Znáte ten pocit, když stojíte před neznámým obrazem a nemůžete z něj odtrhnout oči? Nebo to je působivá socha, něčím vás přitahuje a vyvolává ve vás silné emoce, které vás baví. A vy se na ni chcete dívat každý den, mít ji u sebe.
Tereza Štětinová
Tereza Štětinová pracuje se sochou jako s koláží – kombinuje zdánlivě neslučitelné materiály od těch nejjemnějších hedvábných textilií po nejsyrovější kameny.
Kryštof Strejc
Malíř má pestrobarevný rukopis plný figur, které se sotva poskládají do obrazu. Tematicky se nevyhýbá aktuálnímu dění a trendům.
Eliška Monsportová
Na studentské skupinové výstavě v Londýně si jí všiml i prestižní světový magazín Dezeen. Pro českou značku niche parfémů Scent Roche vytvořila kolekci autorských flakonů a vonných váz, které musíte mít!
Julie Béna
Její umělecká praxe vychází z divadelní a filmové estetiky. Ať už se jedná o živou performanci, film nebo instalaci složenou z objektů, rozehrává napínavou a výrazně vizuálně atraktivní podívanou.
Monika Žáková
Na svých obrazech pracuje často s papírem, který promyšleně skládá, a zkoumá tak možnosti různých materiálů, objevuje hranice mezi plochou a prostorem, mezi obrazem a objektem. Navazuje na dědictví geometrické abstrakce i různých forem muchláží či asambláží.
Eliška Konečná
Mapuje mentální prostor, který se snaží přenést do hmotné podoby. Využívá k tomu kromě malby zejména materiálů, jako jsou dřevo a textil. Z nich vytváří reliéfy plné symbolů a elementů.
František Jungvirt
Ve svém díle umně propojuje skleněné formy s delikátní ruční malbou. Nebojí se jít až za hranice tradičního pojetí využití sklářské hmoty, za hranice designu.
Klára Hosnedlová
Studovala malbu, posunula se ale k instalacím a neotřelým vyšívaným obrazům. Svými projekty zkoumá niterné emoce a různé typy nálad. Za pozornost stojí i dílo jejího manžela Igora Hosnedla.
Tadeáš Podracký
Patří k nejoriginálnějším designérům nové generace, kteří se nebojí pouštět se na pole čistého umění. Poprvé zazářil už jako student, kdy představil kolekci ručně broušených váz Jaars. V loňském roce ukončil studium na prestižní Design Academy Eindhoven a je označován jako glass whisperer – našeptávač skla.
Výběr autorů připravily Anna Pulkertová a Valerie Dvořáková z J&T Banky a Lucie Drdová z Drdova Gallery.
Pokud ve vás dříme sběratelská vášeň, nebojte se ji probudit. Je nejvyšší čas se obklopit uměním a naučit se s ním žít. Nemusí přitom jít o investiční nákup s vidinou zisku. Naopak to může být ta nejosobnější věc, kterou budete jednou ve své sbírce mít. Naučte se sbírat umění intuitivně a zcela přirozeně ho zapojit do svého života.
Pekelná jízda
Josef Maixner se dostal k umění spíše náhodou. Zajímal se tehdy o staré ručně tkané koberce z oblasti Persie a Kavkazu, a když jednou projížděl on-line aukce, všiml si, že jedna z newyorských galerií má v nabídce také výtvarná díla. To bylo šest let zpátky, krátce před Vánoci, a jeho zaujal obraz Zátiší s citrony od Dmitrije Krapivného, představitele ruské avantgardy a významného žáka Pavla Filonova. Přihlásil se a dražbu vyhrál.
"Byl jsem nadšen! Nejspíš jsem měl štěstí začátečníka. I s dopravou mě vyšel zhruba na 180 tisíc korun. Byl ale velmi poškozený, tak jsem ho musel nechat restaurovat − ujala se ho skvělá Marie Dočekalová," vzpomíná.
Začal vyhledávat další díla, vzdělávat se v oblasti umění, sledovat různé směry a čím víc toho věděl, tím víc byl nadšený. "Možná je to tím, že jsem vystudovaný analytik. Sbírám data a vyhodnocuji je, s uměním je to stejné. Postupně si vše procházím, pátrám, třídím a zjišťuji," doplňuje. Teď pravidelně navštěvuje ateliéry umělců a svou sbírkou s více než dvěma stovkami děl se obklopuje doma i ve firmě. Nedávno dokonce doma v Kroměříži koupil sousední dům, který plánuje zaplnit pouze uměním a otevřít ho návštěvám veřejnosti.
O tom, že lidi umění zajímá, je přesvědčený. "Teď jsem za okno ve zvýšeném přízemí instaloval dřevěný objekt od Richarda Štipla. Jmenuje se Našeptávač, je to působivá lidská hlava, a když jsem přicházel k domu, tak jsem viděl, že se lidé zastavují a poskakují, aby nakoukli dovnitř. Zaujalo je to," vypráví s tím, že každý den si svou sbírku projde a sám z ní má radost. Začal ji budovat před pěti lety a pojmenoval ji Pekelné sáně, podle sochy od Karla Nepraše. V rámci prezentace a zároveň podpory autorů pro ni zřídil účet na Instagramu, kde prezentuje nejen zakoupená díla, ale přidává i fotografie z návštěv ateliérů. A proč Pekelné sáně? "Je to jízda. Ateliéry, výstavy, aukce… Pekelná! A na sáně nakládám další věci do sbírky," usmívá se.
Přesto o sobě skromně říká, že není klasický sběratel. Nekupuje obrazy a sochy jako investici a nezajímá ho, jakou hodnotu by mohly za pár let mít. "Jsem člověk, který miluje umění, snaží se je poznat a chce poznat i ty, kteří toto umění tvoří," tvrdí. I proto nechce utrácet miliony za velká jména. "Nemohu si to dovolit, protože by mi pak chyběly peníze na nákupy děl současných umělců. Umělci mají tvořit, ne přemýšlet nad nájmem za ateliér nebo za kolik nakoupí barvy!" zdůrazňuje.
V současnosti sleduje asi sto českých umělců a má z nich radost. Nejenže jsou prý velmi kvalitní, ale navíc jsou pilní. Dlouhodobě sleduje, jakým směrem se ubírají, a když se mu něco z jejich tvorby zalíbí, tak to koupí.
Přes týden se od pondělí do čtvrtka věnuje své firmě, velkoobchodu s kancelářskými potřebami, v pátek je ale jen na telefonu. Pokud to vládní nařízení dovolí, sedne do auta a celý den jezdí po výstavách a ateliérech, aby se podíval, na čem umělci zrovna pracují. "Je pro mě velmi důležité poznat osobně umělce přímo v prostředí, kde tvoří. Obrazy a sochy mají své příběhy," podotýká. Vypíchnout nějakého českého umělce nechce, prý aby to nebylo ostatním, kteří jsou také skvělí, líto. Je tu ale jeden mladý muž, který je podle něj naprosto výjimečný − Andrej Dúbravský ze Slovenska. "To je talent od boha! Žije v domku u Nitry a maluje to, co vidí kolem sebe. Koupil jsem od něj zatím čtyři obrazy, jsou geniální."
Většina obrazů z Maixnerovy sbírky má své pevné místo. Doma, ve firmě i na několika dalších místech v Kroměříži. Musí dokonale fungovat s ostatními díly, proto se někdy stane, že Maixner hledá to ideální místo i několik týdnů. A občas dojde k vyměňování pozic. I tak se mu daří instalovat zhruba 95 procent zakoupených děl. Svou sbírku chce dál rozšiřovat. "Pro mě je to láska, vášeň, poznání a odpočinek od práce zároveň," tvrdí. Právě poznání je podle něj cestou, jak do umění pronikat. Jak ho vnímat a milovat.
Žít umění
Sběratel začátečník
Valerie Dvořáková, art specialistka J&T Banky, radí jak:
Umělec
Máte-li v oku konkrétního umělce, není nic jednoduššího než ho nebo ji přímo oslovit. Setkání s autorem je vždy zážitek a poskytne vám možnost lépe porozumět jeho práci.
Galerista
Na trhu se současným uměním mají nezastupitelnou úlohu. Umělce, které zastupují, podporují mnoha způsoby, pořádají jim výstavy a vozí je na zahraniční veletrhy. Ve své stáji mají vždy několik (desítek) jmen. Bývají velmi vstřícní a jsou spolehlivou spojkou, která při nákupu zajistí vše od poradenství až po fakturaci.
Veletrh
Nejen k nakupování, ale i jako místo setkávání sběratelů, umělců, galeristů a dalších odborníků z celého světa slouží veletrhy. V posledním roce kvůli koronakrizi vznikly virtuální přehlídky děl všech druhů a kategorií, které jsou přístupné téměř komukoliv. Nic ale nenahradí veletrhy naživo.
Aukční dům
Pokud vás více zajímají investičně oblíbená jména českých modernistů nebo i starších mistrů, můžete se obrátit na aukční domy a vrhnout se do vzrušujícího světa zvednutých plácaček a dražebních kladívek. Je to disciplína plná adrenalinu a zvláštního pocitu zadostiučinění, když se vám dražba vydaří.
Když se rozhodnete, že začnete sbírat umění, a nemáte jasnou představu, může se stát, že nebudete vědět, jak a kde hledat. A také na co byste se měli soustředit. Pokud se necítíte hned na malbu na plátně nebo se bojíte, že vyberete špatně, můžete sáhnout například po umělecké fotografii nebo sochařských objektech. Další variantou jsou grafické práce, jde o dostupnější alternativu, která vzniká v limitovaných edicích o několika kusech. Ty by měly být vždy očíslované a signované.
Bohužel, často podceňovaná je stále kresba, přitom jde o intimní dílo, které odhaluje, jak umělec přemýšlí, jak experimentuje s kompozicí, křivkou i barvou. "Kresba má pro vývoj umělcovy tvorby často stěžejní hodnotu. Papír je sice křehký a náchylný na vlhkost i přímé sluneční světlo, často se v něm ale skrývá velké umění," zdůrazňuje Valerie Dvořáková, art specialistka J&T Banky. Její kolegyně Anna Pulkertová to přirovnává k lásce k vínu, která možná začíná u sladších odrůd, postupně se ale přesouvá k bohatším a plnějším vínům plným nejrůznějších chutí a vůní. "Člověk začne objevovat kulturu pití vína, začne o své zálibě mluvit, číst si o ní, navštěvovat degustace a objevovat snoubení s pokrmy. Nakonec to nevydrží a odjede se podívat do svých oblíbených vinařství, kde tráví čas s vinaři, a nakonec popadne nůžky a sám se vydá na sklizeň hroznů!"
Důležité je začít. A tou nejsnadnější cestou je návštěva galerií a výstav. Od minulého roku se řada z nich přesunula na internet, na on-line návštěvy láká Galerie hlavního města Prahy, Galerie Rudolfinum i Národní galerie. V krajích pak Moravská galerie, Dům umění České Budějovice, Galerie PLATO v Ostravě nebo Oblastní galerie v Liberci. S objevováním umělců může pomoct web artlist.cz a vodítkem pro zorientování se na současné scéně může být i J&T Banka Art Index, žebříček sta nejviditelnějších jmen současných českých umělců. Tou nejlepší možností, jak začít poznávat mladé umění, jsou výstavy klauzur na uměleckých školách. Objevíte tam své favority, pobavíte se přímo s autory i s vedoucími pedagogy a pak můžete dlouhodobě sledovat, kam se bude jejich dílo ubírat. "Z pohledu investice je tato forma objevování a případného nákupu umění nejrizikovější, avšak také ze začátku nejméně nákladná a rozhodně velmi poutavá," doplňuje Pulkertová.
Hlavní je se umění nebát, přemýšlet o něm a neustále se vzdělávat. "Nejdůležitější a celoživotní radou je nutnost dívat se, trénovat své oko a cit," podotýká galeristka Lucie Drdová, která zájemce o umění provází od prvních výstav až po velké veletrhy a snaží se je nechat nenásilně vplout do světa umění. Nezastupitelnou roli přitom vedle osobního setkání hrají i odborná literatura a nejrůznější edukativní programy.
Žít umění
