Leden: Last minute přestup
Blížila se uzávěrka přestupního období a Tomáš Souček s manažerem Pavlem Paskou neustále probírali: Klapne to? Neklapne? Nevěděl, jestli prožije následující měsíce v Praze, nebo se bude bleskově stěhovat do jiného týmu. "To je fotbalový život," krčí rameny.
Pak přišel konec ledna a Souček už případnému odchodu ani moc nevěřil: "Počítal jsem, že budu ve Slavii, odjel jsem s nimi na soustředění…" Až se to stalo: odchod do West Hamu, do nejslavnější fotbalové ligy, anglické Premier League.
"Všechno to bylo hrozně rychlé," vzpomíná. Jeden den podepsal smlouvu a hned vzápětí pózoval fanouškům na vyprodaném olympijském stadionu v novém dresu s osmadvacítkou. Souček tlumil nadšení, aby se dokázal soustředit na adaptaci v novém prostředí.
Přestup českého hráče do Premier League by byl událostí sám o sobě, tady však poutala pozornost i suma, za niž Souček odešel − 110 milionů korun za hostování v jarní části soutěže, dalších 430 milionů pak měl klub doplatit, pokud se udrží v nejvyšší soutěži a uplatní opci na přestup. Což se v červenci stalo a Souček se tak stal nejdražším hráčem, který kdy z české soutěže odešel. Ale k tomu se ještě dostaneme…
Únor: Úspěšná premiéra
Narodil se 27. února 1995 v Havlíčkově Brodě, kde také s fotbalem začínal. V deseti letech si ho všiml trenér pražské Slavie, a tak další čtyři roky pravidelně dojížděl autem do Prahy. V roce 2017 se stal stabilním členem slávistického mužstva, se kterým oslavil tři české tituly a zahrál si i Ligu mistrů. Stal se kapitánem a oblíbencem fanoušků, letos v lednu odešel do anglického klubu West Ham United FC. Je ženatý, má dceru a přezdívá se mu Suk.
Na prostředí anglického klubu si Souček zvykl rychle. "Když to srovnám se Slavií, o níž si myslím, že je v Česku nejlepší, tak tady je na všechno třikrát víc lidí. A pro zázemí tréninkového centra platí to samé, je to mnohem větší, komfort pro hráče je obrovský," vypráví, když si na konci listopadu telefonujeme.
Prvních pár dnů bydlel v hotelu, než se přesunul do klubem pronajímaného apartmánu ve východním Londýně. Byl blízko domácího stadionu a konečně za ním mohla dorazit i jeho (tehdy ještě) přítelkyně s roční dcerkou. Na velké zabydlování ale neměl čas: hned 1. února ho čekala premiéra v domácím zápase proti Brightonu. Noc před utkáním ho svírala nervozita. "Šlo o můj první takhle velký zápas. Navíc to byl splněný sen, který jsem měl už odmala," říká.
Brzy z něj celé to napětí spadlo. Přesněji řečeno ve chvíli, kdy vkročil na vyprodaný olympijský stadion, který zpíval klubovou hymnu Bubbles. "Je krásná. A když přicházíme na trávník, všude létají bubliny. Měl jsem husí kůži, skoro se mi chtělo brečet," vybavuje si. "Ale jakmile se začalo, tak jsem se cítil dobře. Až mě to překvapilo, jak jsme si s ostatními rozuměli." Zápas skončil 3:3. Souček však sklidil chválu od novinářů i od trenéra. "To mi dalo hodně síly do dalších zápasů." V druhém utkání s Manchesterem City dobrý dojem jen potvrdil: naběhal za zápas 13,1 kilometru, což se ve West Hamu nikomu v uplynulých šesti letech nepodařilo. Fyzicky byl na tom Souček dobře vždycky, už odmala totiž běhal po lesích se svou maminkou, která milovala maratony.
Březen: Fotbalista roku
Nadějný start nečekaně zastavila pandemie koronaviru, která rázem utnula sportovní soutěže po celém světě. I tak ale Souček zaznamenal cenný úspěch: stal se českým Fotbalistou roku, přitom ještě před dvěma lety obdržel ve stejné anketě pouhé dva hlasy.
"Znamenalo to pro mě ohromně moc. Je to velká čest. Vždycky jsem chtěl mít spíš týmové úspěchy, ale vzešlo z toho i individuální ocenění, které ukazuje na nějakou odvedenou práci," komentuje. V srpnu pak ovládl také novinářskou anketu Zlatý míč. "Poslední dva tři roky mi někdo říkal, že bych takové ceny mohl dostat, tak jsem se tomu tehdy zasmál, že to je hrozně daleko. A ono to opravdu přišlo."
Ceny a trofeje mu postupně přibývají, doma už si na ně pomalu vyhrazuje prostor. Po kariéře si dokonce plánuje vyhradit malou místnost jen na fotbalové trofeje. "Schovávám si různé vzpomínkové předměty, dresy, ceny. Měl bych to pro zábavu, chodil bych si tam s kamarády pokecat," maluje si.
Duben: Život v lockdownu
Celý život byl zvyklý na sportovní zápřah, na jaře se ale najednou ocitl v lockdownu. I Anglie, jejíž politická reprezentace zprvu koronavirus zlehčovala, se nakonec nevyhnula nutným opatřením. "Počet případů vyletěl nahoru, byli jsme na tom skoro nejhůř v Evropě," popisuje Souček.
West Ham odložil hráčům část platu, trénovalo se nejprve jen doma. Všem chyběly zápasy nebo alespoň společné tréninky. Místo toho se fotbalisté upnuli k on-line setkávání. "Cvičili jsme spolu přes Zoom, byli jsme v kontaktu přes skupiny, třeba na WhatsAppu. Bylo to dost složité, nejdřív jsme ani nemohli ven a i nákupy jsme si objednávali za dveře," líčí Souček. Každý z hráčů dostal čip, který mu měřil fyzický výkon. "Ale cvičili jsme také podle sebe. Už nám není deset, každý ví, co potřebuje."
Tak jako většinu populace i Součka postihl strach z neznáma. Nevěděl, co od koronaviru čekat. Navíc byl odříznutý od zbytku rodiny, která zůstala v Česku. "O tu jsem se bál především. Mrzelo mě, že jsme je nemohli tak dlouho vidět."
Květen: Jak se zabavit?
I když měl předepsaný individuální tréninkový plán a postupně se v malých skupinách mohl začít potkávat se spoluhráči, přesto neustále vymýšlel, jak naložit s nečekaným množstvím volného času. "Nedělat nic − byla by to veliká nuda."
A tak chodil spolu s partnerkou běhat, občas vyrazili do centra Hackney Marshes, kde si může každý pronajmout menší hřiště jen pro sebe. Cvičil tam s míčem, občas zapojil i přítelkyni s dcerou. Někteří lidé na něj mávali, případně si zkřížili ruce na prsou, čímž napodobovali znak jeho týmu: dvě kladiva.
Souček také začal pilovat angličtinu. Od anglického kamaráda dostal učebnici, s níž se dopoledne zavíral do pokoje. Občas si volali a mluvili spolu třeba dvě hodiny. "Taková konverzace mi dala asi nejvíc." I díky tomu mohl po lockdownu začít bez obav dávat rozhovory či vystupovat na klubových videích.
V dlouhých chvílích zkoumal nabídku Amazonu a vybíral nové hračky pro dceru. Vrhl se do vaření a pečení. Jednou se dokonce s přítelkyní dohodli, že udělají jednoduchý dezert, každý po svém, a budou soutěžit, kdo ho bude mít lepší. Natálie ho ochutila jablky a skořicí, Tomáš zvolil jahody a maliny. "Každý pak bojoval samozřejmě za to svoje, takže to skončilo remízou."
Červen: Zpátky na hřišti
Pravidla pro profesionální sportovce se během jara postupně uvolňovala. Zprvu mohli trénovat po dvojicích, pak ve skupinách po čtyřech, byť bez kontaktu a hlavně s přihrávkami a běháním. Od května se pak začalo trénovat normálně a v červnu se Souček se spoluhráči konečně dočkali zápasu.
Jenže to byl poněkud zvláštní comeback. "Těšili jsme se na první utkání, ale skoro jsme nepoznali rozdíl od přáteláků, které jsme hráli předtím. Jsme zvyklí na atmosféru na stadionu, která vás vyburcuje. A najednou nic," vzpomíná.
V rámci opatření proti šíření koronaviru se muselo hrát bez diváků. Na jindy bouřícím stadionu byl slyšet každý povel trenérů, každé pokřiknutí hráčů. "Bylo to hodně složité na hlavu. První dva tři zápasy byly v pomalém tempu, než jsme si na to zvykli," vypráví.
Tehdy pro něj začal život v bublině: vídat se mohl jen s lidmi z týmu a s rodinou, která rovněž neměla chodit nikam jinam než na procházky ven. "To byly zvláštní časy."
Červenec: První trefa a záchrana
Gól! První zásah v novém dresu si Souček sotva mohl vybrat v lepší moment. Svojí trefou pomohl porazit mocnou Chelsea a výrazně tak zvýšil šance West Hamu v boji o záchranu v nejvyšší soutěži. "Pomohlo mi to hrozně moc. Kluci viděli, že jsem přínosem," říká.
Hned v dalším zápase se trefil znovu. Tým zvládl nervózní zápolení o udržení se v Premier League a mohl si vydechnout. Navíc se díky tomu zpečetil Součkův přestup a nová čtyřletá smlouva. Nejistota zmizela a český středopolař mohl začít snít: "Nejdřív jsem si přál záchranu a nějaký gól. A teď? Chtěl bych s týmem dojít do evropských pohárů. Jsem srdcař, a když se dostanu do týmu, chci s ním získat co nejvíc," vypráví.
Během léta čekalo Součka první soustředění s týmem, kde musel jako nováček zaplatit "zápisné". "Dali jsme si dobrou večeři, sklenku vína. A pak jsme si my noví jeden po druhém brali paruku a zpívali na stole. Dal jsem Pohodu od Kabátů, všichni mi tleskali, tak se jim to asi líbilo," směje se.
Srpen: Pan a paní Součkovi
Svatbu plánoval Souček původně na květen. Jenže kvůli koronaviru musel termín posunout. Omezili s partnerkou počet hostů zhruba ze stovky jen na širší rodinu a nakonec zvolili datum 8. 8. "Udělali jsme si to na vlastní chaloupce, přivezli jsme si dekorace. Bylo tam asi třicet lidí, tak jsem se mohl věnovat všem. Bylo to krásné," ohlédne se. "Beru to tak, že když chcete být spolu, tak je svatba důležitou součástí vztahu."
Září: Karanténa!
Česká fotbalová reprezentace měla odehrát první zápasy po koronavirové pauze a Souček u toho jako jeden z lídrů neměl chybět. Jenže v týmu se objevila nákaza, a tak musel do karantény. "Byl jsem naštvaný, protože jsem se cítil dobře. Ale teď už chápu, že to byla nová situace, která k dnešní době zkrátka patří," říká smířlivě. Jen z domova tak sledoval, jak reprezentace porazila Slovensko a pak tým plný náhradníků těsně podlehl Skotsku.
"Byl jsem sám doma v Česku, rodina zůstala v Anglii, takže jsme zase spolu žili jen přes video. Snažil jsem se aspoň připravovat a běhal na pásu, abych mohl brzy nastoupit," vzpomíná.
Říjen: Příchod parťáka
Před rokem spolu ještě nastupovali ve Slavii − a najednou se oba ocitli v Anglii. Za Tomášem Součkem přestoupil v říjnu jeho někdejší spoluhráč, obránce Vladimír Coufal. "V prvním zápase, kdy nastoupil, jsme vyhráli 3:0 v Leicesteru, tak to mu hodně pomohlo," hodnotí. "Nikdo od něj moc nečekal a on ukázal, že na to má."
Pro Součka to znamenalo oživení také života mimo fotbal. Jelikož se v anglické bublině může vídat jen s dalšími fotbalisty, měl najednou nového parťáka. "Trávíme spolu a s jeho rodinou hodně času, potkáme se třeba na večeři, je to moc příjemné," pochvaluje si.
Listopad: Radost s reprezentací
Zářijové trápení v karanténě si Souček vynahradil na listopadovém reprezentačním srazu. Pomohl k výhrám s Izraelem a gólem i v posledním zápase se Slovenskem, díky čemuž se reprezentace posunula do elitní skupiny Ligy národů. "Reprezentace pro mě znamená nejvíc, takže to řadím hodně vysoko. Navíc jsem byl v posledních dvou zápasech dohrávajícím kapitánem, což beru také jako splněný sen," přiznává.
Stejně jako jeho spoluhráči ožil v národním týmu poté, co ho v září 2018 převzal trenér Jaroslav Šilhavý. "Nastala éra nových hráčů, kteří si sedli, držíme hodně při sobě. Teď při koroně spolu žijeme na sociálních sítích, píšeme si. Trenér tomu dal pohodovou atmosféru, která nám pomohla. Dívá se i na moje zápasy v Anglii a dává mi zpětnou vazbu," těší Součka. "Beru to jako podporu, ale i výzvu, že musím něco ukázat."
Prosinec: První Vánoce v Anglii
Souček je sice rodinný typ, ale na Vánoce se do Česka vrátit nemůže. I kdyby překonal koronavirové restrikce, stejně mu to nedovolí jeho zaměstnání. Anglická liga totiž ani o svátcích nemá volno. "Bude to nezvyk. Vždycky jsem měl tou dobou tři týdny volna, zato letos hrajeme 21., 27. i 29. prosince," vyhlíží Souček.
V Česku byl zvyklý si dávat salát, kapra, na návštěvě u babičky se těšil na krůtu, zato teď se prý bude muset držet víc zkrátka. "Chtěl bych si i tady v Anglii udělat normální české Vánoce. Uvidíme ale, jestli seženeme kapra!"
V lize výjimečných
