Tohle byl výjimečný rozhovor. Nejen proto, že šlo o první dvojrozhovor v dějinách 66 otázek, ani proto, že šlo o první rozhovor po Zoomu. Důvodem je hlavně to, že Pavel Baudiš a Eduard Kučera, zakladatelé společnosti Avast, jsou velmi chytří a zábavní společníci. Jejich vzájemné napojení je fascinující. Jen pro to napojení nesmíte použít slovo dynamika, jak se ukázalo velmi záhy. A také je dobré vyhýbat se při rozhovoru s nimi superlativům. Proč, to zjistíte také vzápětí. Na první pohled to vypadá, že Eduard Kučera je ten větší bonviván z dvojice a Pavel Baudiš ten přemýšlivější, ale ve skutečnosti jsou to zjevně dva komplexní světy, které se dokonale doplňují. Společně založili Avast v roce 1988, o deset let později absolvovali své první jednání se světem globálního kapitalismu a dnes jsou jednou z největších firem na antivirovou ochranu na světě. A i když už Avast neřídí, pořád do svých kanceláří v něm docházejí. Tedy teď právě ne, a dost se jim po tom stýská. Mimochodem, během rozhovoru úplně zapomenete na fakt, že mluvíte s kompletní pětinou deseti nejbohatších Čechů podle žebříčku Forbesu. Prostě mluvíte se dvěma příjemnými muži, kteří mají něco za sebou. A to něco se jim mimochodem dost povedlo.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Ale 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Kučera: Já se mám dobře.

Baudiš: Dobře, děkuji.

2. Jak dnes vypadá váš běžný den?

K.: No od té korony to vypadá trochu jako v důchodu. Nechodíme do práce, kam jsme chodili rádi, nikam moc nemůžeme, jsme doma. To je jako být penzista. Před smrtí.

B.: Mně to připadá, že je pořád sobota.

3. Kdy jste si poprvé uvědomili, že Avast by mohl být úspěšný?

B.: To asi nebyl jeden jediný okamžik. Spíš takové období, kdy se nám podařilo prosazovat se globálně. Začátek byl pomalejší, ale pak jsme najednou viděli, že by to mohlo vyjít. A taky to vyšlo.

4. Čeho se nejvíc bojíte?

K.: Já se nebojím ničeho. Ale musíme rozlišit strach a obavu. Já nemám strach z ničeho. Ale jednou jsem dělal rozhovor do Mladé fronty Dnes a tam ze mě ten redaktor dlouho nemohl vyrazit žádnou negativní odpověď. Až nakonec jsem řekl, že mám obavu z vlivu… nevím, jestli Číny nebo Ruska, na kyberprostor a oni z toho udělali titulek. Druhý den jsem potkal šéfredaktora a asi hodinu jsem na něj řval. Což já dělám zřídka.

B.: Že bych se něčeho vyloženě obával, to nemám.

5. Před čím se v životě chráníte − podle vás − nejlépe?

K.: Já se nechráním před ničím probůh… (smích) Pavle, ty se před něčím chráníš?

B.: Já moc nerozumím té otázce.

K.: Já si ani nepamatuju, že bych se chránil před nechtěným otěhotněním jako mladík.

B.: Nikdy se ti to nestalo.

K.: Ne, nikdy, protože jsem rozumný chlapec.

Otázka ukazuje dvě věci. Jednak, že oba spolu rádi mluví a jsou sehraní. A za druhé, že některé otázky budou chápat po svém.

6. Jak se podle vás změnily viry za dobu, co proti nim bojujete?

B.: Vyvíjí se podle toho, jak se vyvíjí technologie. Kdysi jsme měli jednoduché počítače s jednoduchým operačním systémem a bez propojení do sítí. Zajímavé je, že se změnilo zaměření. Dříve to byly výtvory mladých jinochů, kteří chtěli něčeho dosáhnout a šlo jim o patnáct minut slávy. Dnes je vývoj virů profesionální věc s cílem získat informace a vydělat na tom peníze.

K.: Co se týče technologické vyspělosti, jsou pořád dvě cesty. Tahle sofistikovaná a pak primitivní, která připomíná onu legendární anekdotu o albánském viru, který se šířil e-mailem. Bylo tam napsáno: Jsem chudý albánský student, neumím moc programovat, ale chtěl bych vás poprosit, abyste tenhle mail poslali dalším deseti lidem a pak si smazali alespoň deset souborů. Takhle funguje pořád ještě hodně virů, jen si to lidé neuvědomují.

7. Jaká podle vás panuje největší pověra o antivirové ochraně?

K.: Že není potřeba?

B.: Pak je tady pověra, která nás provází od samého začátku naší existence, a to je ta, že počítačové firmy zároveň viry vytváří. Což je samozřejmě úplný nesmysl.

8. Kolik podle vás má stát antivirová ochrana v poměru k ceně zařízení, které má chránit?

K.: Měla by být zadarmo. My to tak děláme a funguje to.

B.: Záleží na tom, co chráníte. Nejde jen o cenu zařízení, ale i o cenu chráněných dat. A když jsou na těch datech například závislé lidské životy v nemocnicích, tak je třeba investovat daleko víc.

9. Stát proti virům může být vnímáno buď jako boj proti nekonečnému přílivu lidí s kriminálními sklony, kteří na nás valí viry v nezastavitelném množství, nebo jako pragmatické zlepšování něčeho potřebného − stejně jako třeba přidávání pásů a airbagů do auta. Co z toho preferujete vy?

K.: Když jste mluvil o tom, jak se to na nás valí, tak jsem si představil šéfa mordparty, jak každé ráno říká: "To je zase mrtvol, co s tím budeme dělat?" To je přece normální práce a my už na to máme instituci, která má po světě téměř 1700 zaměstnanců. Navíc my už to ani neřídíme, takže já vstávám dobře. Každé ráno kolem deváté…

B.: Mě zase napadli hasiči, jak ráno přemýšlí, co budou hasit.

K.: A navíc hasič v Kalifornii nebo v Austrálii v době těch šílených požárů! Jsem teda zvědavý, co z tohohle uděláte za článek (smích).

10. Co jste se naučili za dobu v Avastu o lidech, kteří to s našimi počítači nemyslí dobře?

B.: Posledních asi dvacet let jde hlavně o peníze, takže jsou to profesionálové na lepší nebo horší úrovni, kteří se snaží dostat do počítačů. Pokud možno nenápadně.

11. Jak moc velkou roli hraje při výrobě virů technika a jak moc velkou roli psychologie?

B.: Psychologie je strašně důležitá. V každém operačním systému najdete nějaké díry, ale stejně tak efektivně se do nich můžete dostat metodami sociálního inženýrství a psychologie. A pokud je síť navržena špatně a každá sekretářka má přístup k celé síti, pak vám prostě stačí přesvědčit sekretářku, aby ťukla na přílohu.

K.: To je ten albánský vir, jak jsem o něm mluvil.

12. Během dvaceti let došlo k nebývalému rozvoji internetu a chytrých věcí. Myslíte, že se ochrana vyvíjí stejně rychle?

B.: Je to problém u lacinějších spotřebních věcí, které mohou být součástí toho, čemu se říká "internet věcí". V případě těchto výrobků jde o spotřební zboží, které se vyrábí rok a za rok už se o něj nikdo nestará, neudržuje se, na rozdíl třeba od operačních systémů v počítačích nebo v mobilech. Navíc, už když se navrhují, není u nich bezpečnost na prvním místě. Když tu věc používáte dva nebo tři roky, což může být případ třeba i hodně drahé televize, tak už není nikdo, kdo by to opravil. A když tu věc připojíte do domácí sítě, tak ta síť je pak právě přes tenhle přístroj poměrně snadno napadnutelná a útočník má najednou přístup úplně ke všemu. Takže ano, vývoj všech věcí jde kupředu daleko rychleji než jejich ochrana.

13. Vy sami máte doma chytrou síť?

K.: Samozřejmě. Dneska mi třeba telefonoval vysavač, tedy zprostředkovaně. Koupil jsem ho minulý týden, připojil do sítě a dnes jsem omylem zmáčkl tlačítko na telefonu. A hned mi volali, co že prý potřebuju. A já říkám: Co bych potřeboval? To vám možná telefonoval ten vysavač, že už něco udělal! Takových přístrojů má člověk doma čím dál víc. Já mám síť částečně řízenou a v ní průměrně 37 zařízení. A když ji vypnu a zapnu, tak mají obvykle jiné adresy, takže mám obsazených nějakých osmdesát nebo devadesát pozic, než to zase jednou za čas zresetuju. U většiny se snažím je pravidelně aktualizovat. Jak říkal Pavel, u mnohých to ale nejde.

14. Kdy jste naposledy stáli před nějakým problémem, o kterém jste si mysleli, že nejde vyřešit?

K.: My se jim vyhýbáme, takže před nimi ani nestojíme.

B.: Zmíním jedno arabské přísloví, které říká: Dvoje věci berme klidně, jednak ty, které se změnit dají, a pak ty, které se změnit nedají. Samozřejmě, může být problém, který nejde vyřešit, ale pak je lepší na něj zapomenout nebo se mu vyhnout…

K.: Anebo počkat, protože on se mnohdy vyřeší sám. Ostatně v matematice existoval dlouho jeden ze základních problémů − důkaz Velké Fermatovy věty. A já když jsem studoval, tak existovala kniha The Art Of Computer Programming, kterou napsal Donald Knuth. V prvním díle bylo vysvětlené, jaké jsou tam úkoly. Byly to úkoly na škále od nula, což bylo nejlehčí, do padesáti, to byl neřešitelný úkol. A mezi nimi bylo i "dokažte Velkou Fermatovu větu" a byla u toho hodnota padesát. No a po roce 2000 někdo Velkou Fermatovu větu dokázal a v posledním vydání Knuthovy knihy už není u tohohle úkolu hodnota padesát, ale čtyřicet pět. Takže vidíte, že všechno je relativní. Někdy stačí prostě počkat.

15. Pro běžného uživatele jsou antiviry nerozeznatelné. Proč by si podle vás měli pořídit právě Avast?

B.: Není to úplně jednoduché. Ale my jsme to vyřešili v době globální expanze tím, že jsme náš program dali zadarmo. Což uživatelé ocenili. Pak jsme pomocí dobrovolníků vytvářeli lokalizované verze. Takže jsme ho třeba přeložili do francouzštiny a najednou jsme byli jediný lokalizovaný antivir, navíc zdarma a kolem roku 2008 nebo 2009 jsme měli přes 70 procent trhu antivirů na domácích počítačích. Avast byl také jediný antivir, který s uživatelem hovořil. Nahlásil aktualizace i případné nalezení nějakého viru. To bylo takové zajímavé spojení s uživateli, které docela fungovalo.

16. Jakou knihu jste naposledy dočetli do konce?

K.: Dneska jsem našemu řediteli přinesl knihu, kterou jsem dočetl minulý týden. Je od novináře Dana Lyonse, který psal technologické rubriky velkých týdeníků a pak po padesátce nastoupil do start-upu, který měl ambice jít na burzu, což se nakonec povedlo. A on tam popisuje, jak ta instituce vypadá zevnitř. "Na odpis" se jmenuje a je to skvělá kniha. A teď jsem byl na horách, kde jsem přečetl pár povídek od Hrabala, k tomu se často vracím, to se dá číst furt.

B.: Já dočetl Zrádnou nahodilost od Taleba, to je zajímavá knížka.

K.: Ale to není krásná literatura.

B.: Ale to nebyl dotaz na krásnou literaturu.

K.: Ale je tam skvělá rada − nekoukejte se na kurz svých akcií často. Protože v 52 procentech případů dostanete pozitivní výsledek a ve 48 negativní. A každá negativní zpráva potřebuje být vyrovnána alespoň třemi pozitivními. To jsme říkali i našim zaměstnancům, když dostali zaměstnanecké opce: hlavně se na to nekoukejte moc často.

17. Jakou nejlepší radu jste v životě dostali?

K.: Já jsem dostal spoustu rad a většinou jsem se jimi řídil. A když ne, bylo to na moji zodpovědnost. Dobrou radu jsem si vzal z citátu Ivana Hlinky: "Hlavně se neposrat." A dobrá rada také určitě byla: "Co nemusíš dělat, to určitě nedělej."

B.: Já si asi na konkrétní radu nevzpomenu.

18. Jakou největší chybu jste v životě udělali?

K.: (smích) Bude to znít přehnaně a namyšleně, ale já jsem žádnou velkou chybu neudělal. Udělal jsem spoustu malých, ze kterých jsem se snažil poučit, což je to nejdůležitější.

B.: My jsme měli v byznysu velké štěstí. Jak na načasování, tak i na lidi, ale významné štěstí jsme měli v tom, že jsme se vyhnuli zásadním chybám. Dokonce když jsme v roce 2012 měli jít na burzu, tak jsme to stopli večer předtím. A zpětně se ukazuje, že to bylo dobře.

19. Trávili jste spolu pracovně hodně času, spolupracujete doteď. Jaká je vaše osobní dynamika?

K.: Já nevím, co je osobní dynamika. Já jsem v životě nepřečetl žádnou manažerskou příručku, takže tyhle termíny vůbec neznám. (smích) Jak jste to říkal? Dynamika? To vím, co je ve fyzice! Jinak ne. A rád bych řekl, že mi to nechybí. (smích)

Ano, na Eduarda Kučeru rozhodně nechoďte se slovem dynamika. Ani s ničím jiným, co se tváří chytře, ale není to úplně nejsofistikovanější.

20. S tím souvisí otázka − kdy jste se naposledy opravdu pohádali?

K.: My se nehádáme. To je oblíbená otázka a my na ni máme standardizovanou odpověď, že jsme se pohádali asi jen jednou. Já na Pavla řval a pak jsem se za to týden styděl.

B.: My jsme se dokázali na věcech, které byly důležité, vždycky dohodnout. Nakonec jsme zvolili řešení na základě argumentů. A teď se nehádáme vůbec, protože se poslední půlrok skoro nevidíme.

K.: Navíc jsme si práci vždycky bez nějakých velkých domluv dokázali rozdělit a respektovali jsme, co dělá ten druhý.

21. Kdy jste si naposledy zpívali nahlas a co to bylo?

K.: Já mám hudbu rád. Pouštím si ji často, a když u toho nikdo není, tak s tou hudbou i řvu. Nenazýval bych to zpěvem. A pak je mi jedno, jestli řvu jako Little Wing od Hendrixe nebo jako Larkin Poe.

B.: Já zpíval naposled minulý týden, když jsem hlídal vnučku.

K.: Jasně, to jsem dělal taky! Zpíval jsem: Houpy hou, krávy jdou. Ale tomu já říkám recitace, ne zpěv.

Larkin Poe je americká rootsrocková skupina, mají šest desek, a i když hrají klasický rock, jsou důkazem, že si Kučera udržuje přehled i o nových kapelách.

22. Kdo je nejpříjemnější člověk, kterého jste za dobu svého fungování v byznysu potkali?

K.: (smích) Já nevím, kam na ty otázky chodíte. My jsme internetová firma, takže nemáme klienty, za kterými bychom chodili. Nemáme žádné obchodní partnery, protože jsme si všechno dělali sami. Takže já mám tu výhodu, že můžu o všech těch bohatých byznysmenech, kteří jsou v těch nejrůznějších žebříčcích, říct, že je neznám. Ale příjemných lidí znám spoustu.

B.: S tím souhlasím, nemusí vyčnívat jen jeden.

K.: My nemáme ani moc rádi slovo nej. Třetí stupeň. V češtině je zajímavé, že máme tři stupně a ten nižší znamená často víc než ten vyšší. To si někdy zkuste. Třeba být starší je blbý, ale když jste starý, to už jste festovně starej. Bývaly doby, kdy jsem byl v místnosti nejstarší, pak jsem byl starší a teď už jsem jen starej… Takže v češtině dochází často k inverzi stupňování.

Ano, na tenhle problém narazíme během rozhovoru ještě párkrát a Kučera poměrně striktně, nicméně se smíchem, bude bazírovat na tom, že "nej" otázky nemá rád.

Eduard Kučera (vlevo) a Pavel Baudiš
Eduard Kučera (vlevo) a Pavel Baudiš
Foto: Alexander Dobrovodský

23. Co je podle vás next big thing?

B.: Tohle věštění většinou vypadalo jinak, než to nakonec dopadlo. Problém je, že jen extrapolujete, co je dneska, a přemýšlíte, co bude víc nebo méně. Ale skutečné skoky způsobují kvalitativní změny, jako třeba internet nebo mobilní telefony, což málokdo předvídal. Ale next big thing bude asi propojení stále většího množství přístrojů do sítě. A společnost na tom bude stále více závislá. Jen si představte, co by se stalo, kdyby během téhle pandemie nebyl internet nebo došlo k nějakému jeho velkému výpadku. To by společnost byla úplně vyřízená a odepsaná.

24. Sociální sítě − posouvají lidstvo, nebo ho zpomalují?

K.: To je hrob! Je to hrob demokracie a životů. Lidé neprožívají, ale sdílejí. Já to zažíval na koncertech, na vážné hudbě se to ještě neděje, ale už i na jazzu lidé otravují s tím, že vytáhnou telefony a sdílejí to, místo toho, aby poslouchali. Jako by to někoho zajímalo. Je to absurdní. A je to destruující pro psychiku průměrných lidí.

B.: Navíc pro řadu lidí jsou dneska sítě jediným zdrojem informací. A při vzniku těch bublin, které na sociálních sítích jsou a kde se lidé utvrzují ve svém názoru, to posunuje i názory na okolí a na ostatní lidi. A navíc díky sítím dnes jakoukoli informaci i lež můžete dostat k velkému množství lidí.

K.: Dřív měly praštěné názory jistou samoregulaci v tom, že je člověk mohl sdělit jen pár lidem. Dneska to napíšete na sítě, vyhledávače to najdou a pak kdokoli z Mostu nebo Kuala Lumpuru může říct: "Hele, to není jenom moje kravina, to si myslí i támhle někdo, super." A pak se může vymezit vůči všem. Ty příkopy, které takhle vznikají, jsou tak hluboké, že už se nedají překonat kompromisem. To je jedna z těch obav, které mám.

25. Jaký technologický přístroj používáte nejraději a proč?

K.: Já už používám jen tablet. Dneska jsem si po dlouhé době pustil firemní počítač a ten se mi asi dvě hodiny aktualizoval, takže ho zase vypnu, a až ho za měsíc zapnu, bude se zase aktualizovat.

B.: Tablet a telefon. Počítač jen zřídka.

26. Co je váš největší hřích ve smyslu, že to děláte, i když víte, že byste neměli?

K.: Já jsem línej, ale jsem línej rád. A myslím, že naší firmě to hodně pomohlo. Lenost je vlastnost, která posunuje lidstvo kupředu.

B.: Ano, moje žena by určitě souhlasila, že lenost patří i k mým nejvýraznějším vlastnostem.

27. Je nějaká věc, u které je vám úplně jedno, kolik stojí, pokud víte, že ji musíte mít?

K.: Na to já mám odpověď asi z roku 1969. Tehdy jsem četl v časopise Fotografie rozhovor s nějakým módním fotografem a ptali se ho, zda je bohatý. A on odpověděl: Nevím, když jdu do obchodu, koupím si kalhoty, které se mi líbí, ale u saka se vždycky podívám, kolik stojí. Přiměřenost je důležitá vlastnost u všeho. Takže ano, teď když si během korony kupuju jídlo s dovozem, je mi jedno, kolik stojí dovoz, ale zajímá mě, jestli to jídlo je za stovku, nebo dvě.

B.: Já si nekupuju drahé věci. Ale jde o přiměřenost ceny. Teď jsem třeba využíval jednu službu, její cena byla na hraně, ale říkal jsem si, že ji potřebuju. No a oni zdražili dvaapůlkrát a to už bylo moc. Ne že bych to nedokázal zaplatit, ale připadal bych si jako blbec.

Oba jsou v top desítce nejbohatších lidí v ČR, ale jak říká oblíbené pořekadlo, nikdo nezbohatl tak, že zbytečně utrácel.

28. Dám vám 24 hodin na neomezenou vládu nad Českou republikou, jaké věci okamžitě změníte?

K.: Nikdy bych nic takového nechtěl.

B.: Taky nevím. Pomoct České republice je náročné a určitě by na to nestačilo 24 hodin. A jednoduchá řešení neexistují.

K.: S tím je spojená ohromná zodpovědnost. Ale vlastně, hned bych zase pustil hokejovou a fotbalovou ligu.

29. A kdybyste měli 24 hodin neomezenou vládu na internetem?

K.: Cha! Mohli bychom ho cvičně vypnout! (hurónský smích)

B.: Na 24 hodin! (smích)

Asi nejvtipnější odpověď. Oba se tou představou královsky bavili.

30. Co vám v životě udělalo největší radost?

K.: Děti a vnoučátka. A moje žena.

B.: Spokojená, zdravá rodina, kamarádi a fungující firma.

K.: A zase tam bylo to slovo nej! Ale možná bychom mohli začít odpovídat takovým tím způsobem: "světový mír". Od teď budu používat jen tyhle věty.

31. Patříte mezi nejbohatší Čechy, měli jste někdy pocit, že "nevíte, co s penězi"?

K.: My jsme nejdřív měli nějaké peníze, pak jsme neměli žádné peníze, pak nám ty peníze zase začaly přicházet, takže já myslím, že jsme si na to docela zvykli. Navíc, a to jsme v rozhovorech také už říkali, my jsme až do roku 2010, kdy do nás investovali Summit Partners, neřekli našim ženám, že jsme bohatí. Takže jsme ani neměli nějaké ty výstřelky. A to já jsem ještě velmi rozhazovačný oproti Pavlovi, který si teď koupil první auto v životě a to si koupil firemní ojeté. Já si už nějaká auta koupil a za pár volovin jsem peníze utratil, ale rozhazovační jsme nikdy nebyli.

32. Jaké svojí investice nejvíce litujete?

K.: Lituju spousty věcí, které jsem si nekoupil, protože jsem si je koupit měl. Většinou to byl dobrý kauf.

B.: Tak všechny asi ne.

K.: Jasně, bylo to i spousta blbostí, ale někdy to tehdy bylo i dost peněz a z dnešního pohledu to mohla být naopak dobrá investice.

33. V jakém uměleckém díle byste chtěli žít?

K.: Cha! Já znám umělecká díla, ve kterých bych bydlet určitě nechtěl! Ale žít v některém mě nenapadlo… umění je umění… nevím.

B.: Mě taky nic nenapadá.

34. Jakého žijícího Čecha nejvíc obdivujete?

K.: Járu Cimrmana. Ten je věčný.

35. Týden na pláži, nebo týden na samotě v horách?

B.: V horách.

K.: Já s vnoučátky musím k moři.

36. Co vás naučil poslední rok?

K.: Myslím, že nás nic nenaučil, že nás jen ovlivnil. Vycházím z toho, že starého psa novým kouskům nenaučíš.

B.: Že by mě něco naučil, to ne…

37. Co chybí českým společnostem, aby se prosadily ve světě?

B.: Globální nadhled. My jsme ho také nejdříve neměli a byli jsme zpočátku spokojení s tím, že jsme úspěšní v Československu, pak v Česku. Jenže pak nám začalo téct do bot a řekli jsme si, proč to nezkusit globálně. Tehdy jsme neměli na marketing, a tak jsme dávali náš program zadarmo. Načasování bylo perfektní, měli jsme kliku, že v té době to šlo. Internet se rozvíjel velmi dramaticky a rychle a stejně tak služby k němu. Dnes je to složitější. Ale ten nadhled je důležitý. Nejde to vždycky, ale pokud to jen trochu jde, je dobré myslet na to, že můžete i na globální trh.

K.: Já k tomu mám ještě jednu věc, která se týká hlavně startupové scény. Všichni samozřejmě shánějí investice, ale to někdy vede k tomu, že zakladatelé pak jsou zbrklí a jdou raději po rychlém prodeji, než aby vydrželi a zkoušeli tu věc dostat na vyšší úroveň.

38. Čím jste v životě ztratili nejvíc času?

K.: No leností. Ne že bych koukal do zdi, ale často koukám z okna. Strašně rád koukám do krajiny. Jak by řekl klasik: Rád se kochám.

39. Stále se věnujete investicím. Podle čeho poznáte dobrý nápad? Jsou to jen čísla, nebo nějaký pocit?

K.: Ježišmarjá čísla, to ne! Já se za celou dobu, co jsem vedl firmu, naučil asi šest termínů z té rozvahy a výsledovky, a proto když teď máme někde nainvestováno a na dozorčí radě dostaneme šedesát stránek nějakého dokumentu, tak vždycky říkám: Prosím vás, zkraťte to na šest řádek, já těm dalším číslům nerozumím. Takže pro mě je to vždy o pocitu z toho produktu a člověka, ale i v tom se můžete mýlit. To taky umím! To vám řeknu historku, když chcete ty "nej". Jak jsem udělal největší investiční neúspěch. My investujeme přes kapitálový fond Credo. A protože tam máme relativně velkou pozici, můžeme s Pavlem do některých podniků, do kterých investuje fond, ještě coinvestovat jako soukromé osoby. A asi před pěti lety přišli s tím, že mají rumunský start-up, ve kterém jsme mohli mít asi za 400 tisíc eur jedno procento. Já si tehdy poctivě přečetl, co dělají, a říkal jsem si, že vůbec nechápu, jak to ještě dneska může někoho zajímat. Tak jsem to neudělal. Ta firma měla tehdy hodnotu 25 nebo 30 milionů dolarů, dneska má hodnotu 10 miliard dolarů! A já tam mám jen jeden a půl procenta investovaných přes fond Credo. A žádné své peníze, jakkoli jsem mohl. Tak takhle to je. Takový já jsem investiční guru.

40. Češi jsou výborní v improvizaci, ale odvrácenou stránkou této výhody je neschopnost dodržovat pravidla. Souhlasíte s tím?

B.: Částečně asi ano. Já bych ani neřekl nedodržovat, ale různě si je ohýbat a přizpůsobovat. Ale na druhou stranu se občas dokážou fantasticky semknout, třeba to, co předváděli v rámci té první vlny koronakrize na jaře, to bylo obdivuhodné.

41. Jak moc vás jako někoho, kdo Avast vybudoval, ale na jeho chodu se už nepodílí, osobně zasáhla letošní kauza Jumpshot? Říkali jste si: Co to tam provádějí? Nebo jste spíš byli překvapení, že média nechápala něco, co z vašeho pohledu bylo zjevné?

B.: S Jumpshotem, který sbíral data o chování uživatelů, přišel náš tehdejší ředitel v roce 2015. Odprezentoval a vysvětlil to boardu a ten to schválil. Takže od roku 2015 ta firma, nejdříve jako součást Avastu a pak samostatně, fungovala zcela transparentně. Nic jsme netajili. V dokumentech před vstupem na burzu bylo jasně popsáno, co dělá. Jumpshot byl koncipován jako firma na big data, teda na zpracování velkých objemů dat o chování uživatelů, která byla anonymizována. Následně se ale pohled veřejnosti na big data a jejich sběr změnil, v souvislosti s brexitem se objevily informace o Cambridge Analytica a média se začala zajímat. My jsme s novináři úzce spolupracovali, informovali jsme je poměrně otevřeně o všem, co jsme dělali. Když se pak na začátku roku 2020 objevily články o tom, že za konkrétních a specifických podmínek je možné nějaké uživatele z dat Jumpshotu zpětně vysledovat, a předesílám, že není jediný zdokumentovaný případ, že by k tomu došlo, tak jsme se okamžitě na boardu sešli a rozhodli se Jumpshot zavřít. Nebylo to těžké rozhodnutí, jsme firma, která se zabývá ochranou uživatelů a jejich dat, a nechtěli jsme tuhle pozici jakkoli ohrozit.

Na začátku roku 2020 zveřejnila americká oborová a internetová média, mezi jinými Motherboard nebo Vice, informaci, že z dat Jumpshotu je údajně možné vyčíst data o konkrétních uživatelích. Akcie Avastu reagovaly krátkodobým poklesem, Avast Jumpshot velmi rychle uzavřel a kauza poměrně rychle utichla.

42. Fotbal, nebo hokej?

K.: Jak už jsem říkal, obojí. Ale chodím na fotbal. Slavia teď nehraje hokej, takže o to víc fotbal.

B.: Já spíš koukám na hokej. Ale fyzicky jsem byl na fotbale naposled… to jsme byli asi spolu, ne? To bylo v roce 2008?

K.: Jó v Mnichově, jak jsme vyhráli 3:0!

B.: No, ale Eda chodí pořád.

43. Porsche, nebo Ferrari?

K.: Já používám BMW.

B.: Tak třeba Porsche.

44. Džíny, nebo oblek?

B.: Džíny.

K.: Džíny určitě. Maximálně sako.

Eduard Kučera (vlevo) a Pavel Baudiš
Eduard Kučera (vlevo) a Pavel Baudiš
Foto: Alexander Dobrovodský

45. Pracovní oběd, nebo konferenční hovor?

B.: Záleží na tom s kým, ale dávám přednost obědu. Pracovních callů jsem si za poslední půlrok užil až až.

46. Kino, nebo divadlo?

B.: Asi divadlo.

K.: To se nevylučuje, ne?

47. Rembrandt, nebo Warhol?

B.: Asi Warhol.

K.: To je stejné, ne? Nemyslím, že by byli oba stejní, ale to se nevylučuje, ne? To jsou otázky, na které se nedá odpovědět.

B.: Ale tak to je taková hra přece…

K.: Já vím, ale nedá se na to odpovědět.

Kučera zjevně nerad uvažuje v binárních kategoriích buď/anebo. Tohle je jen další důkaz. A každá další odpověď je dalším důkazem.

48. Luxování, nebo mytí nádobí?

K.: Nádobí dělá myčka a na luxování jsem si koupil nového robota.

B.: To je větší zábava s robotem, ne?

K.: To je fakt, on je chytřejší než ten minulý, ale je to taky ňouma.

49. Telefon, nebo SMS?

K.: Řekneme něco chytrýho. WhatsApp!

B.: Asi esemeska.

K.: Já to nesnáším. Nejlepší je někam zavolat, ne?

50. Dobré hodinky, nebo dobré boty?

K.: Ty brďo, to jsou dotazy. Já mám rád hodinky a už jsem za ně nějaké peníze utratil, ale že bych kvůli tomu chodil bez bot… to by mě nenapadlo.

B.: Asi boty. Zvlášť do hor.

51. Na co se nejraději díváte?

K.: (chvíli nebyl slyšet)… Už mě slyšíte? Ztišil se mi mikrofon. A nevím proč. Aha, já jsem řekl slovo ženská. To my tady nesmíme říkat. Takže řekněme do krajiny.

B.: Na kopce v Alpách.

52. Co je smyslem života?

B.: Čtyřicet dva.

Ano, slavná odpověď odkazující ke skvělé knize Douglase Adamse Stopařův průvodce po galaxii, kde je to finální, jednoznačná a vyčerpávající odpověď na otázku po smyslu "života, vesmíru a vůbec". Gag spočívá v tom, že neznáme přesné znění otázky, na kterou je odpovídáno. Takže nám je odpověď k ničemu. Pokud jste knihu nečetli, omlouvám se za spoiler, ale Stopařův průvodce po galaxii je přesně ten druh knihy, u které předpokládáte, že ji tihle dva četli.

53. Když přijdete na důležité jednání s člověkem, kterého neznáte, čeho prvního si na něm budete všímat?

K.: To se mi nemůže stát, protože já když jdu na důležitá jednání, pokud jsem v životě nějaké měl, tak se připravím. Dotyčného si vrazím do Googlu a zjistím o něm, co se zjistit dá.

B.: Teď by se pan Staněk měl zeptat, co jsi zjistil o něm.

54. Co vás žene?

B.: Žena.

K.: Lenost.

55. Jaké je nejkrásnější místo na světě?

K.: Praha.

B.: Praha je hezká, ale mně se líbilo v Patagonii.

56. Čemu jste věřili a už nevěříte?

K.: Já si víru uchovávám.

B.: Nevím.

57. Bude svět za deset let lepší, nebo horší místo?

B.: Já jsem optimista, takže myslím, že bude lepší.

K.: Já vzhledem ke svým drobným obavám věřím, že bude stejný.

58. Je nějaká byznysová schůzka, kterou si budete pamatovat do smrti?

B.: Určitě. Jedna taková byla v roce 1996 na Vánoce v naší garáži, když za námi přijel zástupce společnosti McAfee, že nás chce koupit. Byl prosinec, sníh a my jsme tehdy sídlili v takové vilce v Horních Počernicích. Vedle zaparkovaných aut jsme měli kus nábytku, a říkali jsme si, že bude stylové, když ho přijmeme právě v garáži. Že tím dáme najevo, že jsme ta garážová firma, tehdy to bylo módní. Ale protože mrzlo, tak jsme se nakonec přesunuli do té vilky. To byla hodně zajímavá schůzka.

K.: Jmenoval se Glenn Watkins a byl to jejich investiční ředitel.

B.: Peter Watkins.

K.: Ano, máš pravdu, Peter. A i tehdy jsem se na schůzku připravil, i když ještě nebyl internet úplně nejrozvinutější médium. Prostudoval jsem zprávu pro burzu a zjistil jsem, že to je první člověk, kterého jsem kdy viděl, kdo bere víc než milion dolarů ročně, protože v předchozím roce dostal 4,1 milionu dolarů plus opce za 50 milionů dolarů. A tohohle člověka jsme z letiště vzali k Pinkasům, napájeli jsme ho pivem a hostili svíčkovou. Pivo pil, ale svíčkovou nechtěl. Ty rozhovory s ním byly strašně zajímavé a poučné. A myslím, že z toho dodneška žijeme a startupistům na tomhle příkladu ukazujeme, jak jednání můžou vypadat.

59. Kdybyste mohli cestovat časem, kam byste se vydali a co byste si vzali s sebou?

K.: Já jsem spokojený s tím, co tu je. Nemám žádné chutě stěhovat se v čase a prostoru. Všichni říkají, jak to v Římě muselo být skvělé. V Římě bylo 20 procent občanů a většina z nich chudáci a zbylých 80 procent byli otroci. Já jsem spokojený. Žádná doba nebyla lepší než tahle. Ale nejen pro nás, ale pro celý svět.

B.: To si myslím taky. Já bych to neměnil.

60. Kdy jste naposled byli hrdí, že jste Češi?

K.: Já jsem hrdý každý den.

61. Jak byste definovali svůj osobní styl?

K.: Jéééé. Nevím. Pavle, tak taky něco řekni.

B.: Já přemýšlím. (pauza)

K.: Tak nic.

62. Co máte nejvíce společného?

B.: To, že máme na spoustu věcí stejný názor.

K.: A máme spolu o čem mluvit.

63. Za co nejvíce neradi utrácíte peníze?

K.: Tam je dvojitá negace a ještě navíc superlativ. Já bych prosil přeformulovat otázku… Ale dobře, spousta lidí asi řekne daně, ale já si myslím, že daně se mají platit a my tady máme přijatelnou sazbu. Takže daně mi nevadí. Pokud se v nich nedějí prudké změny.

B.: Já nerad utrácím za pokuty, ale to naštěstí není tak často.

64. Za co je naopak utrácíte nejraději?

K.: Když Pavel mluvil o těch pokutách, tak já mám takovou zkušenost, kterou říkám všem, kteří chtějí něco dělat on-line. Když už někoho přesvědčujete, aby u vás nechal peníze, tak proces placení musíte udělat tak, aby to byla záležitost rychlá a bezbolestná. Aby to byla vlastně radost. V Česku je strašné platit pokuty. Ale byl jsem v Katalánsku a dostal tam několik pokut za rychlost. Přišly mi domů a stačilo jen vyfotit kartu a poslat to on-line a bylo to hotové. A jak jsem to udělal, tak na mě hned vyskočilo: "Máte tu ještě jednu pokutu, chcete ji zaplatit taky?" Tak jsem zmáčknul YES, dokonalý zákaznický zážitek. Z toho plyne, že všechno se dá udělat dobře. Jen v Česku do toho lidi často potřebují vrazit své ego, než aby věci zjednodušovali. A to byla i jedna z příčin našeho úspěchu. Že jsme se všechno snažili udělat jednoduché pro nás i pro lidi. Aby pro ně bylo jednoduché dát nám nějaké peníze, když už chtějí.

65. Na co se těšíte?

B.: Těším se na hory, těším se, až bude Avast zase otevřený a budu se moci potkávat s kolegy… až budeme zase normálně žít.

K.: Až se vrátíme z té penze zpět do pracovního procesu.

66. Jste zamilovaní?

K.: Vždycky a furt.