Byly tři hodiny ráno, víkend. Venku vládla tma, a kdo se nevracel domů z večírku, spokojeně spal. U Miloše Svobody v tu chvíli zvonil budík. S tatínkem a dědečkem se zvedli z postelí, nasedli do auta a vyrazili z Prahy směr Buštěhrad. Jezdili na sběratelskou burzu a mířili tam velmi časně z prozaického důvodu: chtěli být mezi prvními, kdo si prohlédne nabízené artefakty. S baterkou v ruce pak procházeli mezi zaparkovanými auty prodejců a nahlíželi do jejich kufrů. "Mělo to neuvěřitelnou atmosféru a v devadesátých letech se tam dalo najít spoustu zajímavých hodinek, kapesních i náramkových," vzpomíná Svoboda na akci, na niž se navzdory brzkému vstávání s oblibou vracel.

Staré hodiny ho obklopovaly odmala. Když o prázdninách přespával u dědečka, který měl doma hodinářskou dílnu, rád se v ní motal. Dobře si vybavuje, jak voněla benzinem, i na chvíli, kdy lezl po kolenou na zemi a s magnetem v ruce hledal miniaturní součástku, která dědečkovi vyklouzla. "Dodnes mám před očima radostný výraz v jeho obličeji, když jsem zavolal: Mám!" říká. Noc co noc se z dílny každou hodinu rozeznělo odbíjení všech hodin, které měl dědeček Adolf zrovna v opravě. To dunění jeho vnuka fascinovalo. Ke kariéře sběratele byl takřka předurčen.

"Vintage hodinky pro mě mají svou tvář, srdce i duši," říká. "Tvář jim dává design ve formě tvaru a linií pouzdra, uspořádání číselníku, fontu číslic, typu ručiček a mnoha drobných detailů. Srdcem je stroj v podobě precizní, technicky dokonale jemné mechaniky. A u starých hodinek vstupuje do hry ještě jejich příběh, který do nich ukládá majitel v průběhu let." Proto jich Svoboda má zhruba stovku. Svou sbírku pravidelně obměňuje, snaží se neustále hledat co nejkvalitnější kousky.

Nejžádanější dvojice

Nadšenců jako on jsou po celém světě stovky. Trend sbírání vintage hodinek je poslední roky na vzestupu, velkou roli v tom hraje rozmach internetu, Instagramu, různých hodinářských fór a blogů. Významným faktorem byla i příznivá hospodářská si­tuace, kterou společnost až do nástupu pandemie dlouho zažívala a která v poslední dekádě umožnila šponovat sumy za prodeje hodinek. Ani nynější rekordy přitom nemusí být finální, záleží, jak se bude lidem dařit. "Zažívali jsme období, kdy lidé rychle bohatli. Ti movití pak pomáhali zvyšovat jak zájem o hodinky, tak i jejich cenu. Hodně z nich žije v Asii, kde v uplynulých dvaceti letech významně zbohatli," říká Klára Poláková, manažerka butiků Rolex a Patek Philippe. "Nemáme ani ponětí, kolik jsou schopni tito lidé utratit za hodinky. Ale většina z nich je méně zapálených pro samotnou hodinařinu, spíš chtějí vlastnit něco drahého a unikátního."

Takovou představu nejlépe splňují dvě nejluxusnější značky v hodinářském průmyslu: Patek Philippe a Rolex. V žebříčku nejdražších hodinek z aukcí okupují celou elitní desítku, Patek Philippe má sedm kousků a Rolex tři. Na prvním místě trůní Patek Philippe Grandmaster Chime ref. 6300A-010, hodinky s dvaceti komplikacemi, které se loni v rámci dobročinné dražby Only Watch prodaly za astronomických 718 milionů korun. Druhé jsou supersložité kapesní hodinky Henry Graves Supercomplication zhruba za 549 milionů korun od stejné značky a třetí pozici drží Rolex s modelem Daytona ref. 6239 za 406 milionů korun, který patřil herci Paulu Newmanovi. Všech deset největších transakcí proběhlo v posledních deseti letech.

Hodinky po celebritách jsou vůbec populárním zbožím. Za 84 milionů korun se prodaly Patek Philippe Eric Clapton ref. 2499/100, vyrobené na míru slavnému zpěvákovi a sběrateli vintage hodinek. Za Rolex GMT-Master, které nosil Marlon Brando ve filmu Apokalypsa, zaplatil loni úspěšný dražitel necelých 44 milionů korun. Ale miliony létají i za jiné značky. Hodinky Omega Seamaster Planet Ocean z bondovky Skyfall se v aukci vyšplhaly na 5,9 milionu. Pětadvacet let staré hodinky Lange 1 od A. Lange & Sohne vyšly minulý rok na dobročinné aukci na 1,1 milionu korun. A obří sumy padaly i za vintage kapesní hodinky od značek Breguet či Vacheron Constantin.

Noví majitelé kvůli diskrétnosti zůstávají zpravidla neznámí. "Aukce často probíhají přes prostředníka, protože se jich účastní lidé, kteří nemohou říct, že mají tolik peněz. Pocházejí z Macaa, Hongkongu, Číny… A tam je to citlivé téma," vysvětluje Poláková. Také v Česku je řada sběratelů starožitných hodinek, avšak ti nemohou svým jměním zahraničním kolegům konkurovat. "Obvykle kupují hodinky za cenu kolem 150 tisíc. Někdo sbírá určité značky, někdo jde po strojcích, někdo po komplikacích. Zabývá se tím dost lidí a často to dělají jako byznys, chtějí na tom spíš vydělat," podotýká Tomáš Schejbal, někdejší starožitník a nyní prodejce v pražském butiku Patek Philippe.

Tři kategorie úlovků

Miloš Svoboda vzpomíná, jak i s pomocí rodinného odkazu začal svou sbírku budovat už během studií na Rudolfinské akademii Asociace starožitníků, kde se i ve své absolventské práci věnoval historii švýcarských hodinářských firem. "V té době už jsem měl svou vlastní malou sbírku Primek a pár dalších švýcarských náramkových hodinek," vypráví.

Postupně ji pak rozšiřoval o další kousky, přičemž sbírá výhradně vintage náramkové hodinky s datem výroby nejpozději kolem roku 1980. Své úlovky řadí do tří kategorií: první jsou švýcarské hodinky ze 40. a 50. let, především značky Omega, Longines a IWC v ocelovém provedení a pouze s ukazatelem času a mechanickým manuálním nátahem. "Hodinky z té doby jsou nesmírně elegantní a velmi designově čisté. Spolu s precizním strojkem tvoří výjimečně charismatický celek," popisuje.

Druhou kategorií jsou sportovní chronografy ze 60. a 70. let, zejména modely od značky Heuer jako Autavia, Carrera a Monaco, které byly ve své době spojeny s automobilovými závody Le Mans či Carrera Panamericana. "Jsou pro mě symbolem nadčasového designu a špičkového švýcarského inženýrství. Kdykoliv je mám na ruce, cítím ve vzduchu vůni benzinu a mám chuť sešlápnout pedál až na podlahu," říká. Vlastní i hodinky Heuer Carrera ref. 7753 SN, které ve strhujícím filmu Le Mans '66 nosil Matt Damon. Poslední kategorii v jeho sbírce tvoří československé hodinky Prim, mezi nimiž má i model Orlík z roku 1965, vyrobený pro speciální jednotky československé armády. "Když si je nasadím, připadám si tak trochu jako český James Bond," usmívá se Svoboda.

Většinu hodinek má deponovaných v bance. Občas je vyvětrá a vezme na ruku, aby se "nadechly" a aby si s nimi udělal zase po čase radost. Nové modely se snaží přidávat zhruba jednou měsíčně. "Musím přiznat, že je to čím dál tím složitější. Opravdu původních originálních starých hodinek kvalitních švýcarských značek je méně a méně. Ale když už se to podaří, je to velká radost. Vždy si s původním majitelem rád povídám o historii hodinek, jaký měly osud, kdo je nosil, co všechno zažily. Každé hodinky v sobě nesou kus historie a mně dělá radost, že je mohu zachovat, uložit ve své sbírce, kde mohou vyprávět svůj příběh dalším generacím," líčí.

Potenciálním sběratelům by Svoboda radil řídit se podle věty, kterou kdysi v Ženevě slyšel od Jeana-Clauda Bivera. Současný šéf TAG Heuer tam tehdy prohlásil: "Nakupujte srdcem, očima a podle výše vašeho bankovního konta a nikdy nemůžete udělat velkou chybu." A Svoboda k tomu ještě přidává: Řiďte se historií hodinek, místem původu a stavem. "Důležité například je, zda mají původní, nepřetištěný číselník, zda nemají renovované pouzdro a v jakém stavu je jejich stroj. Zjednodušeně by se dalo říci, že čím jsou hodinky více původní a čím méně je do nich zasahováno, tím pro sběratele lépe," přibližuje Svoboda, který pracuje v aukční síni s výtvarným uměním.

Čím starší, tím lepší

Rozmachu vintage hodinek napomáhá i vlna nostalgie, která sahá daleko za hranice hodinek. Retro se vrací v gastronomii, módě a prostupuje i do technologií a hodinek. Slavné značky uvádějí reedice populárních modelů z historie v moderním provedení. Sběratelé archivních kousků však pochopitelně jdou raději přímo po originálech. "Vlna vintage se u mladé generace u nás obvykle projeví nejprve v oblečení," míní Tomáš Schejbal. "Ale už mám kolem sebe hodně mladých, kteří mají rádi značku Prim. Chtějí hodinky, které už kdysi někdo nosil, hodinky s příběhem."

Staré hodinky jsou vynikající investiční příležitostí, jejich cena s postupem času roste. A o čím vzácnější model se jedná, tím výrazněji se může zhodnotit. Proto se za hodinky Patek Philippe vyplácí tak obří sumy − vzniká jich jen omezené množství, tudíž jsou extrémně ceněnou komoditou. Platí, že čím starší jsou, tím jsou i vzácnější. Však i oblíbené řady Nautilus a Aquanaut se staly tak populárními, že jsou dnes dostupné jen ve velmi omezeném počtu.

"Patek má malou privátní výrobu, prakticky všechno vzniká ručně," připomíná Klára Poláková. "Jejich příběh je unikátní a o tom hodinařina má být. Předáváte emoci, vášeň. Často slýcháme příběhy týkající se starého světa, který bychom někdy rádi trochu vrátili zpět. A s hodinkami to můžeme udělat." A proto dnes čím dál víc sběratelů hledá ty nejvzácnější kousky − proti proudu času.