Keramický designér Milan Pekař tvoří unikátní glazury, které mají kořeny až v Mezopotámii

Keramika se těší čím dál tím větší oblibě a díky tomu dostává větší prostor v galeriích i na pultech obchodů. Milan Pekař používá jedinečnou metodu krystalické glazury, která činí jeho výtvory nepřehlédnutelnými, a je dokladem precizně zvládnutého řemesla. Tento postup má své kořeny až v Mezopotámii. Nanáší se při něm směs ingrediencí keramické glazury na vázu a vypaluje při vysokých teplotách.

Střídání extrémních teplot, vysokých i nízkých, má za následek vytvoření jakýchsi krystalů na povrchu vázy. Vzhledem k chemickým reakcím, které jsou přirozenou součástí procesu, je každý výrobek unikátní a není možné vytvořit dva stejné kusy. Pekař absolvoval UMPRUM a studijní pobyt v Helsinkách. Po studiích působil jako asistent designera a profesora Maxima Velčovského; v roce 2011 se sám stal docentem.

Prodejte se ve dvou větách, Milane!
Hodně barev za rozumný peníze, a jsem čistotný.

Proč jste se stal umělcem/designérem?
Chtěl jsem být archeologem, ale to nevyšlo, a keramika mi přišla jako nejbližší možný obor.

Jak vypadá váš běžný den?
Dopoledne jsem na UMPRUM, kde učím. Později odpoledne u sebe v ateliéru a v noci píšu e-maily.

Čím se inspirujete?
V podstatě čímkoliv z dvacetišestitísicové historie keramiky. Je to obrovská databáze, ze které se dá brát a stále je zde obrovský prostor k jejímu rozvíjení.

Bez čeho se neobejdete?
Bez kafe a jídla, jsem věčně hladový.

Váš oblíbený tuzemský a světový umělec / designér?
Z tuzemských umělců bych vybral Karla Malicha - mám rád, jak o své tvorbě přemýšlel a mluvil. Ze zahraničních Graysona Perryho, kromě jeho keramiky obdivuji jeho zájem o sociální témata i to, jak je schopný srozumitelně
komunikovat se širokou veřejností. A hlavně to, že se z něj nikdy nestal umělecký snob.

Váš oblíbený umělecký směr?
Na umělecké směry moc nevěřím, ale pokud mě někdo z odstupem času do nějakého přiřadí, tak to asi bude ten můj oblíbený. Jen doufám, že to nebude postkeramika.

Co pro vás znamená umění a jaký má smysl?
Umění je, když se něčím intenzivně zabýváte a děláte to o dost líp než většina ostatních. Pak to má smysl. Já sám mám někdy trochu problém přesvědčit se, že to má smysl, tak se snažím najít většině svých objektů i nějakou užitou funkci. Ale nejsem na to zrovna hrdý.

Kdy a kde se vám nejlépe tvoří?
U mě v ateliéru, mám tam klid a všechno na svém místě.

Váš dosavadní největší úspěch?
Nedávno se mi povedla namíchat opravdu moc pěkná modrá matná glazura.

Co pro vás znamenají peníze?
Za peníze si kupuju zvířátka a bonbony.

Existuje nějaký projekt, který byste rád uskutečnil a ještě se tak nestalo?
Mám docela štěstí že si můžu dělat, co chci. Takže mě většinou limituje jen můj čas. Vzhledem k tomu, že často zkouším spoustu napůl domyšlených projektů, které často nikam nevedou, tak o téhle otázce raději vůbec nebudu přemýšlet.

Co vás baví na vaší práci?
Rád pracuji s hlínou, protože se s ní dá tvořit velice rychle a jednoduše, ale na druhou stranu z ní můžete vytvářet velice složitá a sofistikovaná díla jak po umělecké, tak i řemeslné stránce.

Jak byste popsal váš styl? A jak se vyvíjel?
Často se pohybuji mezi designem, uměním a vědou a jsem schopen tyhle věci poměrně lehce propojovat. V poslední čím dál víc pracuji i na větších a volnějších objektech.

Porcelán, nebo keramika?
Pracuji úplně ve stejné míře s obojím. Každý materiál má svoje uplatnění. Porcelán býval záhadný a nedostatkový, to už ale hodně dlouho neplatí. Vlastně je fajn, že se ho tahle aura pořád drží.

Čínský porcelán, nebo keramika z Kožlan?
Tohle není fair play. Kožlanská keramika rozhodně patří k tomu lepšímu, co v Čechách vzniklo, ale proti celé Číně to nevyhrají.

Moderní postupy, nebo tradice?
Rozhodně obojí - jedno navazuje na druhé. Moderními postupy se dají zdokonalit tradiční postupy. Myslím, že často zapomínáme na to, jak důležitý je kontinuální vývoj a předávání vědomostí.