic na pauzáku. "Pořád si něco kreslím, črtám. A tady to je jeden z detailů, který jsme použili pro katarský návrh," ukazuje na kresbu reliéfního ornamentu, který viděla v Muzeu islámského umění v Dauhá.

Svým nadšením vás snadno nakazí. Mluví soustředěně, směje se a zároveň zuřivě gestikuluje, a když dojde na návrhy, které v jejím studiu vytvořili, vášnivě popisuje i ty nejmenší detaily. Třeba během vyprávění o své nejoblíbenější realizaci − pro českého podnikatele Filipa Žáka a jeho kostarický resort Art Villas navrhli jeden dům a interiéry dalších dvou staveb v areálu. Tamější přírodu si zamilovala, i proto si pár metrů od vstupní brány koupila protější pozemek s neuvěřitelným výhledem na oceán. Vůně, zvuky, divoká džungle, věříte jí každé slovo, jako kdybyste tam byli s ní.

Tajemný Blízký východ

Dagmar zbožňuje Jižní a Střední Ameriku, odkud pocházejí i její oblíbení architekti a kde chce v budoucnu mít pobočku svého ateliéru. Ano, přímo na tom pozemku s dokonalým výhledem. Jednoduchá "bouda", jak jí přezdívá, bude stát trochu stranou, aby měla klid na práci. Přímo na hraně svahu, který v jednom okamžiku prudce padá dolů, plánuje postavit odvážně vystupující designové bydlení k pronájmu. Nikdy předtím by ji prý ani nenapadlo, že by navrhovala něco v oblasti Blízkého východu. V Asii ještě možná, ale s arabskou kulturou se až do té chvíle blíž neseznámila.

Interiéry z dílny Formafatal většinou poznáte. A to i přesto, že téměř všechen nábytek je navrhovaný a vyráběný na míru konkrétnímu místu. Jsou propracované do posledního zákoutí, na druhý pohled v nich najdete řadu symbolik, nechybí výrazné barvy, jsou vyladěné do souznících tónů a jdou úplně jiným směrem než v posledních letech tolik oblíbený skandinávský minimalismus. Nejspíš i proto studio sbírá jedno ocenění za druhým. Naposledy odborníky upoutal nový pražský vinný bar Autentista na Starém Městě, předtím to byl Moon Club v Dlouhé, rezidenční bydlení v loftu Na Hřebenkách… A také argentinská restaurace Gran Fierro. A právě ta je zavála až do Dauhá.

Se zapálením jí vlastním se ale do akce Katar spolu s Martinou Homolkovou pustily. S Laurentem si ještě rychle vyměnili pár mailů a ani ne za měsíc už spolu s dalším kolegou Janem Roučkou, který je jediným mužem pracujícím ve studiu, seděli v letadle. Až po příletu se dozvěděli, že budou navrhovat interiéry dvou malých bister s nerezovými stropy stojících v prosklených minimalistických kvádrech na severu a jihu rozlehlého areálu nového Národního muzea. Nic lehkého, zvlášť když se zhruba na čtyřicet metrů čtverečních mělo dostat dvacet pohodlných míst k sezení a bar. A také jim řekli, že dorazí ještě jeden tým designérů působících v Indii. Kdo z nich připraví lepší návrh, prý zakázku získá. Takže šlo v podstatě o vyzvanou soutěž. Čekalo je navíc setkání přímo se šejkou Džavaher.

O úchvatné budově Národního muzea Kataru jste už nejspíš slyšeli. Nebo jste ji alespoň viděli na fotkách. Je jako pouštní růže vznášející se na dohled od místního skylinu. Navrhl ji slavný architekt Jean Nouvel, který si s proplétáním obřích disků dokonale vyhrál. A její stavba vyšla na více než 400 milionů eur.

Pravidla etikety

Když designéři čekali na setkání se šejkou, bylo jasné, že jedni musí jít jako první. "Druhému týmu se moc nechtělo, tak jsem řekla: Jasně, půjdeme my. Oni si nás vybrali, tak se přece nebylo čeho bát," vypráví Dagmar. O pár minut později už seděla vedle šejky, která jí vysvětlovala, proč kontaktovali právě je.

"Má nespočet knih o umění, designu a architektuře. A v jedné z nich narazila na fotky z Gran Fierra. Líbil se jí moderní, lehce industriální interiér v našem podání, použití barev a materiálů. Chtěla nám ukázat dosavadní návrhy pro bistra, které ji nezaujaly, i realizace, které ji nějakým způsobem oslovily. Její asistentce se ale nepodařilo připojit k tiskárně, tak nám vše ukazovala přímo na svém telefonu. Musela jsem si k ní přisednout blíž a rovnou jsem jí na svém telefonu odprezentovala práci našeho studia," popisuje průběh schůzky. Pravidla etikety šla trochu stranou, navzdory Laurentovi, který při pohledu na švitořící ženy nad obrazovkami mobilů jen obracel oči v sloup.

Nadšení a energie české architektky šejku zaujaly. Původně týmy měly na přípravu návrhu, včetně rozpisu konkrétních materiálů a rozpočtu, pouhé dva týdny. Český tým ale nakonec vybojoval týden navíc. Ještě rychle před odletem potřebovali nasát co nejvíce z místní kultury a způsobu života, stejně jako to dělají na všech místech, kde mají navrhovat. Vypravili se proto i na místní tradiční trh − souk −, četli dějiny, pozorovali lidi, hledali předměty a symboly země, které by mohli posléze vtisknout do návrhů. Dagmar si všechno skicovala a zapisovala.

Po návratu do Česka se hned pustili do práce, objížděli obchody, prodejce i provaznictví, aby našli ty nejzajímavější materiály, které do kiosků dokonale zapadnou. Nakonec odevzdali precizně vypracovanou studii a vizualizace, které představovaly moderní bistra s odkazem na tradice. Ať už to byl ostrý tvar zobáčku konvičky na kávu, který pokryl celou stěnu, ozdoby na baru připomínající perly, hlavní zdroj obživy Katařanů, než zjistili, že jejich země skrývá bohaté zásoby ropy a zemního plynu, nebo barvy evokující západ slunce nad zálivem či všechny odstíny pouště. Aby na místě zanechali českou stopu, vybavili bistra židlemi Ton.

Nikdo se jim ale dlouho neozval, až se Dagmar s kolegy rozhodla, že se Laurentovi připomenou sami. Pak přišla odpověď, že si šejka bohužel vybrala druhý tým. O pár dní později ale telefonoval přímo Laurent. "Vůbec nevíme, co se stalo, ale řekl mi, že si nakonec vybrali náš projekt. A tak se rozběhlo nekonečné kolečko přeposílání smluv, dokumentů i vzorků přes FedEx. Vedle toho se Jan pustil do prováděcího projektu, ke kterému jsme z jejich strany s velkými obtížemi získávali potřebné podklady. Samotnou realizaci si už zajišťují sami. Bistra mají nejen dva různé stavbyvedoucí, budou mít také odlišné pronajímatele. Hotovo by měli mít na konci roku," doplňuje s tím, že je v Dauhá podle smlouvy čekají ještě dva kontrolní dny.

Vinohrady, Pankrác, Srí Lanka

V současné chvíli ve Formafatal pracují hned na několika projektech, většina z nich je v Česku: nová restaurace Gran Fierro, která se stěhuje do Myslíkovy ulice, kavárna a spa v kancelářské budově Main Point Pankrác, rekonstrukce pavlačového činžáku na Valdštejnském náměstí nebo eklektický byt ve Slezské ulici na Vinohradech s elegantním nábytkem a lehce odvážnou barevností. Před pár dny mimochodem finišovali přestavbu interiéru rodinného domu režiséra Jana Hřebejka. Jedná se o terasovitou stavbu mezi řadovými domky, která ukrývá romantickou zahradu. "Majitelé jsou hodně kreativní lidé, proto jsme společně vytvořili osobitý hravý prostor plný odvážných barev, doplněný nejrůznějšími materiály a ikonickými nebo vintage doplňky," prozrazuje Dagmar. A prozrazuje ještě jeden nový projekt − nedávno ji oslovil byznysmen Václav Dejčmar, aby navrhla interiér jeho secesní vily na Vinohradech.

Mezi vizualizacemi má ještě dva projekty, jejichž rozjezd se kvůli pandemii pozastavil. Prvním je vzdušný světlý interiér vily na Sardinii. Leží přímo u pláže a majitel ji chce připravit primárně k pronájmu. Tím druhým je rozsáhlá spolupráce na hotelovém resortu na Srí Lance, za kterým stojí česká společnost Wednesday Morning Investment. Některé z apartmánů nabízí i jako investiční příležitost. "Jsou to nadšenci a já jim hrozně fandím. Nejdříve nás oslovili jen kvůli návrhu jednotlivých pokojů, po několika setkáních to ale vypadá, že bychom mohli připravovat veškeré interiéry komplexu, včetně restaurace, lobby nebo spa," vypočítává s tím, že podle posledních informací finalizují výběr pozemku.

S rostoucí poptávkou po jejich práci ve světě si v rámci osmičlenného týmu už přerozdělují, kdo kam na stavby bude létat. "Jan Roučka se postará o Katar, Katarína Varsová plánuje cesty na Srí Lanku a já budu samozřejmě na Kostarice, kam za mnou budou jezdit Martina, Dana a Iveta!" směje se a už se nemůže dočkat, až bude znovu stát uprostřed svého kousku té nejzelenější džungle.