Vasky
Václav Staněk neztrácí čas. Mluví rychle a není pochyb o tom, že rychle a intenzivně také pracuje. Koneckonců, jinak by jen těžko vybudoval ve 23 letech značku Vasky, která se po pěti letech na trhu dostala na obrat 130 milionů korun a obula přes 60 tisíc zákazníků. Když se potkáváme, ani mě nepřekvapí, že v jeho ruce vidím energy drink. "Moc jsem toho nenaspal. Ale to kvůli tomu, že jsme slavili narozeniny. Takže jsme si povídali se spolubydlícím do dvou do rána. O práci? Jo, převážně. Na podnikání myslím 90 procent času," vypráví. Označení "novodobý Tomáš Baťa" se ve spojení s ním může jevit otřepaně, jenže v tomhle případě nejde jen o nálepku. Staněk, který stejně jako obuvnický magnát minulosti pochází ze Zlína, se k jeho odkazu sám hlásí a chce s ním držet krok. "On měl ve 24 letech na kontě 240 tisíc prodaných párů. Mně bude 24 příští rok a věřím, že je zvládnutelné to srovnat," vyhlásí, načež dodá: "Ale není to nejdůležitější. Hlavní je 240 tisíc spokojených zákazníků."
Vyhlašovat velkolepé plány může znít v době pandemie odvážně, jenže Staněk se bát nemusí. I loňský rok, decimovaný řadou opatření, pro něj byl velmi úspěšný. Počet prodaných bot vzrostl třiapůlkrát. Nárůst přitom mohl být ještě větší, neboť Vasky loni otevřely prodejnu na prestižní adrese v Praze v ulici Na Příkopě. Jenže otevření se kvůli druhé vlně zdrželo, a navíc netrvalo dlouho a obchody musely znovu zavřít. "Nájemné nás bolí, ale on-line prodej drží. Únorová čísla ukazují, že jedeme na šestinásobek," chválí si.
Leckdo by čekal, že takový úspěch musí s mladým podnikatelem zacloumat. Jenže Staněk působí klidně. Jede totiž podle plánu. Zamlada sice dělal závodně atletiku, ale už tehdy věděl, že se chce živit podnikáním. A když mu sportovní dráhu ukončila diagnóza cukrovky, nebylo na co čekat. Od patnácti let poslouchal marketingové podcasty, vzdělával se u videí na YouTube, četl knížky o psychologii prodeje, marketingu, brandingu. I během školních hodin si psal poznámky a plány. "Jednou mě během fyziky nachytal učitel. Byl jsem do toho tak zažraný, že jsem si ho vůbec nevšiml a najednou stál za mnou. Naštěstí mi to nechal, když jsem se omluvil." V 17 letech pak na pingpongový stůl na půdě roztáhl papír o velikosti A2 a začal na něj kreslit návrhy bot a psát marketingovou strategii. Boty nabízel na sociálních sítích a zájemcům je vozil k vyzkoušení po kavárnách nebo je bral k sobě domů. "Doteď jedeme podle plánu toho sedmnáctiletého klučiny," pochvaluje si.
Vasky zákazníky baví, loni se na výrobu tenisek vybralo skoro pět a půl milionu korun, což je třetí nejúspěšnější projekt v historii Hithitu. V minulém roce se navíc portfolio rozšířilo i o svetry, čepice, šály a rukavice z merina. Teď se chce opět vrátit ke kořenům, k výrobě bot. Plánuje pracovat s veganskými materiály, přemýšlí nad dětskou i barefoot obuví a chystá spolupráci s dalšími českými značkami. Staněk ale především touží rozšířit Vasky do zahraničí. "Nejprve Slovensko, pak Maďarsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko," vyjmenovává. Baťova sláva také přesáhla české hranice a pobočky jeho prodejen jsou po celém světě. "Beru ho jako ikonu, kterou zatím žádný český podnikatel nepředčil," říká Staněk. On zatím nastavené ďábelské tempo drží.
Bohempia
Od Prahy, kde Tomáš Rohal žije, je japonská Fukuoka vzdálená téměř 8800 kilometrů. Přesto právě tam plánuje na jaře otevřít nový obchod své značky Bohempia, která vyrábí tenisky a oblečení z konopí. "V Japonsku strmě stoupá obliba udržitelného životního stylu a s tím je spojená i udržitelná móda. Konopný textil je zde velmi oblíbený a má svou tradici, konopí je dokonce spojeno i s náboženským směrem šintoismem," vysvětluje Rohal. Nahrává mu také to, že v Japonsku kvůli pandemii klesly nájmy.
Vystudovaný textilní inženýr založil firmu v roce 2015 a brzy si ověřil, že s konopnými výrobky trefil mezeru na trhu. Vybral čtyři miliony korun na Hithitu, kde hned po spuštění kampaně nápor příznivců shodil servery. "Takovou částku jsme vůbec nečekali," připouští. Dalších osm set tisíc korun mu pak poslali uživatelé na Kickstarteru, čímž na svůj projekt upozornil i v zahraničí.
To také bylo jeho cílem, tušil, že v této oblasti není velká konkurence. On sám se o konopí dlouhodobě zajímá a zkoumal možnosti jeho využití v textilním a obuvnickém průmyslu. "Konopí je plodina, která se dá využít na tisíc způsobů. Jedna z možností je získávání textilního vlákna, které je jedním z nejsilnějších přírodních vláken. Má navíc vynikající funkční vlastnosti, jako je prodyšnost, odvádění vlhkosti, a je také antimikrobiální," říká. Kromě toho je jeho pěstování ekologické, protože se nemusí dovážet a spotřebuje mnohem méně vody a hnojiv než třeba bavlna.
Hlavním produktem Bohempie jsou barefoot boty a klasické tenisky, nabízí také trička či mikiny a oblíbené přírodní svíčky s konopným olejem. Nebo dámské spodní prádlo. "Celkově našemu oblečení říkám 'funkční prádlo z pole', protože je plně přírodní, ale v mnoha ohledech srovnatelné s prádlem z umělého vlákna," líčí Rohal.
Jeho zákazníci z různých koutů světa na to slyší. Nejsilnější tržby má v Česku, značka prodává ale i na Slovensku, v Německu, Francii, Belgii či Velké Británii. Velký zájem je také v USA, zastoupení má Bohempia dokonce v Austrálii. V současnosti kromě Japonska plánuje expanzi do dalších zhruba pěti zemí v Evropě. Díky dlouhodobě rozjetému e-shopu tak Bohempii příliš nezbrzdil ani koronavirus a za poslední rok vyrostla prý zhruba o 50 procent.
V nejbližší době se chce Rohal zaměřit na barefoot boty a ukázat, že je nemusí nosit jen lidé, které trápí problémy s nohama, ale jsou vhodné pro každého. "Snažíme se proto přicházet s modely, které jsou co nejpodobnější běžným botám, a vyvracet tak mýty, které lidé o barefootu mají," říká. Zároveň by se letos chtěl přiblížit pěstování vlastního konopí, aby si mohli vyrábět svou přízi. A také chce představit konopnou "koženku", plnohodnotnou veganskou alternativu kůže. Nechce totiž jen vybudovat úspěšný byznys. I z malé země, jako je Česko, má ušlechtilé plány: svojí ekologickou značkou hodlá změnit módní průmysl tak, aby byl zodpovědnější vůči lidem i životnímu prostředí.
Kave
Nic vás nedovede k udržitelné filozofii lépe a rychleji, než když na vlastní oči vidíte problémy současné velkovýroby. Tohle dokonale platí pro Evu Klabalovou. Obuvnictví se věnuje už od patnácti, během studia pracovala v jedné z Baťových továren a rychle se vypracovala do mezinárodních společností. Začala cestovat po světě, často do Asie, kde fast fashion bují naplno. Až přišlo jedno ráno v čínském městě Kanton, kde měla Klabalová práci pro jistou americkou designovou agenturu. Probudila se, vyšla na balkon a začala kašlat. Přes hustý smog ani neviděla tovární budovy na druhé straně ulice. "Chtěla jsem jen být odtamtud rychle pryč," vzpomíná. Už delší dobu tušila, že tenhle typ práce není nic pro ni. Tehdy se rozhodla, že je čas na změnu. Vrátila se do Česka a rozhodla se, že bude pracovat s lokálními dodavateli a výrobci a fungovat s co nejmenšími dopady na životní prostředí. A tak začala v roce 2015 vznikat její značka Kave Footwear, výrobce tenisek ze zbytkových materiálů.
Vyrazila proto do zlínské továrny, kam už dříve chodila na brigádu, a zkoumala podrobně každý výrobní krok. "Až ze mě zaměstnanci byli nervózní, když jsem jim stále koukala přes rameno," ohlíží se. Začala pracovat se zbytkovými materiály a napadlo ji, že by mohla využít i kávovou sedlinu. "Kávu miluju a štvalo mě, že se kávový lógr vyhazuje," říká. A tak vyzvedávala sedlinu z kaváren, sušila ji a po dlouhém vývoji přišla s materiálem na výrobu podešví. "Díky kávě je podešev lehčí a je potřeba méně nového materiálu." Udržitelná produkce pro ni dávala smysl i proto, že se snažila jet na minimální náklady. Vše financovala ze svých úspor, první tenisky skládala do skříní v obýváku rodičů a obchodovala se zákazníky u sebe doma. Teď prodává 2500 párů tenisek ročně, přičemž každý model se vyrábí v limitovaném počtu kolem stovky párů. "A jakmile se vyprodá, nikdy nevyrábíme úplně stejný znovu. Protože zpracovávám zbytkové materiály, stane se, že najdu nějaký, ze kterého se vyrobí jen deset párů a na víc už tam prostě není," vysvětluje.
Dnes už se kromě kávové sedliny věnuje i zpracování dalších materiálů, chystá se prozkoumat další možnosti recyklace už nošených tenisek a brzy chce oznámit také spolupráci s českou značkou, která pracuje se dřevem. Za sebou má limitované edice vzniklé ve spolupráci s ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou a tatérem Ondrashem, jejichž výtěžek z prodeje šel na charitativní účely. "Baví mě spojovat se s lidmi, kteří dají teniskám další rozměr. A to nejen ten designový. Přesah je pro mě velmi důležitý," prohlašuje Klabalová. Přesáhnout se nyní chystá i jiným směrem − za hranice, chystá spuštění prodeje v USA. Věří, že na ekologicky vyrobené tenisky uslyší stále více lidí. "Náš zákazník touží mít boty, které nemá nikdo jiný na světě a které zaručeně zaujmou. Zároveň se zajímá o to, kde byly produkty, které kupuje, vyrobeny a kdo na nich pracoval," míní. Nárůst zákazníků ji pochopitelně těší, ovšem nechce vytvořit z Kave mainstreamovou značku. "Mým cílem není prodávat desetitisíce párů. Chci, abychom si stále drželi svou unikátnost a exkluzivitu." Koneckonců, s mainstreamovými značkami a výrobou ve velkém si již užila dost. A ví, že zpátky do tohoto světa se vrátit nechce.
Unbroken Addiction
Martin Brna vedl normální život třicátníka. Měl slušnou práci ve stavební firmě, kterou s klidem mohl vykonávat spoustu dalších let. A možná by i vykonával, nebýt Vánoc 2018. Tehdy našel pod stromečkem od přítelkyně dárek, který se mu přesně trefil do vkusu: čtyřdenní workshop výroby tenisek u Evy Klabalové. O tvorbě bot snil už dlouho, ale zároveň si vždycky myslel, že u snění zůstane. Jenže když poprvé do tohohle světa pronikl, už z něj nechtěl pryč. Krátce po workshopu si koupil šicí stroj a pustil se do navrhování. Ty úplně první boty dostal jeho bratr. A druhé? To byl další zlom − koupil si je oblíbený šéfkuchař Přemek Forejt.
Brna si totiž jednoho dne u něj na Instagramu všiml výzvy, zdali mu někdo nepomůže převézt nějaké ingredience z Olomouce do Prahy na natáčení kuchařské show MasterChef. Jelikož bydlí v Olomouci, tak se nabídl a během cesty se skamarádili. Forejt mu slíbil, že ho za odměnu pozve na pivo, a to také splnil. Tehdy mu Brna povyprávěl o své značce tenisek, které navrhuje přímo na míru jejich nositelům. Forejta to nadchlo, a tak si jeden pár objednal a pak ho spokojeně vystavil na Instagram. Počet sledujících Brnovi náhle poskočil o dva tisíce a objednávky rychle přibývaly. Unbroken Addiction, jak značku nazval a která vystihuje jeho nezlomnou závislost na navrhování bot, se mohla naplno rozjet. V předchozím zaměstnání dal výpověď. Kromě Unbroken Addiction navíc od loňska působí jako hlavní designér značky Vasky. Designování bot ho zcela pohltilo. "Je to pro mě určitý typ relaxace. V hlavě si představím tvar boty, překreslím jej, vytvořím šablony a pracovní postup výroby a za pár dní je teniska hotová," říká.
Pro Unbroken Addiction vyrábí obvykle jeden až dva páry za měsíc a snaží se splnit všechna přání zákazníků. "Možnost vlastního designu tenisky vám žádná velká firma nenabídne. Ve velkých společnostech se jedou velké série bot pouze pro zisk," líčí Brna. "Já chci, aby se do toho sami zapojili budoucí majitelé tenisek. Baví mě, když má bota určité téma." Se zákazníky se obvykle domlouvá na Instagramu, řeknou mu základní představu o botě a on se pak snaží použít charakteristické prvky tématu. "Když bylo tématem sportovní auto, tak jsem použil stejné barvy. Matně černou se žlutými akcenty a žluté prošívání, které bylo na sedačkách. Pokud mají být jako dárek, chtějí zákazníci většinou pod jazyk vyšít věnování."
Kromě Forejta si u něj objednali boty třeba DJ Roxtar, Diana Kobzanová a jedny přichystal i svému nynějšímu šéfovi Václavu Staňkovi k jeho 23. narozeninám. Celkem loni vyrobil dvanáct párů. Navzdory plnému vytížení ve Vasky nechce ani osobní značku opouštět. "Chci ji dělat dál tak, abych za vším stál já osobně a experimentoval s designem. Vasky jsou zaměřené na minimalističtější design," popisuje. Zatímco předchozí zaměstnání ve stavebnictví ho začalo brzy ubíjet rutinou, při navrhování bot se ani pod návalem práce nehroutí. Naopak: nesvůj se cítí ve chvílích, kdy má přespříliš volna. "Když třeba dva tři dny nekreslím nebo nešiju boty, tak cítím, že plýtvám drahocenným časem. Sedět u televize, pít pivo, přepínat programy a nadávat na věci, co se okolo dějí, to je pro mě noční můra!"
Baťovo Česko
