Náš rozhovor se rychle posouvá do lehce filozofické roviny:
"Kdo může s nějakou určitostí definovat, co to je umění?" "To nevím…" "Tak vidíte, proto nikoho neodsuzuju, každý si volí svou cestu sám a jen čas to prověří."
Malíř Jan Gemrot rád a hodně přemýšlí. O životě, o světě a všechny své otázky přenáší na plátno. A asi úspěšně, protože o jeho díla je takový zájem, že musel založit pořadník. Pokora a střízlivý přístup k životu jsou jasně patrné z každého jeho obrazu. Je vůdčí osobností české výtvarné scény, přitom skromně říká, že se jen snaží podat svědectví o své době.
V tomto vydání jsme zabrousili do nejrůznějších zákoutí světa umění, abychom vám přinesli příběhy těch, kteří ve svých oborech vynikají. Jako Marek Cpin, scénograf, který na divadelních prknech vytváří dokonalé výjevy. Ohromí vás jejich okázalost a ani by vás nenapadlo, že ve skutečnosti je Cpin introvert, který mluví tiše a rozvážně.
Oproti tomu Ondřej Klíma mluví rád a rád se nahlas směje. Nadšenec, který v devadesátých letech probíhal se sprejem v ruce tunely pražského metra, teď s investory, galeriemi i úřady vymýšlí legální projekty, jak dostat do ulic měst umění. Jako v případě plotu v Karlíně − na OSB desky dostal díla velkých jmen české fotografie a street artu a po dokončení stavby je v plánu charitativní dražba. Takže si můžete koupit Ivana Pinkavu nebo Michala Škapu a dát si je do zasedačky i na zahradu.
V neposlední řadě tu je talentovaná ilustrátorka Eliška Podzimková. Má hlavu plnou nápadů a neuvěřitelnou energii je uskutečňovat. Od vtipných dokreslovaných fotek na Instagramu se vydala na Island, který se jí stal předlohou pro snové vydání knihy Malý princ. Teď pracuje na animovaném seriálu pro onkologicky nemocné děti Plešouni − mezi něž před pár lety také patřila −, kterým chce novým pacientům a jejich nejbližším vysvětlit, co je v dalších měsících čeká, a snad jim prý tak dodá víc odvahy.
Jak říká Jan Gemrot, česká výtvarná scéna je skvělá. Tak dostaňme umění do svých každodenních životů, když máme tolik možností.
