Záplava života

Uprostřed venkovské krajiny mezi poli a loukami se nedaleko švýcarské Basileje nachází slavná Fondation Beyeler. Ikonická architektura Renza Piana souzní s okolím. Každá návštěva mi vždy působila čirou radost. Pravidelně jsem se v polovině června těšila nejen na Art Basel, ale také na chvíli, kdy si tady v zahradě muzea sednu do trávy. Poblíž květinového štěněte od Jeffa Koonse nebo abstrahujícího objektu připomínajícího větrem napnutou plachtu od Ellswortha Kellyho.

Letošní jarní „výstava“ Olafura Eliassona (* 1976), která právě probíhá, je kolektivním experimentem, který výrazně posouvá chápání o propojení umění, přírody, instituce a života. Ambiciózní projekt proměňuje obecnou představu muzea jako místa pro prezentaci umění. Výstavní prostory, které jindy dbají na dodržení striktních teplotních, vlhkostních nebo světelných podmínek, se otevírají okolní přírodě. Eliasson doslova vpustil elementy vody, větru a živé organismy dovnitř a návštěvníci se bez omezení mohou dnem i nocí procházet muzejní krajinou.

Původem dánsko-islandský umělec se ve své tvorbě od raných 90. let zabývá lidským vnímáním a kognitivními a kulturními podmínkami, které jej podmiňují. Podle vlastních slov se náš život „probouzí“ skrze aktivní setkání s ním, respektive jeho percepcí. Eliasson na svých rozsáhlých a ojedinělých projektech pracuje s předními biology, antropology nebo filozofy. Stejně jako v tomto případě, kdy odkrývá důležitost uvědomění si, že přírodní a kulturní krajina je jedna nedělitelná entita.

Projekt s názvem Life podněcuje návštěvníky, aby plně zapojili své smysly. Při procházení se volným prostorem vybízí vůně leknínů a kapradin, zvuky okolí a drobných organismů i vlhkost vzduchu k intenzivnějšímu prožitku uměleckého díla. Ačkoli by se mohlo zdát, že prvotním dojmem z celé instalace je „invaze“ přírody do útrob muzea, stejně důležitým aspektem je její „sochařská“ kvalita. Světle zelená voda je smíchána s netoxickou barvou, která zdůrazňuje její přítomnost uvnitř výstavních sálů.

Tento futuristický model krajiny se neustále proměňuje v čase, což je další podstatná charakteristika Eliassonova díla − je to kontinuální transformace, stejně jako lidský věk. Po více než roce, který nejen mě přiměl využívat virtuální způsob komunikace, nabízí tato výstava konečně intenzivní zážitek plný emocí a interakcí s ostatními návštěvníky.

Autorka je historičkou umění a galeristkou, www.drdovagallery.com