V mém šatníku nikdy nechybí šaty od českých návrhářů Hany Zárubové, Kláry Nademlýnské, Denisy Nové, Pavla Brejchy, Zdenky Imreczeové a dalších. Dále bílé tenisky, nejradši mám Y3. Mám ráda i francouzskou značku Zadig et Voltaire (foto níže) a vše doplňuji šperky od Janji Prokič, studia Zorya, Nastassie Aleinikavy − od té mám i brýle na míru.
Nejoblíbenějším předmětem v mém bytě je velký jídelní stůl od Olgoj Chorchoj (foto níže). Stojí hned vedle naší obří knihovny. Srdce celého bytu. Kolem něj se vejde až patnáct lidí.
Designér, jehož práce mě nepřestává inspirovat, je Maxim Velčovský (foto níže). Nejen proto, že jsme kamarádi a je s ním legrace, ale hlavně kvůli tomu, že o designu přemýšlí koncepčně, přichází s novými nápady a je neuvěřitelně inspirativní.
Můj poslední designový úlovek byly šperky od Marie Kobelové z kolekce Euforia (foto níže). Koupila jsem si prsten s malými smaragdy.
Loni jsme investovali do tří mladých designérů prostřednictvím projektu Můj sen, kde si mohli realizovat své „šuplíkové“ projekty. Ilustrátorka Nikola Logosová, produktový designér Jiří Krejčiřík a fotograf Vojtěch Veškrna jsou budoucí hvězdy!
Nejzajímavější dárek, který jsem někomu dala, byla cesta do Izraele. Můj muž tam nikdy nechtěl, ale já ano. Dala jsem mu to k narozeninám a nakonec to byl obrovský zážitek i pro něj! Projeli jsme autem velkou část země a byla to nádhera.
Nejzajímavější dárek, který jsem dostala, byla stará dóza na mouku od jedné staré paní. Poslala mi ji poštou, prý se u nich dědí přes generace a jí připadalo, že se mi bude líbit. To bylo tak krásné a nečekané. Napsala jsem jí dopis, že se mi ten dárek strašně líbil a že bude u mě na chalupě na „čestné“ polici mezi věcmi po mých předcích.
Do mého beauty režimu patří face joga, snažím se dělat takový párminutový rituál jednou denně. Taky několikrát za den používám hydratační krém a teď zkouším masáž guashou, kterou mě naučila má jógová guru Kateřina Stuart.
V poslední době mě nadchla kniha Houbařka Viktorie Hanišové. Úplně mě teda odrovnala psychicky, protože je hrozně temná, ale píše skvěle. Taky se mi hodně líbil román Na světě žijeme každý jinak. Farář, který všechno prosází na dostizích, včetně farního rozpočtu, mi byl velmi sympatický.
Místo, jež jsem navštívila a na které nikdy nezapomenu, je Japonsko. Úplně jsem se zamilovala.
Podnik, ve kterém mě kuchař vždycky nadchne, je Noi. Chodím tam pořád dokola na phad thai koong. Dělají ho nejlepší a vždycky chutná stejně. Pokaždé si říkám, že ochutnám něco nového, ale nemůžu si pomoct.
NOI, Újezd 409/19, Praha 1, www.noirestaurant.cz
V pandemii jsem začala pár hodin týdně studovat, vždycky si vyberu nějaký on-line kurz na vyhlášené americké univerzitě. Absolvovala jsem třeba kurz pozitivní psychologie na Pensylvánské univerzitě.
Můj největší umělecký zážitek byl dvanáctihodinové shakespearovské představení Schlachten na Pražském divadelním festivalu německého jazyka. A pak také výstava Olafura Eliassona v MOMA v New Yorku a Velasquezovy obrazy v Pradu v Madridu.
Nejkrásnější galerie na světě je Spazio Rossany Orlandiové v Miláně. Obývá úžasnou starou továrnu v centru, kde je velký dvůr zastíněný vinnými keři, na které je Rossana právem hrdá, s kavárnou a restaurací. Je to každoroční místo setkávání na milánském design weeku.
Jana Zielinski
