Principál novocirkusového souboru La Putyka má za sebou náročný půlrok. Jen co se oklepal z vleklé nemoci, přišla koronakrize, jeho divadlo se zavřelo a on začal horečně vymýšlet, jak ho udržet při životě. Muž, který stál u startu vlny zájmu o nový cirkus v Česku, musel začít rychle vymýšlet nové věci. A do toho znovu začít trénovat. Takže se samozřejmě scházíme v prostoru Jatka78, kde má jeho La Putyka základnu. Rosťa se trpělivě fotí na trampolíně a vedle toho plynule vymýšlí hned další projekty a snaží se zorganizovat si schůzky na další dny. Na nás si vyblokoval dvě hodiny v pátek dopoledne a už u focení je jasné, že je chce vyčerpat do poslední minuty. Je uvolněný, zároveň absolutně soustředěný a rozhodně velmi činorodý. Takže jdeme hned na věc.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Ale 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Dobře, jsem právě po ranním tréninku, po roce a půl se vracím do kondice. A snažím se mentálně připravit na to, co nás čeká, což budou dost těžké měsíce.

2. Jak korona ovlivnila váš život a práci?

Pořád ještě ovlivňuje. Myslím, že především naši branži, ale i celou společnost čekají dost nestabilní měsíce. Bude to dost náročné, člověk musí být připraven na spoustu alternativ. Nejen verze jedna, dva, tři, čtyři, ale ke každé ještě a, b, c, d. Budeme se z toho dostávat tak do podzimu 2021, možná do jara 2022.

3. Na čem momentálně pracujete?

Na sobě. Snažím se být připravený. Mně teď ten půlrok sebral hodně sil, ale celá company ukázala velkou sílu. Dokonce nám chodí maily od lidí z Cirquu de Soleil, že se dozvěděli, že pořád tvoříme a zda pro ně nemáme práci. Takže já jsem teď skutečně ve stavu, kdy k jednomu představení mám tři varianty.

4. Kdy jste se naposledy bál?

Strach jsem pocítil včera, když jsem viděl svého patnáctiletého syna skákat na trampolíně. On skáče vrcholově a tam už se skáčou strašně těžké věci do velkých výšek, takže tam jsem měl strach. A pak jsem měl strach v březnu, kdy se vyhlásila karanténa. To jsem viděl své rodiče, kteří už toho zažili hodně, tátovi je přes sedmdesát, a v očích měli strach. Je to pro ně dost nekomfortní období a dost těžko se v tom orientují. Z toho na mě padl strach taky.

5. Mluvil jste na jaře o svých zdravotních problémech, do kterých vás přivedlo pracovní vypětí, naučil jste se zvolnit?

Musel jsem. Teď mi dělali nějaké testy a říkali: Tak, pane Novák, váš věk je sice čtyřicet let, ale váš metabolický věk je… a já čekal něco jako pětatřicet, hahaha. A oni: Padesát pět let. Ty vole! Takže se snažím zpomalit. Zjistil jsem třeba, že kniha, papír a tužka jsou věci, které mě dokážou zpomalit.

6. Co jste se během posledního roku naučil?

Pokoře. Ještě větší pokoře.

7. Cítíte se víc jako umělec, nebo jako principál?

Od břemene vedení divadla jsem se teď posunul k umělecké práci. Hodně mě nakopla spolupráce s Viktorem Taušem. Díky tomu jsme hráli hodně i v karanténě, dělali představení o dvou lidech, jezdili po vesnicích, kde jsme hráli pro lidi na dvorcích, hráli jsme na Sněžce pro toho člověka na Poštovně. Opustili jsme komfortní zóny světel, zvuku a pódia a to mi dalo strašný impulz k tvorbě.

8. Jste z rodiny, která byla světská, což byl vždy okraj společnosti. Dnes jsou ale artisté bráni jako umělci. Co se změnilo?

Já si to nemyslím. Světští, jak já je znám, tedy kolotočáři, tradiční cirkusáci a tak dál, jsou podle mě pořád tam, kde byli, protože strašně těžko vykročí z té přednastavené cesty, kterou mají po generace. Pro ně není důležité jít studovat, pro ně je důležité co nejrychleji se zapojit do rodinného byznysu. Tradiční cirkusy tu vypadají, jak vypadají. Děti je sice mají rády, i když vlastně nevím proč, a dospělí na to spíše nadávají. Kvalitní cirkusy jsou tu tak dva až tři. Ano, pak je tu na druhé straně Cirque de Soleil, který je slavný po celé planetě, ale to nemá s tradiční cirkusovou formou mnoho společného. Jeho zakladatel Guy Laliberté byl skvělý byznysmen, který přišel v pravou chvíli se správným nápadem: všichni gymnasté, kteří byli pod třetím místem na olympijských hrách, by se dali využít, protože jsou vlastně skvělí akrobati. Takže vezme hrazdaře, který to dělá od tří let, ale ve sportu už nic nedokáže, hrazdu dá do dvaceti metrů, udělá k tomu hezkou hudbu a kostýmy a je to. Ale pro mě to s cirkusovým uměním má jen málo společného. Vedle toho máš pak pořád na matějské ty lidi u kolotočů v ošoupaných džínách. Pokud se kouká na něco jinak, pak ne na světské, ale na zábavu.

9. Kdy jste pochopil, že chcete být "cirkusák"?

Když jsme si s bráchou v předsíni hráli na akrobaty. To mi bylo tak sedm. Ale pravda je, že já to do osmnácti nenáviděl. Styděl jsem se, neuměl jsem na nic hrát, neuměl jsem zpívat, tančit. Takže jsem se věnoval sportu. Pak se to v osmnácti zlomilo. Rozhodl jsem se, že budu herec. Ale ne tak, že budu hrát a po večerech dělat v baru. Takže jsem se na to soustředil, hrál jsem všechno a všude. Velká škola byly třeba zahraniční reklamy koncem devadesátých let, velké štáby, o kterých si tady tehdy mohli lidi nechat zdát. Ale pak jsem zjistil v divadlech, ve kterých jsem působil, ať už to bylo ABC, nebo Národní, že jde často o ego jednotlivce, ne o kolektiv. Že na pódiu je sice třicet herců, ale hrají jen kolem jednoho. A začalo mi to vadit. V tomhle je nový cirkus skvělý, všichni jsou jeden tým. Ono to zní pateticky, ale tak to je. Všichni jsme na sobě závislí a nikdo neřeší, kdo jde na děkovačku první a kdo poslední.

10. Jakou máte díky téhle práci schopnost, kterou jiní nemají?

Velmi rychle reagovat a dokázat se adaptovat. Cirkus je o rychlé adaptační době fyzicky, ale i psychicky.

11. Jak vypadá váš běžný den?

To je tak chaotické, to se nedá zapsat. Díky své ADHD diagnóze nenávidím diáře, ale zároveň si musím do dne vkládat pravidelné věci.

Své diagnóze ADHD, tedy zjednodušeně poruše soustředění, věnoval Novák celé jedno představení.

12. Nový cirkus dneska prožívá určitou renesanci. Jak těžké je přinést do žánru něco nového?

Existuje krásná kniha, kterou vydal Taschen, takováhle bichle, která popisuje historii amerického cirkusu, která to mapuje od konce devatenáctého století až do osmdesátých let. A tam jsou strašně zajímavé věci, které dneska nikdo nedělá a lidi se je snaží znovu objevovat. Je to někdy neuvěřitelné. Třeba "ceiling walking", zrcadlo na stropě. A po něm chodili bez jištění! Dneska si lidi lámou hlavu, jak to tehdy mohli dělat. Stejně tak měli kouzelníci už tehdy neuvěřitelné iluze. Mnoho věcí už bylo objevených v minulosti a buď se k nim můžeš vracet, nebo zkoušíš výš a dál a udivuješ lidi možnostmi lidského těla. Ale za mě je daleko zajímavější zavřít se s jednou malou kuličkou na dva roky a vymyslet představení jen s tou kuličkou. U jednoho stolu třeba pro pár lidí. To mě fascinuje − to hledání možností vyjádření. Třeba jako na Letní Letné sledovat rozdíly mezi francouzskou scénou, skandinávskou nebo třeba kanadskou a australskou. U těch dvou posledních je strašně vidět vliv škol, které tam mají. Mají dokonalou techniku, kterou ještě dokážou zabalit do takového zajímavého punku. A už v tom je velikánský rozdíl. Když se podíváte třeba na Cirque Alfonse, to je vysoká akrobacie a každé tři minuty nové číslo, a vedle toho třeba představení jiného souboru, kde je kůň, kterému lidé možná ani nebudou rozumět, pokud nezapojí fantazii a nehledají metafory.

Cirque Alfonse měli na tradičním festivalu nového cirkusu Letní Letná mimo jiné legendární představení Barbu, jedno z nejrychleji vyprodaných v rámci celého festivalu.

13. Čeho si na představení ceníte více − technické náročnosti, nebo "umělecké stránky"?

Atmosféry. Když přijdeš do divadla do prostoru, kde je zatažená opona. Když přijdeš do šapita a už jen to dělá atmosféru. Skvělý je, když má soubor vlastní šapito dotažené speciálně pro sebe. Třeba Cirque Trottola měl loni představení, ve kterém najednou vyjel z podlahy zvon. A to si říkáš: No, do prdele! Tohle představení loni na náplavce v rámci festivalu Arena mi úplně vyrazilo dech. Vytáhnout dvoutunový zvon z jeviště, které ti opticky připadá na zemi, než ti dojde, že jsi šel do hlediště po několika schodech nahoru.

Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Foto: Alexander Dobrovodský

14. Do kolika let si myslíte, že dokážete hrát?

U mě je výhoda, že můžu hrát i normální divadlo. U akrobatů je to blbé. Mám jeden projekt, který jsem nazval Ages, kde jsem si začal klást otázky, kde jsou vlastně staří akrobaté a že by mě zajímalo dostat je na pódium, i kdyby měli jen vyprávět.

15. Co vás nejvíc ovlivnilo?

Asi Ypsilonka z tátovy strany a loutkové divadlo z máminy. A pak můj vedoucí ročníku Josef Krofta. A hrozně moc souborů i lidí později.

16. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Můj sen vždycky byl dělat s Timem Burtonem. Takže bych asi chtěl být v nějakém jeho filmu. Nebo ve filmu Miloše Formana.

17. Je nějaký trik, na který byste si netroufl?

Všechny.

18. Během karantény jste byli jedni z prvních, kteří tlačili na streamování představení, bavilo vás to?

To byla jediná šance, jak být kreativní. Vyzvali jsem umělce, aby nám natočili doma nějaké krátké super akrobatické číslo. A sešlo se nám tři sta videí! I od lidí, kteří deset let hráli pro Cirque de Soleil. Děkovali nám, že je udržujeme aktivní. Spojili jsme se s artisty ze Rwandy, volám jim a oni, že jsou taky v karanténě, a natočili úžasná videa. Bylo to skvělé a chceme s tím nějak pokračovat. Musíme být připraveni na všechno. Ale nejdivnější bylo, když jsme se po streamovaném představení klaněli prázdnému publiku. To pro mě byl naprosto symptomatický bod celé koronakrize. Hrozně divný pocit.

19. Jak moc trénujete?

Čtrnáct dní každý den. Ale předtím rok a půl vůbec.

Novák byl dlouho odstaven kvůli záhadné nemoci, která nakonec skončila vyoperováním mandlí.

20. Co vás žene?

To nevím. Hlava. Určitě to někdy byla ambice a určitě někdy ješitnost. Ale většinou to byla touha dělat věci svobodně a dobře.

21. Co je podle vás největší předností nového cirkusu?

Je to o kolektivu a je to opravdové. Jsou tam skutečné emoce. Diváci se bojí nebo leknou, pobaví se a dojmou.

22. A jeho největší slabina?

Je to specificky český problém. Ale tím, že jsme podporováni magistrátem, musíme vygenerovat každý rok jednu premiéru. Soubory venku připravují dva roky představení a pak s ním dva roky jezdí. A mají maximálně dvě představení. U nás dvě největší novocirkusové company, Losers a my, mají na repertoáru jedenáct, dvanáct představení! My jsme jako normální divadlo. Což je pošahané.

23. Herci/akrobaté jsou na sobě závislí, jde jim společně o zdraví. Myslíte, že mají lepší vztahy než herci z běžného divadla?

Herci z normálních divadel, když přijdou do novocirkusového souboru, což se děje, jsou překvapení, jak rozdílná atmosféra to je.

24. Co vás znervózňuje?

Hodně mě znervózňuje téma smrti. Během karantény jsme měli tři úmrtí v rodině a jedno v souboru.

25. Když se nyní podíváte na představení La Putyka, které jste dělal se Skutrem, udělal byste na něm dnes něco jinak?

Ne! To byla taková euforie to tvořit, nikdo od nás nic neočekával.

První legendární představení La Putyky, po kterém má soubor jméno.

26. Jak je na tom česká akrobatická škola v porovnání se světem?

Skvěle. Nejsme na tom technicky tak dobře jako světová špička, ale když přijedou lidi ze zahraničí, obdivují svobodu, se kterou přistupujeme k tvorbě. Většinou slyším: To je neuvěřitelné, co ve vašich podmínkách děláte. Sice jste se u toho desetkrát málem zabili… Máte tam něco, co my nemáme. My totiž nemáme pravidla, která se v cizině učí v artistických školách, ale jsme blíže divadlu.

Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Foto: Alexander Dobrovodský

27. Je nějaké číslo, které jste viděl v novém cirkusu a řekl si "tohle už je moc"?

Někdy jsem si spíš říkal: Není to zbytečné? Proč má někdo z teeterboardu na chůdách skákat trojité salto? Říkám si, že už je jedno, jestli je to dvojité, nebo trojité salto, divák to stejně nespočítá. To už je to "výš a dál" a to mě moc nebaví.

Teeterboard je klasická "skákací lavice", jedna ze základních pomůcek akrobatů.

28. Kde jsou hranice lidského těla?

Myslím, že nejsou. Teď jsem viděl video, kam se posunul freediving za posledních dvacet let. Do toho skákají lidi z vesmíru…

29. Co je smysl života?

Na to budeme hledat odpověď celý život. Pro mě to v tuto chvíli je: Život − žít, prožít, užít.

30. Nikdy jste nechtěl divadlo, nakonec máte Jatka78, vlastní divadelní scénu − jak moc vás to stresuje?

Hodně. Musíš sem dostat diváky, staráš se o psychickou a fyzickou pohodu herců…

31. Jak moc musí být po vašem?

Jsem tvrdohlavý, ale už umím ustoupit spíš, než jsem uměl třeba před deseti lety. Ale není to se mnou jednoduché.

32. Kdo byl první novocirkusák v Čechách?

Voskovec a Werich 1923−1926. To byli geniální klauni. Kdybys to vzal a udělal to teď, je to nejlepší novocirkusové představení v Evropě.

33. Byl byste radši nejlepší nebo nejoblíbenější akrobat na světě?

Ani jedno. Jak slyším slovo "nej", tak v tom cítím něco negativního.

34. Co je podle vás vrchol showbyznysu v Česku?

Leoš Mareš.

35. Je větší zábava s Rosťou Novákem v roce 2020, nebo 2000?

Na to nevím, jak odpovědět.

36. Co jste si naposled zpíval nahlas?

Já se snažím zpívat nahlas často, ale mám to doma zakázané.

37. Jakou aplikaci v mobilu používáte nejčastěji?

E-mailovou.

38. A jakou používáte nejméně rád?

Kalendář.

39. Co je váš dosavadní největší úspěch?

Že vychováváme se ženou tři děti a ty nás pořád respektují jako své rodiče.

40. Čím jste si stoprocentně jistý, že neumíte?

Takových věcí je.

Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Foto: Alexander Dobrovodský

41. Jste hrdina filmu Na Hromnice o den více a budete žít znovu a znovu jediný den. Který byste si ze svého života vybral?

Den, kdy mám všechny lidi kolem sebe. Třeba oslava mých čtyřicátin.

42. Kdyby zvířata mohla mluvit, s kterým byste chtěl promluvit?

S naším psem, buldočkem Hugem.

43. Vedle koho byste chtěl sedět osm hodin v letadle?

Vedle Heatha Ledgera.

44. Můžete létat, ale pouze do maximální výšky 50 centimetrů nad povrchem, k čemu byste tuhle efektní dovednost využil?

K vydělávání peněz. Kouzlo, trik. Magie.

45. Čím jste nervoval své rodiče?

Vším. Díky své diagnóze jsem byl strašně živé dítě.

46. Co toužíte řídit?

Já bych chtěl umět jezdit na koni. Počítá se to jako řízení?

47. Jakou nejlepší radu v životě jste dostal a ignoroval?

Radu mého táty "Miluj divadlo v sobě, ne sebe na divadle". Tu jsem párkrát opustil a nemělo to blahodárné účinky na mě ani mé okolí.

48. Na co se nejraději díváte?

Na svoji rodinu.

49. Mluvíte s někým, kdo ví úplně všechno. Vy se ho můžete zeptat na jakoukoli jednu konkrétní věc. Na co se zeptáte?

Jak se má?

To je asi nejhůře investovaná otázka na světě. Ale Rosťa si za svojí odpovědí stál velmi pevně.

50. Kdybyste mohl udělat jednu věc pro svoji kariéru nebo kariéru svého souboru − jedno rozhodnutí. Co byste udělal?

Žádná vývojová fáze se nedá přeskočit.

51. Přemýšlel jste někdy, že byste žil a pracoval jinde než v Česku?

Přemýšlel. Na DAMU jsem chtěl ve třeťáku odjet do Montrealu studovat novocirkusovou školu, ale nakonec jsem neodjel. Nechtěl jsem přijít o kolektiv. A pak v roce 2005 nebo 2006 jsme jako rodina dostali lano do Cirquu de Soleil. Ale nevzal jsem to, místo toho jsem založil naši company.

52. Jak byste popsal svůj styl?

Nezařaditelný.

53. Kdybych nebyl principálem La Putyky, byl bych nejspíš…

Hercem druhořadých rolí.

Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Principál novocirkusového souboru La Putyka Rostislav Novák
Foto: Alexander Dobrovodský

54. Jaký vnější atribut podle vás nejlépe definuje vaši profesi?

Cylindr.

55. Kdy jste se naposledy popral?

Se synem Matyášem na zahradě.

56. Kdy jste se naposledy opil?

Určitě to bylo skvělý, protože já moc nepiju. Takže nepotřebuju moc. Ale asi na svoje čtyřicátiny loni před Vánoci.

57. Koho v českém showbyznysu nejvíc obdivujete?

Leoš Mareš to dělá dobře. Jakub Prachař podle mě všechno, co dělá, dělá super. A hodně mě baví Pohlreich nebo Roman Vaněk.

58. Na co se těšíte?

Až dokončíme scénář k našemu připravovanému filmu.

59. Co toužíte hrát a nikdy se vám to nepovedlo?

Já jsem obsazovaný do rolí zabijáků, úchyláků a v pohádkách jsem vždycky hloupý princ, takže by mi stačilo dostat se z téhle škatulky. Zrovna v pondělí jdu točit pro Netflix nějaký seriál norského zabijáka. A chtěl bych někdy hrát Hamleta.

60. Ze sta procent, kolik z vašeho úspěchu tvoří píle, kolik talent a kolik štěstí?

Talentu je tam nejméně.

61. Porsche, nebo Ferrari?

Porsche.

62. Džíny, nebo oblek?

Džíny.

63. Týden na pláži, nebo týden v New Yorku?

Týden na pláži v New Yorku.

64. Kam byste mě vzal na drink a co byste objednal?

Já se teď naučil pít gin tonic. A asi do Čili baru, takový malý bar u Staroměstského náměstí.

65. Co je váš největší hřích?

Jím sladký.

66. Jste zamilovaný?

Jsem. Kristina se jmenuje.