Jaroslav Bejvl ml. je úspěšný český designér, který ctí poctivé řemeslo. Je to člověk mírumilovný se vztahem k přírodě, což se odráží i v jeho tvorbě. Mezi prestižní výtvarníky se zařadil zejména díky světelným návrhům pro hotely na Středním východě. K jeho nejvýznamnějším pracím bezesporu patří dechberoucí osvětlení v interiéru hotelového komplexu Yas Island, který se nachází přímo nad závodním okruhem formule 1 v Abú Zabí. V současné době působí pod značkou Bejvl Design.

Prodejte se ve dvou větách, Jaroslave!
Jsem manuálně zručný a myslím si, že úspěch mých realizací spočívá v tom, že umím naslouchat klientovi a komunikovat s ním - už se mi stalo, že jsem klientce rozmluvil světelnou instalaci, abych zachoval genia loci domu ze začátku 20. století. Umím rozpoznat, kdy daný interiér snese výraznou instalaci a naopak, kdy má být světlo pouhým doplňkem.

Yas Island, Abú Zabí
Foto: archiv J. Bejvla ml.

Proč jste se stal designérem?
Možná proto, že jsem vyrůstal v tvůrčím prostředí, tak jak to u dětí umělců bývá - tatínek dělal design svítidel od roku 1962. Vystudoval jsem šel na sklářskou umprumku v Kamenickém Šenově. Mám rád práci se dřevem, textiliemi a kovem. Učil jsem se třeba brousit a rýt sklo a naproti tomu kovotlačit, soustružit i kovat a dva a půl roku jsem pracoval jako umělecký pasíř. Kromě skla mám skvělou zkušenost třeba s corianem (směs přírodních minerálů a čisté akrylátové pryskyřice, pozn. red.), se kterým jsem pracoval v rámci milánského Design Weeku. 

SPEED ART DATING

Koncept Speed Art Datingu jsme představili v jednom z předchozích článků, kdy jsme si od odborníků na uměleckou scénu nechali dát tipy na čtyři význačné české talenty - a ty jsme následně vyzpovídali. Nyní si tato rychlá "představovací rande" s pozoruhodnými českými umělci budeme dávat pravidelně v nové rubrice.

Čím se inspirujete?
Inspiruje mě v podstatě cokoliv, klidně i spalovna odpadů. V roce 2012 jsme s týmem realizovali svítidlo bez kovových konstrukcí a kabelů. Jednalo se o jeden kus technologicky velmi sofistikovaně tvarovaného skla s tištěnými spoji na povrchu, které přiváděly napětí do speciálních světelných zdrojů zatavených ve skle. Inspirací mi tehdy byla návštěva Švédska. Na kraji Göteborgu jsem viděl skleněnou stavbu, minimalistickou krychli. Byla to spalovna odpadů, skrz kterou bylo vidět do lesa a uvnitř byla nerezová armatura. Nadchlo mě to propojení stavby a její technologie s obrazem přírody. Byla a zároveň nebyla vidět. Tehdy jsem si řekl, že udělám svítidlo bez kovu, které bude levitovat. A povedlo se. Inspirují mě i filmy Františka Vláčila a miluji hudbu. Skladba No Future No Yesterday od kapely Sunshine mě inspirovala k dlouhodobému projektu Exist Exit.

Projekt MUUTOS
Foto: Bet Orten

Pět vteřin denně vám zabere...
Usínání, to mi jde opravdu rychle. Jsem šťastný člověk!

Bez čeho se neobejdete?
Ani den bez tužky!

Co pro vás znamenají peníze?
Když jsem se rozhodoval, jestli mám dělat projekt pro politika, se kterým názorově nesouhlasím, mi jeden kamarád řekl: "Složenky musíš nějak zaplatit. Když to neuděláš ty, udělá to někdo jiný." Měl pravdu, ale ten projekt jsem odmítl. Letos jsem si díky penězům mohl udělat radost - zrealizoval jsem projekt prototypů svítidel, jenž je inspirován ikonickými designy, které vytvořil můj tatínek v 60. letech minulého století. Tuhle radost bych si bez peněz mohl dopřát jen těžko. V současné době připravuji lustr a světelnou plastiku pro kostel v Markvarticích, kam dílo hodlám darovat. Chci tak poděkovat tatínkovi, za to, že mě naučil dělat světlo.

Jaroslav Bejvl st. a Jaroslav Bejvl ml.
Foto: Archiv J. Bejvla ml.

Co pro vás znamená umění a jaký má smysl?  
Můj  profesor dějin umění říkal, že umělec nedělá svoji tvorbu zbytečně, pokud se líbí alespoň jednomu člověku. Jsem možná trochu přízemní, ale nechci, aby mi umění rvalo vnitřnosti. Stačí mi, když se mi líbí a zanechá ve mně neobyčejné pocity. Když mě donutí přemýšlet o věcech, o kterých bych nepřemýšlel. Pamatuju si, když jsem byl jako student poprvé v Benátkách, jak jsem skoro všechny peníze dal za lístek na výstavu Giacoma Manzú. Tolik harmonie a klidu bylo v jeho sochách. Na druhou stranu mám rád Marilyna Mansona, který je tomu trhání vnitřností poměrně blízko. Pro mě je to komplexní umělec, který dokonale vyvážil hudbu a vizuální projev.

Kdo je vaším oblíbeným umělcem?
Umění mám rád a umělců, jejichž tvorbu obdivuji, je hodně. Nezapomenutelným zážitkem pro mě byly spolupráce s René Roubíčkem, Dale Chihuly, Ivo Rozsypalem, Jiřím Pelclem nebo Davidem Černým. Kdybych měl vyjmenovat pár akcí spojených s uměním, byla by to výstava surrealistů v Paříži, návštěva staveb Petera Zumthora a letošní koncert Nine Inch Nails.

Kdy a kde se vám nejlépe tvoří?
V noci, doma ve studiu. Baví mě potkávat se a pracovat s kolegy ve firmách, pro které kreslím projekty. Taková setkání jsou inspirativní a mají smysl.

Foto: Marek Čmejla

Váš dosavadní největší úspěch?
Doufám, že ještě přijde! Získal jsem 25 odborných cen, zejména v zahraničí. Zrealizovalo se více než 380 mých projektů. Jestli je to hodně, nebo málo, nevím. Navrhoval jsem s týmem svítidlo, které mělo 1 460 metrů čtverečních, tedy největší světlo na světě.

Komu byste chtěl prodat některé ze svých děl?
Lustr, který jsem dělal, si koupila Gwyneth Paltrow. Potěšilo mě to. Lustry, které jsem navrhoval, použil ve svých projektech například Philippe Starck (francouzský designér a novátor, pozn. red.), na což jsem velmi pyšný. Že bych chtěl něco prodat konkrétnímu člověku, to ne. Nechávám na lidech, jestli se jim věci ode mě líbí. Světla, která jsem navrhoval, visí v desítkách zemí po celém světě.

Starožitný porcelán, nebo novodobé skulptury?
Doma mám vedle sebe krásnou bruselskou sošku od Jaroslava Ježka a novou vázu od pana profesora Jiřího Pelcla, sklo od René Roubíčka a originál návrhu svítidla z roku 1882 i sochu od Arika Levyho a šedesátkové sklo od Václava Hanuše.